Resortu financí předáme plnou kasu peněz, tvrdí šéf FNM
Jan Juchelka (33) vystudoval Obchodně podnikatelskou fakultu Slezské univerzity v Karviné. Je držitelem makléřské licence ministerstva financí. Ve Fondu národního majetku pracuje od června 1995, kdy do něj nastoupil jako samostatný referent obchodování s cennými papíry a makléř. Postupně ve fondu vystřídal řadu funkcí, od vedoucího oddělení obchodování s cennými papíry, přes šéfa sekce majetkových účastí až po druhého místopředsedu výkonného výboru FNM. Předsedou výkonného výboru FNM se stal v listopadu 2002. Je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase hraje fotbal a tenis, jezdí na in line bruslích, v zimě na snowboardu. Rád poslouchá dobrou hudbu.
EURO: Koncem roku ukončí svou existenci Fond národního majetku (FNM). Na koho přejdou jeho kompetence a akcie firem, které vlastní?
JUCHELKA: Končí naše tříletá mise, která začala na přelomu let 2002 a 2003, kdy jsme založili projekt restrukturalizace FNM, který má skončit jeho zánikem. Přípravy na konec fondu se začaly reálně projevovat již na začátku roku 2003, kdy nastalo první větší propouštění lidí, odešla téměř třetina z tehdejšího stavu úředníků. Současně jsme začali zavádět opatření, která měla i při omezeném počtu lidí zajistit, aby fond fungoval. Byla to restrukturalizace na základě stejného modelu, jaký se uplatňuje například při ozdravování obchodních společností.
Letos byl schválen zákon o zrušení FNM. Současně, což je navenek méně vidět, na ministerstvu financí formálně vnikl samostatný odbor, do kterého budou přesunuty rezidua fondu, tedy agendy, které přežijí jeho existenci. Současně modelujeme organizační strukturu FNM do podoby, kterou bude mít na ministerstvu financí. Tudíž nástupnickou organizací je resort financí, který bude spravovat zbylé obchodní společnosti, privatizovat, dále investovat do sanací ekologických zátěží, a navíc vstoupí do všech práv a povinností FNM, to znamená do soudních sporů, které po fondu zbudou.
FNM v době své největší slávy, největšího nabobtnání, měl v roce 1996 zhruba tři sta zaměstnanců. Do nového odboru na ministerstvu financí bude přecházet 64 pracovníků, což je ukázka toho, že když je dobrá vůle, pracuje se profesionálně a poctivě, lze agendu řídit i s menším počtem lidí.
EURO: Existovalo něco podobného i ve světě? JUCHELKA: Od samého počátku, kdy jsme chystali projekt zániku fondu, jsme chtěli využít zkušenosti ze zahraničí. Věděli jsme, že nemusíme vymýšlet něco originálního. Inspirovali jsme se u standardních západoevropských, zámořských, ale i postkomunistických ekonomik. Zjistili jsme důležitou věc. Specializované agentury nebo fondy podobného tipu jako FNM se zřizují pro účely masové privatizace, v Česku to byla například kuponová privatizace. To znamená na období, kdy nastává zásadní změna ve struktuře vlastnictví. Na to se zřizují relativně autonomní specializované instituce, v tomto období se privatizují společnosti, které podnikají v oblasti služeb, ale například i výroby. Poté nastává druhá fáze, kdy vlády prodávají strategické společnosti, tedy firmy, které obvykle již operují na regulovaných trzích, především různé utility, telekomy, někde i železnice. Zde již mají vlády obvykle tendenci si takové prodeje majetku hlídat a organizovat samy, již to nejsou procesy, které se dějí masově, ale kus po kusu. Současně také přinášejí zásadní privatizační výnosy, což lze v Česku popsat při privatizacích, jako je prodej Transagasu, Českého Telecomu či Unipetrolu, tedy firem, které hrají dominantní roli ve svém oboru. I v České republice - v souladu s obecnými zvyklostmi - vláda již prodeje nenechá dělat specializovanou agenturu, ale ráda si tento proces řídí sama, například prostřednictvím meziresortních komisí. Poté nastupují další fáze privatizace, například různých zdravotnických zařízení, ale jejich škála v portfoliu specializovaných agentur nebo fondů již není tak široká. Takže obvykle privatizační instituce ztrácejí na svém významu a bývají rušeny, což se stalo například v Německu. V Maďarsku se tamní fond přeměnil v dlouhodobého správce, především zemědělského majetku v sociálně slabších regionech. V Polsku neexistoval fond, ale specializovaná agentura, která de facto pouze řídila privatizační procesy, aniž by měla v majetku nějaké státní firmy, a ta předala své kompetence ministerstvu financí. V západních ekonomikách v podstatě nebyla taková instituce zřizována vůbec, je to spíše znak postkomunistických zemí.
