Š v é d s k o
Švédské národní hospodářství se mění pod vlivem globálních tlaků. Hrdé „vlajkové lodi jsou z ekonomických důvodů nuceny se spojovat s mezinárodními giganty, prodávají klíčové divize, nebo stěhují své centrály mimo Švédsko. O situaci v hospodářství této severské země informoval minulý týden ekonomický týdeník BusinessWeek.
V závěru března by měla do České republiky přijet početná skupina zástupců švédských investorů. První jednání už proběhla před několika dny ve Stockholmu, který v rámci své týdenní cesty po Skandinávii navštívili místopředsedové české vlády Pavel Mertlík a Egon Lánský.
Oba vicepremiéři také poobědvali s významným švédským podnikatelem Peterem Wallenbergem (72), který dlouhou dobu vedl rodinný průmyslový holding Investor. Ten sdružuje společnosti jako Ericsson, Saab nebo Volvo. Právě skupina Investor je ovšem dobrým příkladem, na němž je možné ukázat, že se švédský národní průmysl výrazně proměňuje.
Hurá do Londýna
Letadlo společnosti SAS na trase Londýn - Stockholm bylo před několika týdny plné švédských analytiků. Do Londýna přiletěli proto, aby si vyslechli projev Svena Christera Nilssona, výkonného ředitele telekomunikační společnosti Ericsson, který hovořil o hospodářských výsledcích firmy v roce 1998. „Ještě loni se tato schůzka konala ve Stockholmu a teď už musíme do Londýna, postěžoval si v rozhovoru pro BusinessWeek Jan Ihrfelt, analytik, který sleduje tuto společnost ve finančním ústavu Swedbank. Společnost Ericsson totiž před časem přestěhovala svou evropskou centrálu do Londýna, aby se tak vyhnula vysokým daním z příjmů fyzických osob a ještě více se přiblížila svým investorům a zákazníkům.
Tento krok Ericssonu vzbuzuje ve Švédsku nevoli, ale je pouze malým záchvěvem v sérii zemětřesení, které postihlo celé švédské hospodářství. Pilíře tamní ekonomiky - úzce provázaná společnost a štědrý sociální stát - jsou stále více cílem útoků globální konkurence a sílících tlaků investorů, kteří požadují vyšší výnosy. Korporace, které desetiletí dominovaly švédskému byznysu, se spojují, prodávají klíčové divize, nebo - jako Ericsson - odcházejí do zahraničí.
Fúze, fúze, fúze Podle údajů společnosti J. P. Morgan & Co. jen loni dosáhla hodnota fúzí, k nimž došlo ve Švédsku, částky 52 miliard dolarů. To je o šest miliard USD více než v Německu, jehož hospodářství je desetkrát větší. Rodina Wallenbergů byla v tomto ohledu velice aktivní. Farmaceutickou společnost Astra koupila britská Zeneca a dřevozpracující firmu Stora si zase pořídila finská Enso Oy. Nejpřekvapivější obchod byl ovšem oznámen v lednu, kdy Volvo zveřejnilo, že prodá svou divizi vyrábějící osobní automobily americké General Motors za 6,5 miliardy dolarů. Ještě před šesti lety se přitom akcionářům Volva podařilo odvrátit chys-tanou fúzi s francouzskou automobilkou Renault.
Proces restrukturalizace skupiny Investor by se mohl ještě urychlit s nástupem jejího nového manažera Marcuse Wallenberga (42). Skupina Investor je pod tlakem a mnoho pozorovatelů hovoří po-dle týdeníku BusinessWeek o tom, že její vliv ochabuje. Někteří dokonce věří, že by holding mohl být nakonec zcela rozpuštěn rozprodejem podílů ve společnostech od Ericssonu až po Elektrolux. Zástupci rodinné společnosti sice podobné úvahy striktně odmítají, kdyby však k výše popsanému procesu nakonec došlo, vyvolal by mnoho dalších obchodů.
To vše by mělo traumatický dopad na celou zemi, která byla donedávna jedním z nejúspěšnějších evropských států. Možné důsledky také vytvářejí tlak na sociálnědemokratickou vládu premiéra Gorana Perssona, aby uskutečnila hlubokou daňovou a sociální reformu.
Globální konkurence Švédsko v jeho současné podobě poškozuje tím, že nabízí lepší podmínky jak investorům, tak manažerům. Kdysi úspěšná země už není přitažlivá. Daně z osobních příjmů dosahují výše neuvěřitelných šedesáti procent, což znamená, že Švédské firmy de facto nemohou získat žádné schopné zaměstnance a manažery ze zahraničí. Doma vychované talenty zemi naopak opouštějí. Federace švédského průmyslu odhaduje, že v zemi tak ročně chybí asi 800 až 1000 inženýrů, což je zhruba čtvrtina všech inženýrů, kteří zemi opustili jen v roce 1997. Odborníci navíc odhadují, že počet vzdělaných emigrantů se bude i nadále zvyšovat.
