Chov zvířat vyžaduje plánování na mnoho let, kdežto ředitelé tuzemských zahrad často nevědí, kolik peněz budou mít k dispozici příští sezonu
Zoologické zahrady jsou jedním z nejpodivnějších druhů podnikání. A nejen kvůli tomu, že v něm primárně nesmí jít o vydělávání peněz. Na jejich malém prostoru se potkávají dva světy, které se postupem času odcizily. Ploty, příkopy, skleněné přepážky a elektrické ohradníky zakládají možné usmíření. Optimista ocení, že v pražské zoo už nemusejí cedule přikazovat, aby návštěvníci nepíchali zvířata deštníky jako ve třicátých letech. Pesimista namítne, že za tu dobu lidstvo jako smrtonosná epidemie pohltilo bezmála všechen prostor pro ostatní živočišné druhy, které se soužití s ním nedokázaly přizpůsobit. Zoologické zahrady představují ostrůvky reality, jejichž existence je pro zachování zbytků přírody rok od roku důležitější.
Podstata střetu lidského a zvířecího světa v prostoru omezeném na několik desítek hektarů generuje protiklady. Jestliže zoo mají být co k čemu, musejí chovat a rozmnožovat co nejvíce ohrožených druhů zvířat. Je pro ně ovšem také nezbytně nutné přitáhnout maximum návštěvníků, jelikož právě oni zahrady čím dál více živí.
Snaha nalézt soulad mezi nesourodými prvky tak diktuje chod každé zoo. Chov zvířat vyžaduje plánování na mnoho let, kdežto ředitelé tuzemských zahrad často nevědí, kolik peněz budou mít k dispozici příští sezonu. Návštěvníci by si raději prohlíželi atraktivní slony a hrochy, nicméně více chovatelské péče by momentálně z hlediska zachování druhu potřebovali třeba přímorožci šavlorozí a hrošíci liberijští, nemluvě o vymírajících ptácích, plazech či bezobratlých. Když zmizely rezavé klece Kdyby se zdejší společnost proměnila za uplynulých dvacet let podobně, jako se změnily její zoo, byla by tato republika reklamou na spravování státu. Stísněné železné klece nasázené jedna vedle druhé z velké části přenechaly místo prostorným voliérám. Bezútěšné ohrady vystřídaly rozlehlé výběhy snažící se napodobit přirozené prostředí jejich obyvatel. Objevily se návštěvnicky přitažlivé vícedruhové expozice a pavilony poskytující představu o přírodě jednotlivých regionů. Takový je Čitván pro hulmany posvátné a medvědy ušaté, rozkládající se na bezmála jedenapůlhektarovém pozemku v ostravské zoo, Indonéská džungle v Praze anebo dvoudílná sekce Etiopie ve Zlíně. „Žádná jiná země, přinejmenším v Evropě, nezaznamenala od roku 1990 takový nárůst ve kvalitě zoo jako Česko,“ řekla týdeníku Euro bývalá ředitelka královédvorské zoo Dana Holečková.
Za metamorfózou českých zoo z „archaických truchlivých prašivinců“, řečeno slovy šéfa plzeňské zoo Jiřího Trávníčka, na moderní expozice stojí mimo jiné vysoká úroveň tuzemských zoologů a chovatelů, jejichž učiteli byli třeba dlouhodobý ředitel pražské zoo a etolog Zdeněk Veselovský nebo ředitel královédvorské zoo a zakladatel zatím jediného českého safari Josef Vágner. „Chovatelské výsledky byly i tehdy v porovnání s těmi nejlepšími světovými institucemi na špičkové úrovni, ale expoziční předvádění návštěvníkům bylo úplně někde jinde,“ vysvětluje ředitel Zoo Ostrava Petr Čolas.