EURO: Neměl FNM zaniknout daleko dříve? Již před dvěma roky nebylo firem, které byly na prodej, příliš mnoho. Nebyla jeho další existence spíše mrháním peněz? JUCHELKA: Důležitým prvkem, respektive startovacím mechanismem změny, je politická vůle, a jsem rád, že se našla. Myslím si, že projekt zániku fondu má smysl, a určitě jej bylo možno spustit již dříve, mohl se zasadit někam blíže za rok 2000. Se zdviženým obočím se koukám na to, že třeba bývalý vrcholoví pracovníci FNM říkají, že instituce měla zaniknout daleko dříve, že je to velmi pozdě. Musím připomenout, že vše měli ve svých rukách, mohli navrhnout a začít pracovat na zrušení fondu, ale neudělali pro to nic. Ano, hypoteticky mohl FNM skončit dříve, ale nikoho to nezajímalo.
EURO: Jaký majetek převedete na ministerstvo financí? JUCHELKA: Pokud si odmyslíme Unipetrol a Český Telecom, tak majetkových podílů, které stojí za zmínku, již moc není. ČEZ, České aerolinie, Mero, Čepro a Severočeské doly, to jsou zřejmě nejhodnotnější akciové společnosti. Ty doplňuje zhruba stovka majetkových účastí ve firmách, které se pohybují v řádech do deseti procent. Většinou jde o majetkové podíly, jejichž privatizace byla blokována například soudními spory nebo jinou překážkou. Hodnota předávaného portfolia de facto bude hodně blízká hodnotě akcií ČEZ, čímž neříkám, že elektrárenská firma je poslední velkou státní firmou na prodej. Existují určité rezervy v majetku nebo i v obchodních společnostech, které by stály za zmínku, u nichž je možné uvažovat o privatizaci, ale FNM již tyto operace dělat nebude. Jde o společnosti, o nichž se často diskutuje, jako jsou Česká správa letišť, potenciálně Budvar i částečná privatizace České pošty. Potom existuje množství dalšího majetku, který je v držení jednotlivých ministerstev, nebo jiných státních úřadů. Ten již není samozřejmě o stamiliardových hodnotách, ale bude-li ambicí vlád privatizovat, určitě bude co prodávat. Privatizace je nekonečný proces.
EURO: Spustíte ještě nějaký významný privatizační tendr, nebo jste s prodejem státního majetku již skončili? JUCHELKA: Kromě vypořádání prodeje Českého Telecomu a Unipetrolu se nepřímo podílíme na prodeji firmy Vítkovice Steel. Nepřímo proto, že nejde o naši transakci, ale o akci stoprocentní dcery fondu, společnosti Osinek. Nevylučuji, že ještě v relativně brzké době, bude spuštěna privatizace společnosti Thermal, což je firma, která má v majetku stejnojmenný karlovarský hotel. Nicméně již nejde o transakci, která by co do výnosů stála za zmínku. Ptáte-li se na nějaké viditelné materiální transakce, tak zatím žádná z nich není schválená, stále se však cyklicky objevuje debata, zda se mají, nebo naopak nemají prodávat Severočeské doly. To je snad jediné, co by nás mohlo ještě reálně potkat.
