Anticeny Ropák a Zelená perla si získávají společenský význam
Náměstek ministra průmyslu Martin Pecina si kdesi povzdechl, jak málo společnost oceňuje jeho práci pro průmysl, když ho porota Ropáka loni ocenila jenom třetím místem. Letos může být spokojen s prvním pořadím. Brát anticeny s humorem, to je devíza silných jedinců. Má ale Pecina taky sílu chvílemi opustit sebejistotu a připustit si, že některé kroky proti přírodě jsou i proti průmyslu? Svou podporou výstavby jezů u Děčína například dává za pravdu halasné části šífáků a budovatelů kanálů. Vyslechne-li si však i tu tichou část, menší, ale jistě ne hloupější, zjistí, že problémy se splavností jsou i na dalších úsecích Labe a že se navíc výrazně ztenčil objem po vodě přepravitelných komodit. Zkrátka, že by se spousta peněz mohla u Děčína zbytečně prošustrovat.
Ropák je lakmusovým papírkem, který upozorní na původce či ochránce nejspornějších lidských počinů na hraně s přírodou a životním prostředím, které se za uplynulý rok nashromáždily. A protože se náměstek Pecina rád staví do role patrona takových aktivit, vyneslo mu to bezkonkurenčních 323 bodů. Něco za opakované pokusy prolomit severočeské limity těžby uhlí, něco za podporu výstavby průmyslové zóny místo ptačí oblasti u Dolní Lutyně. Další body za nadsazený požadavek povolenek emisí skleníkových plynů, který musela krátit až Evropská komise.
Ohrožení přirozeného toku Labe je vnímáno stovkou hlasujících tak silně, že podpora děčínských jezů vynesla na druhé místo zástupce hejtmana Ústeckého kraje Jaroslava Foldynu (206 bodů). V očích ekologicky smýšlejících intelektuálů, umělců a ochránců životního prostředí mu přitížilo i to, že podporoval výstavbu dálnice D8 Českým středohořím, aniž by připustil zmírnění jejího dopadu tunelem pod vrchem Kubačka. Tato dvojkombinace uškodila i ministru dopravy Milanu Šimonovskému na třetím místě (199 bodů), i když své sehrála i neschopnost zavést nějaké účinné opatření, které by regulovalo průjezd těžkých kamionů republikou.
Jak každodenní obcování s jadernou energií dokáže změnit pojem o čase, ocenili porotci ve výroku temelínského Václava Havlíčka, ohodnoceném jako Zelená perla: „Ono takzvané vyhořelé palivo tedy můžeme bezpečně ukládat do země. Po třech stech tisících letech se jeho radioaktivita sníží na přípustnou úroveň, a pak se s ním může nakládat jako s dnešním popílkem, komunálním odpadem a spoustou jiných produktů moderní civilizace.“