Nedostatek financí neznamenal jen to, že Josef Vágner nezhmotnil svou představu safari v podobě, jakou si představoval. I výběhy a pavilony se v ČSSR stavěly a obnovovaly minimálně. Ještě dnes se zoologické zahrady zbavují posledních pozůstatků někdejšího investičního půstu. „Snažíme se zoo přebudovat a zhruba pětadevadesát procent už je hotovo. Loni na podzim jsme otevřeli expozici drápkatých opic, kvůli které jsme rekonstruovali šedesát let staré klece na ptáky. Všechny druhy jsou kriticky ohrožené a existují pro ně záchranné programy,“ říká Jiří Trávníček. „Všude najdete památníky, které se nestihly zbourat. Všechno má ale svůj vývoj. Nemůžete zahradu zbořit a začít od začátku,“ dodává Petr Čolas.
Kvalita zoo je těžko měřitelná entita. Lichotivá odezva přicházející zvenčí nicméně naznačuje, že se české zoo propracovaly za těch pár let mezi nejlepší nejen počtem odchovaných zvířat. Pražská zahrada se například před šesti lety ocitla mezi desítkou nejlepších zoo světa podle magazínu Forbes, nezávislý hodnotitel zoo Anthony Sheridan a zakladatel The Independent Zoo Enthusiasts Society do Česka poslední dobou jezdí pravidelně. „Už o nás jednou psal a loni aktualizoval, co se stalo nového. Jeho kladné hodnocení nás těší i z toho důvodu, že neposuzuje jen to, jestli tady máme slony. Všímá si, jak je zoo řešená a že je striktně rozdělená na geografické zóny, což nás odlišuje od ostatních zahrad,“ uvádí ředitel zlínské zoo Roman Horský.
Virtuální plánování Zvířata žijí v jiných cyklech než toky peněz.
Plánovat fungování zoologické zahrady se proto nedá z roku na rok, a dokonce ani na volební čtyřletky. „V hlavě si představuji rozvoj zoo na třicet let, interně plánujeme na dvacet let a ve vztahu k městu a radě je přijatá koncepce rozvoje do roku 2017,“ uvádí ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Mezi šéfy zahrad je však spíše výjimkou.
Luxus takové vyhlídky je dopřán málokterému z jeho kolegů. A stabilní výši každoročního příspěvku od zřizovatele nezaručí nikdo ani Miroslavu Bobkovi. „Liberecká zahrada s dvanáctihektarovým pozemkem je relativně levná na provoz, jenže stejně bych potřeboval vědět, jaký příspěvek na provoz od zřizovatele budu schopen získat v následujících letech, a ne se klepat z roku na rok. A k tomu jsme se bohužel zatím nedopracovali. Navíc většinou řešíme, o kolik méně nám bude stačit,“ uvádí David Nejedlo, ředitel liberecké zoo a prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO).
Patnáct tuzemských zoo sdružených v UCSZOO se tak musí spolehnout na dobrou vůli buď zastupitelů města, anebo kraje. To podle toho, kdo je jejich zřizovatelem. A vůle je různá, stejně jako finanční síla regionu. V roce 2011 největší dotaci na provoz získala podle údajů výroční zprávy UCSZOO pražská zoo a představovala 106 milionů korun, nejméně vyškovská zahrada se 6,6 milionu.
Čísla ovšem vypadají úplně jinak, pokud se příspěvek zřizovatele poměří velikostí jeho rozpočtu (zahrnujícího příjmy daňové, nedaňové, kapitálové i dotace). V takovém případě byli předloni nejštědřejší zastupitelé v Hodoníně, kde zoo ukrojila z příjmů města 2,87 procenta, kdežto v „nejlakomější“ Praze pro zoo zbylo 0,22 procenta. Celkem pak dotace do zmíněných patnácti zoo dosáhla 477 milionů neboli v průměru půl procenta 96miliardového rozpočtu všech zřizovatelů.
Ještě trochu jiný obraz poskytnou údaje o tom, jak by si dokázaly zoo poradit pouze s vlastními penězi. Bez příspěvků zřizovatele by se nejlépe obešla pražská zahrada, která předloni pokryla 79,2 procenta z vlastních příjmů a darů sponzorů, devět z patnácti zoo vykázalo soběstačnost vyšší než padesát procent. Tento údaj mimo jiné souvisí jak s návštěvním potenciálem zoo, tak celého regionu. Praha nemá o návštěvníky nouzi, zatímco do Dvora Králové už musejí lidé vyrazit hlavně kvůli africkému safari nebo blízkému Kuksu. Kdo se však pojede podívat do Ostravy jen proto, že tam najde první v Česku narozené slůně?
