Konec zábavního podniku pro nezletilé?

Škola doplatila na megalomanství ředitele Králíka, říká jeho nástupce Pavel Bednařík

perex
Mnohé možná překvapí, že po distribučním gigantu Bontonfilmu uvedla v loňskému roce nejvíce filmů Asociace českých filmových klubů (AČFK). Tržby těchto společností se však nedají srovnat, Bontonfilm je má osmdesátkrát větší a jím uvedené filmy navštívilo 48krát více diváků. Mimochodem nepočítáme-li Národní filmový archiv a Kinofu, které uvedly pouze po jednom filmu, má AČFK ze všech distribučních společností působících na českém trhu druhé nejmenší tržby a počet diváků na film, a dokonce nejmenší tržby na diváka. Z toho dost zřejmě vyplývá, že nabídka klubových filmů převyšuje poptávku. Změnit tento stav by měl Pavel Bednařík. Muž, jenž na postu uměleckého ředitele AČFK za dost dramatických okolností nahradil osobitého šiřitele filmového umění Jiřího Králíka, chce diváckou základnu najít mezi středoškoláky. Navíc hodlá, jak sám říká, zkvalitnit vlajkovou loď AČFK – Letní filmovou školu (LFŠ): “Už nebude zábavním podnikem pro nezletilé,” tvrdí.

Mluvíte-li o zkvalitnění Letní filmové školy, jaká kritéria budou muset v budoucnu zařazené filmy splnit? Co je to vůbec kvalitní film? Na to neexistuje definice a nechci být tím, kdo ji stanovuje. Nějaké posuvné hranice třeba jsou, ačkoliv kvalitním filmem může být snímek, který vypadá jako pornografie, pokud je ironický a je možné jej považovat za satiru. Kvalitní snímek by měl ve výsledku oslovit odbornou veřejnost i diváky.

Příklad? Neuvedu, tím už bych hranice stanovoval.

Zeptám se jinak. Který film vás naposledy oslovil? Ze známějších Persepolis, jinak Nacktschnecken rakouského režiséra Michaela Glawoggera o dvou studentech, kteří se z nudy rozhodnou natočit pornofilm.

To je ta pornosatira, o níž jste mluvil? Samozřejmě. Ironii toho filmu vystihuje, jak ho režisér uvedl: Teď uvidíte film, který osobně považuji za blbý.

Není vámi distribuovaných filmů až moc? Používáte statistiky obsahující i jednorázově – na přehlídkách – uváděné filmy. Do klasické distribuce jich jde ročně jen deset až dvacet. Problém byl spíše ve výběru, byl o náhlém rozhodnutí, které bylo závislé na archivních seminářích, putovních přehlídkách či vkusu Jiřího Králíka, bez jakékoliv koncepce. Vytvořím distribuční řady, které budou podléhat výběru filmů z anket filmových odborníků, ale chci akcentovat i jiné žánry, než je hraný film. Zejména film animovaný, dokument či populárněvědecký film.

Na LFŠ v létě přijelo přes pět tisíc lidí. Je tedy nutné sahat k radikálním změnám? Jistě, vždyť „filmovka“ skončila obrovskou ztrátou. V Uherském Hradišti se střetávají dva paradoxy: na jedné straně unikátní akce se skvělými cykly, zároveň čím dál více filmů splňuje exkluzivitu běžných festivalů – premiéry, předpremiéry -, které tam vůbec nepatří nebo jen okrajově.

Proč se to stalo? Za tím stojí jakési megalomanství pana Králíka. Jednoduše řečeno to přerostlo, Hradiště a jeho kina mají omezenou kapacitu. Loňská filmová škola byla maximální. Třeba hostů bylo až moc, jejich přítomnost je nepřehledná a nákladná.

Co je třeba změnit? Musíme omezit enormní množství filmů, více provázat hosty s jednotlivými cykly a představit jasnou dramaturgickou linii, která nabídne ucelený přehled v dané oblasti i tématu. Filmovka by měla dokázat, že je určena skutečným zájemcům o hlubší pohled na film a související umělecká odvětví, a není pouze zábavním podnikem pro nezletilé, kteří nemají v létě kam vyrazit a u nichž LFŠ stojí na stejné úrovni jako rockový festival. Za současné situace je zcela na místě ptát se, jaký je vůbec účel LFŠ. Taháky, které měly původně být doprovodnými akcemi, totiž často přehlušily kvalitnější část programu.

Tyto taháky ale na lákaly mladé diváky, a mnozí z nich tam filmu propadli. Neodradíte tyto filmové fanoušky? To se nedá zobecňovat. Chceme taháky, ale nesmíme na nich zakládat propagaci filmovky. Středoškolští studenti by na LFŠ měli jezdit se zájmem o hlubší porozumění filmu jako médiu ve společenském, politickém a historickém kontextu.

