Brexit pro Česko rozhodně není dobrou zprávou V den, kdy většina Britů rozhodla o tom, že mají Evropské unie dost, jsem byl ve Zlíně. Jenže i tam to byla nejpozději druhá věta v jakékoli konverzaci: Co bude? Ani na Zlínsku už nejsou lidé, i tady by průmyslníci chtěli dovážet Ukrajince, v zásadě kohokoli, kdo je ochoten za dané peníze pracovat, protože v tom vidí hlavní bariéru dalšího růstu. Naši odboráři jsou velmi proti a tady se dostáváme k podstatě brexitu, který vlastně nebyl o ničem jiném než o ekonomických migrantech, jenže hlavně těch, kteří přišli v rámci volného pohybu pracovní síly v Unii.
Anglicky dnes umí mnohem vyšší podíl populace, než kdy v Evropě uměl třeba latinsky, takže základní bariéra pro úspěšné hledání práce – neschopnost domluvit se – odpadla. Britský pracovní trh, stejně jako ten irský se ukázal být magnetem pro občany z nových členských zemí bez ohledu na příslušnost k různým jazykovým skupinám.
Migrace za prací do ciziny je a vždycky byla důsledkem domácí mizerie, nezaměstnanosti a nízké reálné životní úrovně. Kdyby se v Česku žilo zle, třetina práceschopného obyvatelstva by zvedla kotvy, stejně jako to udělali třeba Moldavané.
Mít z brexitu v Česku radost, mluvit o vítězství svobody a nevnímat, že to do značné míry bylo referendum proti svobodě pohybu pracovní síly v rámci EU, to je velká schizofrenie. Jsme jedni z těch, kteří budou v té postbrexitové Evropě nikoli méně, ale naopak více regulováni v oblasti, na níž opravdu hodně záleží. Nebo snad možnost jít pracovat a žít, kde chcete, není jednou z největších vymožeností, jichž jsme se dožili? Mám pocit, že o ni přijdeme a že Británie byla v tomto směru jenom začátkem něčeho, na co se netěším.
O autorovi| Miroslav Zámečník zamecnik@mf.cz