Každá zoo je jiná a poměřovat je mezi sebou navzájem není vždy možné. Výrazně jiné náklady vykazují zahrady rozkládající se na malé ploše oproti těm velkým, chladnomilná zvířata „nespotřebují“ tolik energie jako chované druhy z tropických oblastí. Některé zoo kromě chovaných zvířat pečují o volně žijící zvířata, rostliny a o biodiverzitu svých areálů. A pokud jde o soběstačnost, záleží třeba na tom, zda zřizovatel přispívá zoo na odpisy.
Vyšší náklady, nižší dotace Zvířata si kvůli špatné hospodářské situaci nohy neukousnou. Tím spíš se zoo musejí vypořádat se skutečností, že pro ně peněz z veřejných zdrojů ubývá. „Zoo Dvůr Králové byla podfinancovaná od samého začátku po roce 1990. Za socialismu jsme měli náklady 30 milionů a dotaci 30 milionů. Když jsem nastoupila do funkce v roce 1996, tak jsme měli dotaci také 30 milionů,
ale náklady už byly šedesát,“ uvedla Dana Holečková. „A v roce 2012 máme od kraje 45 milionů a od ministerstva dva, zbytek do 150 milionů musíme vydělat,“ dodala ředitelka zoo, ještě než byla loni v polovině října donucena z vedení odstoupit.
Dvůr Králové je v mnohém specifickou zahradou.
Zaměření na africkou faunu - a hlavně kopytníky - spolu s geografickou polohou vyžadují náročnější vytápění příbytků zvířat během zimních měsíců, špatná dopravní dostupnost návštěvníky nevábí. A nelze pominout, že „kopyta“ nepatří mezi nejpřitažlivější chovance zahrad. Náklady jsou vysoké, příjmy omezené. Vývoj výdajů ve Dvoře přesto není výjimkou.
Podobu každé zoo ovlivňují zvířata, která chová, a stejné je to s jejich účetnictvím. Od roku 2006 do roku 2011 se náklady na krmivo patnácti českých zahrad sdružených v UCSZOO zvýšily ze 61 na 81 milionů a energie s vodným a stočným ukousla z jejich rozpočtů místo 67 milionů v roce 2006 výrazných 102 milionů korun v roce 2011. Dotace přitom pro tytéž zoo poklesly ze 498 milionů korun od krajů a měst a 42 milionů od ministerstva životního prostředí na 477, respektive 33 milionů.
Snižující se dotace a rostoucí náklady jsou realita. Přesto české zahrady drží krok s nejčeské lepšími zoo světa. Bohatší ze dvou berlínských zahrad patří - co do rozpočtu a množství zvířat - k největším v zemi, jež je vyhlášená špičkovými zoo. V roce 2011 Zoo Berlin hospodařila hlavně díky příjmům od 2,9 milionu návštěvníků s rozpočtem 25 milionů eur (625 milionů korun). Stát z této částky dodal 1,3 milionu eur (a zároveň poslal do Tierparku v bývalém východním Berlíně dotaci kolem šesti milionů eur). Zoo Berlin sice má bezmála osmnáct tisíc zvířat, ale přes třináct tisíc z nich jsou ryby a bezobratlí. Expozičně náročnějších savců, ptáků, plazů a obojživelníků chová podobné množství (jak druhů, tak jedinců) jako pražská zoo, která v roce 2011 vykázala příjmy 340 milionů korun. A to Zoo Praha disponuje více než dvakrát větším rozpočtem než druhá nejbohatší česká zahrada.
Začátek úpadku Krajům a městům sponzorujícím zoologické zahrady ze svých rozpočtů možná lze vyčítat, že jim z provozních dotací ukrajují. Mnohé z nich nicméně posílají do zahrad finance i prostřednictvím výrazných jednorázových investic. Tak vznikl třeba velkoryse koncipovaný výběh pro slony, hrochy a antilopy s patřičným zázemím v pražské zoo, který se odhalí návštěvníkům letos a který přišel na více než půl miliardy korun.