Uvedl byste největší tahák uplynulé filmovky, předpremiéru Simpsonů ve filmu? Ano, ale za jiných podmínek. Určitě ne jako předpremiéru, snažil bych se úvodem nastínit rozdíl mezi celovečerním filmem a pětadvacetiminutovým seriálem.

Někteří Králíkovi dramaturgové se na bez něj na škole podílet nechtějí. Jsou nahraditelní? Bez Jiřího Králíka si jedni filmovku představit nedokážou, další si nedokážou představit spolupráci s ním, a teď podíl na LFŠ zvažují. Velká část odborné veřejnosti z vysokých škol nebo Filmového archivu, která nechtěla mít s filmovkou co dočinění, se teď začíná k Letní filomé škole hlásit.

Máte představu, o kolik méně lidí na „novou filmovku“ přijede? Nebude menší počet diváků znamenat ještě větší ztráty? Počet diváků a ztráty nejsou na sobě pevně závislé. Ekonomické problémy loňské LFŠ byly způsobeny mimo jiné neefektivitou využívání prostředků a možností akce, péče o hosty, organizace. Budoucnost LFŠ by měla být naformátována pro adekvátní, sociálně únosný počet diváků. Ten ale nelze stanovit aritmeticky, závisí na kvalitě programu, setrvačnosti návštěvníků a v současnosti i důvěře v nové dramaturgické směřování. Nadneseně řečeno by filmovku mělo navštívit tolik diváků, kolik je v České republice zájemců o hlubší a netradiční pohled na filmové umění. A také těch, které zajímá budoucnost filmové a mediální výchovy, s jejímž formováním je LFŠ bezesporu spjata.

Uspěje „filmová škola Pavla Bednaříka“? S organizací podobně velké akce nemáte zkušenosti. Filmovku znám čtyři roky z pohledu organizátora a myslím si, že vím, kde se dělaly chybné programové kroky. Zda nový dramaturgický model uspěje, je otázka, kterou si musíme položit až po letošní filmové škole. Buď asociace řekne ano, nebo ať restauruje vládu Jiřího Králíka.

Co je to vůbec filmový klub? Filmový klub je registrovanou známkou AČFK a zároveň jeho zakládající jednotkou. Nebudeme žalovat filmový klub na střední škole, používající registrovaný termín asociace, ale je důležité poukázat na rozdíl mezi plnohodnotným filmovým klubem a nesouvislým pouštěním filmů. Filmový klub je totiž i úroveň prezentace a interpretace kvalitních filmů.

Může být výdělečný? Filmový klub? V českém prostředí ne, a pokud do budoucna nedokážeme vychovat dostatečné množství diváků, tak už vůbec ne, protože existuje čím dál více možností, jak si film obstarat.

Jak se budou vyvíjet další akce AČFK, Projekt 100 nebo Střední Evropa. Střední Evropu bych ještě nehodnotil, nejsem si ale jistý, že podobné jednorázové akce jsou správným řešením. Velké množství filmů v několika dnech odrazuje a nakonec si diváci často vyberou jenom dva tři snímky, i když by původně šli na pět. To se týká jak Střední Evropy tak Projektu 100, u nějž uvažujeme o změně. Měla by se naplnit jeho původní ambice, získávat práva na filmy, které patří do hodnotných děl filmové historie. Je to i otázka financí, kupovat každoročně práva na deset takových filmů by vyšlo draho. Možností je průběžné promítání filmů, tím bychom však riskovali potřebné dotace. Současná podoba, kdy je zhruba šest hodnotných filmů doplňováno čtyřmi současnými, byť kvalitními snímky, je však nevyhovující. Operovat termíny „novodobá klasika“ a „kultovní“ je navíc nešťastné. Divák pak neví, co klasika je.

Chystáte i nové projekty? Jiří Králík byl generátorem projektů, neustále něco vymýšlel, ale ony projekty vždy zůstaly někde v půli nebo dvou třetinách cesty. Není třeba vymýšlet nové, ale dotáhnout do konce vymyšlené.

Příkladem nedotaženého nápadu může být Film a škola, snaha vzdělávat středoškoláky se do praxe nedostala… Ale ptá se po ní nejvíce lidí, což potenciál tohoto projektu ještě umocňuje. Zájem mají jak středoškolští profesoři, tak studenti. Film a škola je pro nás naprosto klíčovým projektem. Když si totiž z řad středoškoláků nevychováme milovníky filmu, nemají filmové kluby budoucnost.

V čem spočívá hlavní potíž filmového vzdělávání mladých? V současné době neexistuje metodika, jak filmově vzdělávat středoškoláky. Film může učit češtinář, dějepisář i profesor základů společenských věd, ale nikdo se do výuky nepustí bez filmového vzdělání a manuálu na výuku. Neví, kolik času má věnovat projekci, kolik interpretaci nebo diskusi.

