Hlavní světová továrna. I tak by se dala popsat role Číny, jejíž podniky po dobu posledních čtyř desetiletí zásobovaly velkou část celého světa. To se však může brzy změnit. Některé firmy se totiž postupně přesouvají do jiných nízkonákladových výrobních center v Asii, jako je třeba Vietnam nebo Bangladéš.
Mnoho společností začalo o odchodu z Číny uvažovat poté, co proti této zemi bývalý americký prezident Donald Trump zahájil obchodní válku. Napětí mezi Washingtonem a Pekingem navíc zůstává vysoké i za vlády jeho nástupce Joea Bidena. Dalším důležitým faktorem je pak snaha firem o diverzifikaci dodavatelských řetězců, což se během pandemie covidu ukázalo jako velmi zásadní.
Čínské továrny proto v posledních letech opouštějí společnosti jako Apple či Mazda. Tedy alespoň částečně. Ve skutečnosti je totiž situace o dost složitější, než se na první pohled může zdát.
Nová data zveřejněná Business Insiderem ukazují, že zatímco výroba konečných produktů se z Číny doopravdy přesouvá pryč, dodavatelské řetězce jsou na tuto zemi stále silně napojené. Mnoho materiálů a meziproduktů, jež výrobci posílají do jiných zemí jihovýchodní Asie, kde následně probíhá i konečná montáž, totiž nadále vzniká právě na území Čínské lidové republiky.
Fenomén ,friendshoringu‘
Že dodavatelské řetězce aktuálně zažívají proměnu, je patrné i z mnoha dalších ekonomických údajů. Třeba podíl Číny na exportu z asijských zemí klesl z dvaadvaceti procent v dubnu 2021 na současných osmnáct (jde o údaje z letošního června). Podle analytiků ze společnosti Nomura Holdings se přitom jedná o největší dvouletý propad za poslední dobu. „Širší trend poklesu podílu Číny na celkovém exportu Asie trvá asi posledních pět let,“ upřesnila ekonomka dotčené společnosti Sonal Varmaová.
Navzdory právě vyřčenému ovšem zůstává pozice druhé nejlidnatější země světa v rámci mezinárodního obchodu, alespoň prozatím, neohrožena. Může za to takzvaný friendshoring, prostřednictvím kterého se Peking, jak už bylo nastíněno, snaží posílit dodavatelské řetězce v zemích, jež považuje za politické nebo ekonomické spojence.
Dokládá to mimo jiné nedávná zpráva banky HSBC, která ukázala, že do jihovýchodní Asie míří více čínských exportů než do USA a Evropy. Vývoz z Číny do 10členné Asociace národů jihovýchodní Asie dosáhl každý měsíc průměrné hodnoty téměř 600 miliard dolarů (přibližně 13,7 bilionu korun).
„Tento posun je částečně způsoben tím, že díly pocházející z Číny jsou nejprve dodávány do jihovýchodní Asie ke konečné montáži a až poté jsou reexportovány ke konečným spotřebitelům, jako je třeba USA,“ potvrdil podle webu Business Insider hlavní ekonom HSBC pro Asii Frederic Neumann.
Více zboží se doveze nepřímo
Závěry HSBC potvrzuje také dubnová zpráva Yukona Huanga a Genevieve Slosbergové, výzkumníků z Carnegie Asia Program. Ti totiž zjistili, že Čína hrála důležitou ,zákulisní‘ roli při dodávkách mnoha komponentů a materiálů pro export z jiných zemí do USA. K tomuto dění došlo i přesto, že její podíl na celkovém zboží dovezeném do Spojených států klesl mezi lety 2017 a 2022 z tehdejších dvaadvaceti procent na sedmnáct. „Čína možná do USA vyváží méně zboží napřímo, zároveň ale více výrobků vyváží nepřímo,“ shrnuli vědci.
Jak takový jev vypadá v praxi? To začátkem letoška zjistil třeba největší čínský výrobce ohřívačů vody Guangdong Vanward New Electric. „Americké společnosti po nás požadovaly, abychom vybudovali továrny ve Vietnamu nebo Thajsku, abychom s nimi mohli i nadále spolupracovat,“ prozradil pro Financial Times ředitel firmy Lu Jü-cchung.
Jakým směrem se budou změny napříč dodavatelskými řetězci vyvíjet dále, ukážou pochopitelně až následující roky. O tom, že v něm aktuálně druhá nejsilnější ekonomika světa i nadále bude hrát velice výraznou roli, nicméně pochybuje asi jen málokdo. „Čína bude podle mě vždy velmi důležitou součástí globálního obchodu,“ uzavřel ředitel společnosti MacroFab Misha Govshteyn.
