Začátkem prosince byl obraz Siesta od Američana Johna Singera Sargenta vydražen v New Yorku za rekordních 23 milionů dolarů. Tento jediný obraz autora, který rozhodně nepatří mezi nejslavnější, byť v kontextu amerického umění by jej šlo přirovnat třeba k našemu Vojtěchu Hynaisovi, stál dvakrát tolik co všechny obrazy, kresby, grafiky, sochy, šperky a starožitnosti vydražené roku 2004 všemi tuzemskými aukčními síněmi dohromady. To je příklad do značné míry charakteristický.
Nejdražší? Nejvýznamnější?
Zatímco v New Yorku a Londýně padá jeden aukční rekord za druhým a světový trh s uměním je na vzestupu, v Praze se mnoho neděje. Nejen proto, že český trh s uměním je opravdu malý - na šedesáti aukcích se letos prodala umělecká díla za zhruba 265 milionů korun. I v domácím kontextu byla však uplynulá aukční sezona nijaká. O růstu nemůže být řeč, celkové výsledky jsou téměř shodné s loňskými a řada aukčních síní zaznamenala meziroční pokles.
Nejvýraznější událostí byl úspěch obrazu ML od Josefa Šímy, který byl v únoru vydražen za rekordních sedm milionů korun. Podle mnohých se má jednat dokonce o vůbec nejdražší obraz vydražený v České republice. Pochybnosti kolem Fillových Zlatých rybiček, které byly na jaře 2000 údajně prodány za osm milionů korun, znovu oživilo, když byl obraz v expozici Muzea českého kubismu vystaven jako zápůjčka aukční síně, která jej tehdy dražila. „Ať to s Fillovými Rybičkami bylo jakkoliv, jsem přesvědčen, že ML byl nejvýznamnější obraz, jaký tu byl dosud dražen,“ komentuje to diplomaticky Jiří Rybář, majitel aukční síně 1. Art Consulting Brno, která vloni Šímův obraz prodávala.
Faktory Vladimíra Neuberta
Druhým překvapením uplynulého roku byl výrazný vzestup Galerie Art Praha. Společnost své tržby oproti roku 2003 více než zdvojnásobila, z 23 na 50 milionů korun, a stala se co do objemu tržeb nejúspěšnější aukční síní roku. Prodala i nejvíce položek nad sto tisíc korun a také nejvíce obrazů nad milion. Z dvacítky děl prodaných za více než milionovou sumu jich dražila sedm. Její majitel Vladimír Neubert připisuje úspěch dvěma faktorům. Míní, že platí: dobré zboží samo přitahuje další dobré zboží. A také prý začal aktivněji napadat klienty. „Když se mi ozve člověk z Liberce, že má něco zajímavého, neřeknu Přijeďte do Prahy, ale pěkně: Dneska je pondělí, ve čtvrtek jsem u vás.“
Kdo je vlastně nejlepší?
Společnosti Meissner & Neumann a Dorotheum sice v žebříčku podle výše tržeb skončily na druhém a třetím místě, v meziročním srovnání si však obě o několik procent pohoršily. Jan Neumann z aukčního domu Meissner & Neumann, jehož tržby loni činily 49 milionů korun, je ale i tak s dosaženými výsledky spokojen. Že společnost přišla o post jedničky, bere s klidem: „Tak to chodí. Jeden čas měl největší tržby Rybář, jeden čas my, teď je to tedy Galerie Art Praha. Hodně záleží na tom, jakou kolekci se komu zrovna podaří dát dohromady.“
Ředitelka Dorothea Mária Gálová sice z loňských výsledků příliš velkou radost nemá, zdůrazňuje však, že na rozdíl od ostatních aukčních síní je pro Dorotheum velmi důležitý také přímý prodej. Tržby z prodejny, výhodně situované v těsném sousedství Stavovského divadla, prý byly téměř stejné jako z aukcí. A ty společnosti loni vynesly přes 40 milionů korun. „Problémem je, že tady chybí jakási základní kulturnost. Lidé, kteří mají peníze, se stále ještě nenaučili vkládat je do kulturních statků,“ hodnotí český trh Gálová.
Jiří Rybář, jehož společnost skončila s 31 miliony na čtvrtém místě, nabízí ještě jiné kritérium úspěchu. „Já jsem bývalý muzikant a vždycky pro mě bylo měřítkem, jestli někdo naplní velký sál Lucerny. Teď je pro mě stejným měřítkem velký sál na Žofíně. My jsme jediní, kdo jej dokáže naplnit. Všichni ostatní dělají aukce dole, v malém sále, nebo někde po hotelech. My máme na každé aukci přes stovku registrovaných dražitelů,“ říká hrdě.