EURO: Jedná se v souvislosti s prodejem Severočeských dolů? JUCHELKA: Žádná oficiální jednání nevedeme.
EURO: Kdo dostane peníze, které přijdou fondu za prodej Unipetrolu a Českého Telecomu? JUCHELKA: Téměř všechny peníze, které dostaneme za prodej Unipetrolu, budou poukázány ve prospěch Fondu dopravy, ten má letos dostat zhruba dvaadvacet miliard korun. Část z těchto privatizačních výnosů bude použita na sanaci starých ekologických zátěží, peníze dostane i Fond bydlení a Česká konsolidační agentura, se kterou máme speciální ujednání o tom, že jí sanujeme některé ztrátové operace, především ty, které jsou spojeny s konkrétními privatizacemi bank, ale i jiných společností. Agentura od nás bude inkasovat v období let 2000 až 2005 zhruba 70 miliard korun, Fond dopravy za stejné období dostane z privatizačních výnosů něco přes 100 miliard korun a Fond bydlení přes 30 miliard. Suma sumárum, v případě, že budeme inkasovat peníze za Unipetrol a Český Telecom, budeme schopni předat ministerstvu financí kromě nějaké hodnoty portfolia fondu, kterou bude z 95 procent tvořit hodnota akcií ČEZ, ještě kladný hotovostní zůstatek blížící se třiceti miliardám korun. To je takový hezký konec FNM, který není o dluzích a půjčených penězích, ale o plné kase peněz.
EURO: V minulosti ale fondy dopravy a bydlení na peníze z FNM marně čekaly několik měsíců. JUCHELKA: Často se rozhodovalo o výdajích fondu z prodeje státního majetku a daleko pomaleji se rozhodovalo o spouštění jednotlivých privatizačních procesů. Fond se dostal v průběhu své existence několikrát do situace, kdy měl Parlamentem nebo vládou určeno, kterému příjemci poslat finanční prostředky, aniž by současně kabinet v témže čase už inkasoval peníze z privatizací. To je ale věc, kterou fond sám od sebe neumí ovlivňovat, v plánování a spouštění jednotlivých privatizací je málo autonomní. Zákon je napsán tak, že o těchto věcech výhradně rozhoduje vláda. Byla období, kdy disciplína v tomhle úhlu pohledu moc nefungovala.
EURO: Kterou privatizaci v režii fondu považujete za nejméně povedenou? JUCHELKA: Nešťastně skončily některé transakce z počátku devadesátých let, kdy přišel nabyvatel, vzal si majetek, nezaplatil za něj, pak zmizel a továrna skončila v konkurzu. Do takového vzorce si vložte kteroukoliv společnost, na kterou si vzpomenete, není jich naštěstí hodně. Něco, co bychom mohli nazvat zpackanými privatizacemi, je reprezentováno asi jedním procentem z celkových výnosů nebo celkové hodnoty majetku, který FNM zprivatizoval. Smutné je, že pro mnoho lidí tyto nepovedené transakce zůstanou ikonou pro privatizaci. Samozřejmě na to nemohu nahlížet jinak, než že to byla asi nutná daň za naivní privatizační nadšení, nedostatek zkušeností nebo nekalé chování těch, kdo takové firmy získali. Prostě si je už kupovali se špatným úmyslem.
EURO: Kolik registrujete pohledávek? JUCHELKA: FNM žaloval v 1017 případech, ze kterých je 579 neukončených. To ale neznamená, že 1017 transakcí proběhlo špatně nebo za ně nebylo zaplaceno. Někteří dlužníci se žalují za více skutečností.