Pokud bude tento trend skutečně pokračovat, mohlo by se Švédsko velmi brzy ocitnout na pokraji hospodářského dění, což by mělo zničující efekt i na životní úroveň jeho devíti milionů obyvatel zvyklých na vysoký standard. Firmy, které se ocitnou v rukou zahraničních investorů, začnou zefektivňovat svůj chod a budou propouštět. Tím by se mohla nezaměstnanost vyšplhat nad současnou úroveň deseti procent. Země sice v letošním roce očekává hospodářský růst ve výši 2,5 procenta, na žebříčku zemí podle kvality životní úrovně (sestavuje ho Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - OECD) se ovšem Švédsko loni ocitlo na 17. místě. Ještě v roce 1970 přitom země figurovala na místě čtvrtém.
Také finančníci mají strach, že stockholmskou burzu cenných papírů opustí nejobchodovanější emise a trh se stane nezajímavým. Neradostná je i skutečnost, že se Švédsko zatím nepřipojilo k Evropské měnové unii a nepřistoupí k ní ani v následujících nejméně třech letech. Podnikatelé mají strach, že tento prostoj zemi hospodářsky izoluje.
Čekání na novou elitu
Ne všichni jsou ve Švédsku pesimističtí a tvrdí, že restrukturalizace švédského průmyslu posílí jeho konkurenceschopnost a zlepší kvalitu managementu. „Bylo by dobré přivést do země novou elitu, řekl v rozhovoru pro BusinessWeek Gustav Douglas, který obhospodařuje majetek v celkové hodnotě osmi miliard dolarů. „Máme dobré manažery, ale jsme příliš uzavřená společnost, hodnotí Douglas současnou situaci švédského průmyslu.
Zásadní otřes dosavadní struktury hospodářství by dále mohl otevřít prostor pro vznik nových menších firem. Podle názoru Federace švédského průmyslu je velkým problémem země právě fakt, že se malým a středním firmám v zemi příliš nedaří. Výjimkou je oblast informačních technologií a mobilních komunikací. Navzdory vysokým daním existuje ve Švédsku například firma Parallel Systems, jejíž obrat loni meziročně stoupl o 125 procent. Parallel Systems vytváří a prodává software, který pomáhá zákazníkům jako například Švédské poště připojit se na internet. Firma zaznamenala příjmy ve výši sedmi milionů dolarů a zaměstnává 65 lidí. „Ve Švédsku brzy dojde k dramatickým změnám, říká v rozhovoru pro BusinessWeek Carl Palmstierna, který šéfuje fondu Industrial Development & Investment, zaměřenému na odkupy neúspěšných firem. Podle jeho názoru je světlá budoucnost švédského hospodářství v průmyslu moderních technologií. Čekání na úspěch v této oblasti však bude trvat několik let a rozhodně bude doprovázeno tvrdým konkurenčním bojem na mezinárodním poli. Podmínkou tohoto plánu je také radikální daňová reforma, do které se premiéru Perssonovi příliš nechce.
Akcionáři se zlobí
Rodina Wallenbergů je stále páteří švédského průmyslu. Její holding Investor drží významné podíly ve společnostech ABB, Ericsson, Elektrolux, Atlas Copco, Gambro a dalších. Celková hodnota majetku pod křídly skupiny Investor činí čtyřicet procent z 265 miliard dolarů, což je celková tržní hodnota všech akcií obchodovaných na stockholmské burze. Neotřesitelná pozice rodiny se však v poslední době oslabuje.
Wallenbergové dělají vše pro to, aby tento nepříznivý proces zvrátili. Také únorové jmenování Marcuse Wallenberga šéfem skupiny Investor bylo vedeno tímto záměrem. Marcus vystřídá dlouholetého manažera Claese Dahlberga, čímž se do čela společnosti vrátí člen rodiny, synovec Petera Wallenberga.
Analytici, kteří sledují vývoj skupiny Investor, očekávají, že nový šéf společnosti bude muset pokračovat v započatých změnách její struktury. Pokud neuspěje, dostane se rodina pod tlak menších akcionářů Investora, kteří budou zpochybňovat schopnost rodiny vést podnik úspěšně. „Akcionáři po nich půjdou, což pro Wallenbergy nebude moc příjemné, cituje BusinessWeek slova nejmenovaného manažera švédského investičního fondu. Vlně kritiky čelí i majetková struktura skupiny Investor. Wallenbergové mají například k dispozici akcie se silnějším hlasovacím právem než akcie běžné. Ve světě, který stále hlasitěji volá po absolutní transparentnosti, jsou takové praktiky vnímány přinejmenším jako zastaralé.
Buď jak buď, švédské hospodářství bude v následujících letech prožívat zásadní změny.