Do pomyslné velké pětky se ještě vešly galerie Vltavín a Antikva Nova Kodl. Jejich dvě společné aukce dohromady vynesly necelých 27 milionů korun. Vydražit alespoň jeden obraz za více než milion se kromě pěti zmiňovaných společností loni podařilo ještě galeriím Peron a Pictura a českobudějovické aukční síni Procházka - Trans Ars.
Trh čeká na euro
Jen zanedbatelný vliv měl na tuzemský trh vstup do Evropské unie. Odpadly sice celní bariéry pro dovoz uměleckých děl, ale pokud jde o možnost vývozů, situace se spíše zhoršila. O vývozní povolení dnes může žádat pouze majitel díla, nikoliv aukční síň. Neexistují ani jasná pravidla vymezující, jaká díla mohou nebo nemohou být vyvezena. „Stát dělá všechno pro to, aby nám naši činnost pokud možno ztížil a znepříjemnil,“ stěžují si zástupci aukčních síní.
Neplatí, že by se o český trh nyní zajímalo více cizinců. Podle Márie Gálové, jejíž aukční síň má se zahraniční klientelou největší zkušenosti, je tomu dokonce právě naopak. „Zahraniční kupce odrazují zdejší pravidla týkající se vývozů. Někdy jim dokonce my sami rozmlouváme účast v aukci, protože nemůžeme zaručit, že si vydražené dílo budou moci také odvézt. Všechny ty naše registrace, potvrzení, plné moci - to jsou věci, kterým oni nerozumí a nechtějí rozumět. Když pak s vývozem nastanou problémy, viní z toho klient nás,“ poznamenává Gálová.
Ani zlevnění dovozů - odpadla povinnost platit na hranicích dvaadvacetiprocentní DPH z pořizovací ceny díla - se však zatím příliš neprojevilo. „Vstup do EU neměl vůbec žádný vliv. Čekal jsem více dovozů z ciziny,“ říká například Vladimír Neubert. „Snad je to jen otázka času.“ Jiří Rybář se domnívá, že impulzem pro trh s uměním by se mohl stát plánovaný přechod na euro. „Všude v Evropě se zdražovalo - co stálo jednu marku, teď stojí jedno euro. Uložit peníze do obrazů je to nejlepší, co člověk může při přechodu na euro udělat.“
Chybí Železný
Vladimír Železný podle vlastních slov již svou sbírku od roku 2001 dále nerozšiřuje a zástupci aukčních síní se shodují, že žádný jiný silný kupec, který by byl schopen tolik investovat, se na trhu od té doby neobjevil. Železného éra nabývá v jejich líčení téměř legendárních rozměrů. „Pamatuji si, jak jsem utěšoval jednoho milionáře, který téměř brečel, že si nemůže nic koupit, protože každý obraz, o který má zájem, mu Železný vyfoukne. Takový hráč, jako byl Železný, který dokázal projít čtyři aukce za sebou a utratit na nich dohromady 12 až 15 milionů, tu teď není,“ vypráví jeden z obchodníků.
Kolik českých sběratelů může aspoň čas od času koupit obraz za více než milion? Lidé z aukčních síní odpovídají velmi podobně. „Spočítal bych je na prstech,“ reaguje Jan Neumann. „Tak deset, možná i víc,“ říká Jiří Rybář. „Těch, co mohou jít přes tři miliony, víc než osm určitě není,“ dodává. „Řekla bych do deseti, možná jen do pěti,“ odpovídá Mária Gálová. Tatáž čísla udává také Vladimír Neubert.
I mezi bohatými sběrateli se prý stále najdou tací, kteří vlastně nevědí, co kupují. „Někteří na aukcích jen čekají, jestli někdo jiný nezačne dražit, protože sami umění vůbec nerozumějí. Jiní zase, jak říkáme, nakupují ušima - slyší, že něco letí, tak jdou a koupí si to,“ popisuje své zkušenosti Jiří Rybář. Na obranu sběratelů tohoto typu se však sluší dodat, že i o Vladimíru Železném se vypráví, že když začínal budovat svou sbírku, nerozuměl umění o nic lépe.
Špička a „líbivky“
Dá-li se vůbec hovořit o nějakém vývojovém trendu, neboť český trh s uměním je v mnohém stále teprve na začátku, pak snad jedině v tom smyslu, že dále upadá zájem o průměrná díla, byť od věhlasných malířů, a naopak roste ochota sběratelů platit rekordní částky za špičkové práce. I když se letos přes milionovou hranici dostalo méně obrazů než loni, celková suma, kterou za ně sběratelé zaplatili, vzrostla. Loni se jen čtyři obrazy prodaly za více než tři miliony, letos jich bylo sedm. Špičkových děl je však na trhu čím dál méně.
„Ty nůžky - mezi špičkovými věcmi a průměrem - se otevírají čím dál víc. Kvalitní věci jdou dál nahoru, ostatní stagnuje nebo klesá,“ říká na toto téma Jan Neumann. „Nejhůře se dnes prodávají práce střední kategorie, tak za 20 až 50 tisíc. Velký zájem je naopak o ,líbivky‘, a třeba i od bezvýznamných autorů.“
Vzpomínáte na banky?