Jak budete filmy zajišťovat? Práva na ně vyprší po pár letech, do filmové historie však budou patřit nadále. Účelem by nemělo být jen naučit studenty dívat se na hodnotné filmy, ale i na další audiovizuální žánry; seriály, publicistiku, videoklipy, experimentální nebo animovanou tvorbu. Problém se zajišťováním práv na nadčasová díla je stejný jako u Projektu 100. Na film, který byl v rámci této přehlídky promítán před deseti lety, se můžete podívat leda na DVD. Cestou může být otevření se virtuálnímu archivu. Chci podotknout, že pro mě je Film a škola největší výzvou. Udělat kvalitní filmovku nebude zdaleka tak náročné jako vzdělat mladé nebo připravit dlouholetou koncepci jednotlivým přehlídkám.

Co znamená být filmově vzdělaný? Jaké znalosti by měl mít absolvent programu Film a škola navíc v porovnání se svými spolužáky? To je dobrá otázka, která často není zodpovězená ani ve specifikách vysokoškolského studia filmu, což jen podtrhuje nedotaženost systému audiovizuálního vzdělání v Česku. Jednoduše řečeno by měl absolvent Filmu a školy schopen složit maturitu z filmu.

Tedy? Znát historii filmu a umět audiovizuální díla interpretovat. Akcent by měl být dáván spíše na interpretaci. Pochopit střih, žánry, vliv na diváka… Elementární základy, jež připraví studenty pro FAMU nebo filmové vědy. Dosud všichni začínali pouze jako filmoví nadšenci. I provozovatelé kin a filmových klubů budou raději za vzdělaného diváka, který se o film zajímá systematicky.

Krize klubového filmu Šest omylů Pavla Bednaříka vypočítává jeho předchůdce Jiří Králík Rozhovor s Pavlem Bednaříkem jsme poskytli k vyjádření Jiřímu Králíkovi, který ve své odpovědi zdůraznil, že Bednaříkova slova „přesně odrážejí současnou krizi AČFK, která je nejen ekonomická, ale bohužel i ideová“.
„Chápu nutnost zásadní ekonomické změny, ale mimo moje chápání – a chápání většiny odborné veřejnosti – je připravovaná změna ideová. Pan Bednařík by si měl uvědomit, že projekt Film a škola byl vytvořen jako zásadně závislý na spolupráci jiných institucí – Národního filmového archivu, ministerstev kultury a školství, filmové fakulty a České televize. Zcela nepochopitelný je pro mě plán zásadní změny LFŠ, který je založen na nepodložených informacích a následně na primitivní negaci dosavadních prokazatelných úspěchů Letní filmové školy. LFŠ 2007 byla historicky nejúspěšnějším ročníkem. Měl největší počet akreditovaných a v drtivé většině spokojených účastníků, doprovodných akcí se zúčastnil největší počet zájemců, potvrdil zásadní zvýšení společenské prestiže akce, kterou potvrdila účast Václava Havla, pěti zahraničních velvyslanců a dalších zástupců významných institucí. Zaznamenal také největší pozitivní mediální ohlas i větší spokojenost partnerů, zvýšení kvality programu a výrazné zlepšení hospodaření, které bylo zásadním způsobem zkresleno.
Po předloženém hodnocení LFŠ na začátku září jsem očekával nejenom prošetření příčin a důvodů zkreslení tohoto hospodářského výsledku a potvrzení snahy přirozeným způsobem navázat na úspěchy LFŠ 2007. Výsledkem však bylo postupné odvolání mé osoby ze všech funkcí a nastoupení velmi nebezpečné a riskantní cesty zásadní a zcela nelogické ideové změny LFŠ. Rozhovor v mnohém jen potvrzuje primitivní a nepodloženou negaci dosavadních úspěchů LFŠ i jiných velmi pracně budovaných projektů. Jako příklad bych uvedl několik zásadních omylů, jež Pavel Bednařík v rozhovoru uvedl a na nichž staví koncepci změn:
1. LFŠ neskončila proklamovanou obrovskou ztrátou, ještě týden před LFŠ (13. 7. 2007) všechny odborné odhady hospodářského výsledku LFŠ potvrzovaly pravý opak – historicky nejmenší ztrátu LFŠ, či dokonce vyrovnaný rozpočet. Za velmi podivných okolností se během měsíce do hospodaření zaúčtovaly náklady, které s LFŠ 2007 vůbec nesouvisí a hrubě zkreslují celkový hospodářský výsledek. Bednařík o tom ví, veřejně souhlasil s nutností forenzního auditu tohoto „podezřelého“ účtování a podmínil tím své setrvání ve funkci.
2. Na LFŠ 2007 bylo historicky nejméně předpremiér (jedenáct) a navíc všechny byly uvedeny v souladu s celkovou dramaturgií LFŠ. 3. Velikost a nabídka LFŠ postupně roste s postupným nárůstem diváckého zájmu. Program připravuje a schvaluje Rada AČFK, dramaturgická komise LFŠ a grémium LFŠ. OMYL 4. Několik prohlášení, které ve většině případů citují záměr „mé“ dramaturgické skupiny pro LFŠ 2008. Jen s tím rozdílem, že jsme přesvědčeni, že drtivá většina loňských účastníků jsou skuteční zájemci o hlubší pohled na film a související umělecká odvětví. Za hlavní tahák považuji celý velmi přesně dramaturgicky provázaný program. Podmínky akreditace vytvářejí velmi tvrdé podmínky pro ty, kteří chtějí navštěvovat pouze „atraktivnější“ doprovodné akce.
5. Pan Bednařík asi na minulých LFŠ vůbec nebyl, jinak by si jistě všiml, že čtyři roky za sebou je nedílnou součástí LFŠ celonoční promítání seriálu Simpsonovi za účasti tvůrců českého dabingu. Naštěstí o tom ví pan Danielis z Bontonfilmu a umožnil exkluzivní projekci celovečerního filmu – probíhala v režii organizátorů nočních projekcí za účasti dabérů.