Zoo bez novinek je jako velbloud bez hrbů. Zvířata vyžadují modernější prostory, protože ty staré vydrží přinejlepším dvacet let na uspokojivé úrovni. A návštěvníci jsou ještě náročnější. Většinu z nich nepřivábí jen tak nějaké vzácné druhy. Zato nové pavilony zaručují skoro stejný úspěch jako čerstvě narozená mláďata. „Abychom přitáhli návštěvníky, musíme jednou za rok otevřít něco malého a jednou za dva tři roky něco většího. Loni jsme udělali Etiopii, získali jsme pandy červené, dostali jsme sem brazilské vydry,“ říká ředitel Zoo Zlín Roman Horský.
„Když se zoologická zahrada přestane rozvíjet, když se v ní přestane stavět, je to začátek úpadku. Souvisí to se zvyšováním celkové atraktivity i obměnou expozic, jejichž technická i morální životnost je omezená,“ vysvětluje Miroslav Bobek. Všechno je ale relativní. Záleží na velikosti zoo stejně jako na tom, jak změna působí. „Tady v posledních osmi letech investice skoro nebyly. Přesto udržujeme pozornost návštěvníků díky areálu, který máme. Když se nám podaří do naší dvanáctiketarové zahrady sehnat dvě stě tisíc korun na nějaké zákoutí, chodí lidé na internet a známí říkají:,V té zahradě se furt něco děje.‘ Kdežto kolega v Ostravě udělá něco za milion a nikdo si toho ve stohektarové zoo nevšimne,“ uvádí David Nejedlo z Liberce.
Během této zimy se promění spousta tuzemských zahrad. V Plzni se chystá expozice nejjedovatějších hadů světa, ve Zlíně připravují smíšený výběh pro tapíry indické a siamangy a v Ostravě se staví mimo jiné nové návštěvnické centrum. Problémem často bývá, že jde o dlouhodobé projekty a na počátku lze celkové náklady odhadnout jen zhruba. „Každá stavba v zoologické zahradě je naprosto unikátní. Měl byste přitom všechno vědět nejméně pět, ale raději alespoň deset let dopředu, což je ovšem v praxi zcela nerealizovatelné.“ upozorňuje Petr Čolas z ostravské zoo.
Pokud nás to nepohřbí Nejenže se české zoo rozrůstají, v posledních letech přibývají i nové. První zahradou v „soukromých“ rukou se stala již v roce 1997 Zoo Chleby ležící nedaleko středočeského Nymburka. Licenci oficiální zoo od ministerstva životního prostředí získala obecně prospěšná společnost založená Reném Fraňkem v roce 2004. Loni malou zahradu o rozloze necelého hektaru navštívilo podle Fraňka 60 tisíc lidí. „Zoo Chleby je nyní čekatelem a o jejím vstupu do unie se bude rozhodovat letos,“ uvádí prezident UCSZOO David Nejedlo.
„Rozšiřujeme se nyní o čtyři hektary, a abych to ekonomicky rozchodil, v nové severní části budou zvířata, kterým se nemusí topit,“ říká ředitel zoo Chleby René Franěk. „Postavíme tam ale hlavně environmentální středisko a dětské hřiště, na které jsme dostali dotaci devět milionů korun,“ vysvětluje.
Rozpočet jeho zahrady je v porovnání s těmi sdruženými v UCSZOO nepatrný, pohybuje se řádově v jednotkách milionů. „Jsou tací, co říkají, že mě ta severní část pohřbí a že si na sebe nevydělá. Mým cílem je ale vybudovat soběstačnou plnohodnotnou středočeskou zoo,“ dodává s tím, že nová část by měla být hotová ještě letos.
K dalším soukromým projektům patří Zoopark Zájezd nedaleko Kladna, protivínská krokodýlí zoo nebo Zoo Větrovy-Tábor. Čerstvým držitelem licence je Park exotických zvířat Dvorec u Borovan.