Zeptáte-li se lidí z aukčních síní, proč zdejší trh s uměním stagnuje, odpovědí často přirovnáním k sinusoidě, na které se vrcholy a propady pravidelně střídají. Všichni také cítí, že brzy musí nastat jakýsi zlom. Až dosud žily aukční síně hlavně z výprodeje starých sbírek, které majitelé v nových poměrech nemohli nebo nechtěli dál držet. Tento proces však už dnes definitivně končí a těžko se kdy na trhu znovu objeví najednou tolik kvalitních děl nebo tolik nových boháčů. Aukční síně se tak vlastně až nyní musejí začít přizpůsobovat standardním tržním podmínkám.
Celé to trochu připomíná příběh českého bankovnictví. Stejně jako bankovní sektor musel projít obdobím krachů malých bank, čekají nás letos či v nejbližší budoucnosti krachy menších aukčních síní, které bez uměle živeného růstu nemohou na trhu obstát. A jako bylo třeba, aby se velké banky naučily větší disciplíně při poskytování úvěrů a celkově změnily svou firemní kulturu, musí se podobně pročistit i trh s uměním. Místo o pochybné úvěry jde o falza a o to, aby se aukční síně začaly chovat profesionálněji.
Trh s uměním není nikde na světě zcela transparentní, na tom našem je však až příliš mnoho tajemství. O falzech všichni mluví jen „mimo záznam“, své vlastní výsledky a statistiky raději nezveřejňují, zjistit, za kolik se ten který autor prodával před pár lety, je takřka nemožné. Pokud se to nezmění, aukční síně jen těžko dokážou přilákat nové sběratele a investory. Bez nich však zdejší trh čeká jen úpadek.
(Následující reprodukce naleznete v tištěné verzi magazínu E8.)
Milionové položky
(ceny včetně aukční provize a DPH zaokrouhlené na desetitisíce)
1.
JOSEF ŠÍMA: ML (1927)
technika: olej na plátně
rozměry: 140 x 70 cm
7 035 000 Kč (1. Art Consulting)
2.
JINDŘICH ŠTYRSKÝ: ČERNÝ PIEROT (1923)
technika: olej a koláž na plátně
rozměry: 60 x 40 cm
5 520 000 Kč (Galerie Peron)
3.
JOSEF ŠÍMA: LÉDA S LABUTÍ (1938)
technika: olej na plátně
rozměry: 83 x 146 cm
4 490 000 Kč (Galerie Art Praha)
4.
TOYEN: OÁZA (1929)
technika: olej na plátně
rozměry: 65 x 92,5 cm
3 440 000 Kč (Antikva Nova Kodl)
5.
EMIL FILLA: ZÁTIŠÍ SE SOKOLEM (1930)
technika: olej na plátně
rozměry: 73 x 98 cm
3 400 000 Kč (Galerie Art Praha)
6.
KONSTANTIN KOROVIN: PAŘÍŽ (kolem roku 1926)
technika: olej na plátně
rozměry: 81 x 60 cm
3 390 000 Kč (Meissner & Neumann)
7.
JINDŘICH ŠTYRSKÝ: MUCHOLAPKA (1937)
technika: olej na plátně
rozměry: 73,5 x 54,5 cm
3 270 000 Kč (Pictura)
8.
EMIL FILLA: DÍVKA S RŮŽÍ (1930)
technika: olej na plátně
rozměry: 109 x 72 cm
2 810 000 Kč (Galerie Art Praha)
9.
KAREL ČERNÝ: HNĚDÝ BAR (1941)
technika: olej na plátně
rozměry: 86,5 x 115 cm
2 510 000 Kč (Galerie Art Praha)
10.
MISTR H.: KONCERT (17. století)
technika: olej na plátně
rozměry: 120 x 185 cm
1 780 000 Kč (Meissner & Neumann)
11. Toyen: Bez zanechání stop (1 750 000 Kč, Pictura)
12. Jakub Schikaneder: Šítkovské mlýny (1 500 000 Kč, Meissner & Neumann)
13. Karel Černý: Plačky (1 440 000 Kč, Galerie Art Praha)
14. Max Oppenheimer: Na divanu (1 380 000 Kč, Meissner & Neumann)
15. diamantová brož (1 150 000 Kč, Meissner & Neumann)
16. Josef Čapek: Květinářka (1 150 000 Kč, Procházka -Trans Ars)
17. Bogdan Bělský: Snídaně (1 140 000 Kč, Dorotheum)
18. Karel Černý: Naříkající ženy (1 050 000 Kč, Galerie Art Praha)
19. Václav Špála: Svítání (1 030 000 Kč, Galerie Art Praha)
20. porcelánová figurka (1 020 000 Kč, Dorotheum)