6: Střední Evropa není jednorázová akce, ale první ročník připravované zásadní a nutné změny v distribuci zásadních děl zemí střední Evropy v České republice a na Slovensku. Zakoupené filmy mohou kina nabízet buď jako ucelenou přehlídku, nebo jako obvyklé promítání.

box
Zakladatel festivalu žádá u soudu očištění Odchod Jiřího Králíka nezpůsobily jen dluhy Až k soudu dospěje spor mezi Jiřím Králíkem a Asociací českých filmových klubů (AČFK), která jej na podzim odvolala ze svého vedení. Oficiálním důvodem byla ztráta 3,6 milionu korun Letní filmové školy 2007. Králík však tvrdí, že do hospodaření LFŠ byly zaúčtovány náklady, které s ní nijak nesouvisely, a požaduje očištění svého jména i jména festivalu.
Jak vyplývá z účtů, Jiří Králík „dovedl“ LFŠ k podobné ztrátě už v roce 2005. Dluh 3,4 milionu tehdy splatilo město Uherské Hradiště. Přehlídka potom přešla od Městských kin v Uherském Hradišti pod křídla Asociace českých filmových klubů. Je paradoxem, že inženýr ekonomie Králík doplatil právě na hospodaření, zvláště když před letošním ročníkem festivalu zřídil produkci, která se o finance měla starat. Východisko v odvolání Jiřího Králíka z postu ředitele AČFK a následné vytvoření funkce uměleckého ředitele, do níž měl být Králík dosazen, se zdálo být ideálním řešením. Spor mezi asociací však už byl příliš vyostřený a na Králíkovo místo byl zvolen vystudovaný teoretik Pavel Bednařík, bývalý ředitel olomouckého filmového klubu Pastiche Filmz a Přehlídky animovaných filmů v Olomouci.
Špatné hospodaření však nebylo jediným důvodem pádu Jiřího Králíka. Problém rodáka ze Slovácka tkví v neschopnosti najít společnou řeč s některými lidmi, což klubaře rozdělilo do znepřátelených táborů. Po prodělečné filmové škole nepřekvapilo, že se většina z nich postavila proti Králíkovi, kterému vyčítali i nejasnou koncepci. „Už při zvolení Králíka do postu ředitele AČFK v lednu 2006 se názory na něj různily,“ připomíná ředitel Asociace českých filmových klubů Petr Korč. Hlasováním Rady AČFK tehdy Králík prošel o jediný hlas.
Jiří Králík asociaci žaloval na začátku prosince 2007 poté, co byl vyloučen z Rady AČFK a odmítl podepsat společné prohlášení s AČFK, ve kterém se obě strany měly přiznat ke spoluodpovědnosti. Králík trvá na svém. Navíc mluví o neférových útocích na svou osobu. Důkazem je další žaloba na asociaci, tentokrát z porušení listovního tajemství: „Člen dramaturgické komise mně osobně odeslal e-mail, ten byl následně záhadně a protiprávně přeposlán členům asociace. Předseda asociace Petr Korč se přiznal s tím, že to udělal bez vědomí rady. Žalobu podává člověk, který mně e-mail poslal, a já se k ní připojuji,“ vysvětluje Králík. Ten zatím neuspěl s pokusem, aby se LFŠ nekonala v Uherském Hradišti. Na stejný termín totiž požádal město o podporu při pořádání Letních filmových dnů, ale neuspěl.