Limitace, případně kompletní vyloučení náhrady škody v obchodněprávních vztazích před porušením smluvní povinnosti – odvěký problém, s nímž se každodenně potýká řada advokátních kanceláří při snaze vyjednat co nejvýhodnější smluvní podmínky pro obchodování svých klientů s ostatními firmami.
Podobná ustanovení vyžadují ve svých smlouvách zvláště zahraniční firmy, v jurisdikcích západních zemí kontinentálního i anglosaského práva jde o poměrně běžný jev. Dosavadní úprava českého obchodního práva jej však buď zcela vylučovala (dikce stávajícího znění ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku zněla, že nároku na náhradu škody se před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout, vzdát nelze), nebo ohledně smluvního omezení náhrady škody a jeho možné výše takticky mlčela. Vedlo to pouze k mnoha letům odborných úvah o platnosti takového ustanovení, respektive případné právní vynutitelnosti.
Rozporuplně se k problému stavěla i dosavadní judikatura, včetně soudců Nejvyššího soudu. Jak široce lze chápat smluvní autonomii v otázce rozsahu náhrady škody? Teoretici se v zásadě shodovali alespoň potud, že nároku na náhradu škody je možno se vzdát po porušení povinnosti, i když škoda ještě nevznikla, na rozdíl od nejednoznačných názorů a komentářů týkajících se smluvního omezení náhrady škody před porušením povinnosti plynoucí z obchodních závazků, jež následně může vést ke vzniku škody. Nejasnou situaci měl do budoucna vyřešit nový občanský zákoník, respektive v mezidobí rozhodnout velký senát Nejvyššího soudu České republiky.
Převratná novela
Odpověď ve vztahu ke všem budoucím závazkům přinesla novela, kterou prezident republiky podepsal v listopadu loňského roku. Od počátku ledna 2012 tak již znění ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku výslovně připouští možnost smluvního vzdání se, nebo popřípadě omezení náhrady škody, a to již před vlastním porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Revoluční změna v obchodních závazkových vztazích, chtělo by se říci. Novelu nečekaně v druhém čtení navrhl ústavněprávní výbor v rámci pozměňovacích a jiných návrhů k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění obchodní zákoník. Co to tedy prakticky znamená?
Nezávisle na tom, v jakém okamžiku se strany rozhodnou limitovat nebo se zcela vzdát práva na náhradu škody – ať tak učiní před anebo po vlastním porušení smluvní povinnosti, které může vést ke škodě – bude jejich smluvní ujednání ve smlouvách uzavřených od 1. ledna 2012 včetně platné. Podobná smluvní limitace však bude možná pouze v obchodních vztazích a nijak se, ostatně jako doposud, nedotýká odpovědnosti za škodu z porušení smluvní povinnosti podle občanského zákoníku (například spotřebitelských smluv). Nevztahuje se ani na porušení jiné zákonné povinnosti, než pro kterou s přihlédnutím k ustanovení § 757 obchodního zákoníku platí obdobně úprava náhrady škody dle obchodního zákoníku.
Výjimku z platnosti volné smluvní úpravy náhrady škody budou tvořit případy, kdy bude škoda způsobena úmyslně nebo by smluvní ujednání bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Novela se nevztahuje ani na speciální úpravu § 194 odst. 5 obchodního zákoníku (speciální ustanovení výslovně vylučující smluvní limitaci odpovědnosti člena představenstva za škodu ve smlouvách mezi společností a členem představenstva, resp. vyplývající ze stanov).
Záleží na soudech
Bohužel ani novelou se situace plně nevyjasnila, pokud vezmeme v potaz již platné a účinné smlouvy. Vzhledem k tomu, že byla novela přijata spíše nečekaně a nenavrhla ji vláda, důvodová zpráva neposkytuje interpretační vodítka. Zůstává tak otázkou, jak se budou české soudy stavět ke sporům vyplývajícím ze smluvní limitace náhrady škody v případě, kdy byla smlouva uzavřena s dřívější účinností, než je účinnost novely, tedy zda pro ně bude jakkoli rozhodující moment, kdy k porušení smluvní limitace odpovědnosti za škodu došlo (před anebo po 1. lednu 2012). Nejpříznivější scénář by samozřejmě byl ten, kdy by soudy veškeré nové spory vykládaly v souladu s novelizovaným zněním ustanovení § 386 odst. 1 obchodního zákoníku. Jeho přijetí lze ostatně přičítat snaze o definitivní vyřešení zbytečně dlouhého období právní nejistoty.