EURO: Po problémech společnosti Čepro, kdy podniku hrozila mimo jiné miliardová exekuce, se začalo spekulovat o její další budoucnosti. Hovoří se mimo jiné o sloučení Čepra s další státní firmou Merem. JUCHELKA: Čepro se dostalo do situace, kdy hrozilo, že bude zásadním způsobem ohrožena jeho existence. Díky právním krokům, které společnost provedla, se nebezpečí podařilo relativně rychle odstranit. V okamžiku, kdy se Čepro do této situace dostalo, financující banky (plně je chápu) řekly: pokud máme nadále financovat firmu, potřebujeme větší jistoty. FNM poté poskytl Čepru záruku, byla obnovena důvěra bankéřů. Pohybujeme se ale v pravidlech Evropské unie, která říkají, že stát takovými operacemi poskytuje některým účastníkům na trhu obvykle nepovolenou veřejnou pomoc. Stát, aby ospravedlnil před Evropskou komisí své kroky, musí v takovém případě splnit několik parametrů. Například dočasnost takové pomoci, což se stalo, garance byla schválena jako půlroční, a současně musí mít restrukturalizační plán takové firmy. Nelze samozřejmě cyklicky pomáhat nějaké firmě a deformovat tímto způsobem trh, na kterém působí.
EURO: To znamená? JUCHELKA: Nezastírám, že se vedou debaty na téma, zda umíme implementovat vhodný restrukturalizační plán pro Čepro. V rámci diskuse, do které se zapojuje kdekdo, padaly různé myšlenky. Například nestojí-li za úvahu spojit dohromady Čepro, které obhospodařuje státní hmotné rezervy v oblasti ropných produktů, a druhou státem vlastněnou firmu Mero, jež obhospodařuje státní hmotné rezervy v oblasti ropy. Tedy utvořit nějakou super společnost, která bude mít v kódovém znaku napsáno: starám se o státní hmotné rezervy. Na první poslech to zní relativně rozumně, ale z podnikatelského hlediska to nedává moc smysl. Nechci říkat, že taková situace nikdy nenastane. Rozhodně jsme však tuto variantu nerozpracovali a nedáváme jí žádnou prioritu. Je to pouze jedna z možností, a to z těch, které nedostávají přednost.
EURO: Jaké jsou ty další? JUCHELKA: Komentovat další varianty restrukturalizace Čepra je nyní zbytečné. Všechny debaty se vedou na pracovní úrovni, nejsou z nich žádné výstupy. Prvotní zodpovědnost je na představenstvu, managementu firmy.
EURO: Stále je aktuální, že by stát prodal zhruba patnáct procent akcií ČEZ na burze? JUCHELKA: Téma bylo živé někdy na počátku roku 2003, dnes se o něm již nediskutuje. Současný kabinet, minimálně ministr průmyslu, říká, že se ČEZ privatizovat nebude. I v budoucnosti to bude k hlubokému zamyšlení, zda firmu vůbec privatizovat. Nejen proto, že to bude poslední obrovská společnost k prodeji ze současného portfolia fondu, ale i proto, že již není lokálním dominantním hráčem. Díky expanzivním krokům se z ČEZ stala v evropském kontextu nepřehlédnutelná společnost.
EURO: Nebyly některé privatizace uspěchány? Neztratily proto některé firmy šance na podobné vyhlídky jako ČEZ, tedy na expanzi? JUCHELKA: Stále mají šanci, bez ohledu na to, zda jsou v rukou státu nebo jiných akcionářů. Například společnost Telefónica deklarovala i ve svých veřejných prohlášeních, že není vyloučeno, že Český Telecom bude její výspou pro další expanzi na východoevropské trhy.
EURO: Máte jasno, kde budete po zániku fondu pracovat, zůstanete ve státní správě? JUCHELKA: V posledních měsících jsem měl hodně práce a podobnou otázkou jsem se nezabýval. Nemám v ruce žádný kontrakt, ani jsem s nikým nevedl závazné rozhovory na téma, co bych mohl dělat.
EURO: Takže třeba žádná odměna za privatizaci v podobě teplého místečka v dozorčí radě Českého Telecomu? JUCHELKA: Ne ne, tak o tom jsem nepřemýšlel.