Otázka kultury Živobytí zoologické zahrady je stejně jako živobytí jejích obyvatel v divočině velmi nejisté, napsal Yann Martel ve svém románu Pí a jeho život. Je to však zároveň nepřeberně pestrý svět. Když týdeník Euro v uplynulých třech měsících kvůli tomuto seriálu navštívil ty největší české zoo, v Plzni kousl ředitele do prstu lemur kata, v Ostravě kontrolovaly účetnictví úřednice z magistrátu, ve Zlíně se řešil brzký příjezd nosorožce tuponosého a Miroslav Bobek byl plný dojmů z toho, že právě získal od Stanislava Rákose pro pražskou zoo dar deset milionů a odkaz padesát milionů korun na vybudování expozice exotických ptáků.
České zahrady se za uplynulých dvacet let dotáhly na úroveň těch nejlepších zoo světa.
Žije v nich přes třicet tisíc zvířat a ročně jimi projde bezmála šest milionů lidí. Nicméně počet živočišných druhů v přírodě ubývá radikálním tempem a zoologické zahrady jsou jednou z mála institucí, která s tím může něco smysluplně dělat. Dělají skutečně dost?
Neinvestiční výdaje, vlastní příjmy a dotace na provoz zoo v roce 2011
a srovnání s celkovým rozpočtem zřizovatele (rozpočet schválený pro rok 2011)
Dotace zoo
Rozpočet v poměru
Dotace na provoz zřizovatele k rozpočtu* Neinvestiční
ZOO (v tis. Kč) Zřizovatel (v tis. Kč) zřizovatele (v %) výdaje Vlastní příjmy
Brno 41 906 Brno 10 789 858 0,39 % 76 395 29 954
Děčín 12 035 Děčín 644 043 1,87 % 18 267 5 457
Dvůr Králové 47 152 Královéhradecký 3 209 466 1,47 % 150 550 98 381
kraj
Hodonín 11 169 Hodonín 389 323 2,87 % 21 935 9 917
Chomutov 15 742 Chomutov 1 573 328 1,00 % 35 812 17 030
Jihlava 12 780 Jihlava 756 486 1,69 % 32 508 19 457
Liberec 32 343 Liberec 1 571 444 2,06 % 76 717 76 473
Ohrada 16 880 Jihočeský kraj 11 536 712 0,15 % 34 575 36 461
Olomouc* 23 165 Olomouc 2 024 410 1,14 % 57 859 32 055
Ostrava ** 33 125 Ostrava 6 639 958 0,50 % 90 563 57 963
Plzeň 64 737 Plzeň 5 094 480 1,27 % 119 652 52 776
Praha 105 941 Praha 47 523 299 0,22 % 307 181 225 505
Ústí n. L. 33 446 Ústí nad Labem 1 768 031 1,89 % 52 314 16 327
Vyškov 6 608 Vyškov 461051 1,43 % 18730 9562
Zlín 20 360 Zlín 1 638 315 1,24 % 81 366 58 490
Celkem tis. Kč 477 389 95 620 204 0,50 % 1 079 761 690 308
*pozn. red.: rozpočet zřizovatele rovná se příjmy daňové, příjmy nedaňové, kapitálové příjmy a dotace
pramen: UCSZOO
V Praze je čím dál méně bLaze Vývoj schváleného neinvestičního příspěvku od magistrátu hl. m. Prahy a dotace ministerstva životního prostředí pro Zoo Praha
pozn. red.: na základě samostatných žádostí, zpravidla určených na konkrétní akci, může být schválený neinvestiční příspěvek od MHMP v průběhu roku upravován; čísla se mohou lišit od informací ve výroční zprávě UCSZOO kvůli odlišnému způsobu výpočtu pramen: Zoo Praha Podle údajů výroční zprávy UCSZOO získala v roce 2011 největší dotaci na provoz pražská zoo. Představovala 106 milionů korun. Nejméně obdržela vyškovská zahrada: 6,6 milionu
O autorovi| Tomáš Pohanka • pohanka@mf.cz Jan Svatoš • spolupracovník redakce
