KONFLIKT ZÁJMŮ MÁ KAŽDÝ Z NÁS

Není pravda, že české banky nikdo nechce

Zdeněk Bakala (38) se narodil v Opavě. V letech 1980 až 1991 žil v USA. V roce 1986 promoval na University of California v Berkley se zaměřením na mikroekonomii. Poté nastoupil do oddělení Corporate Finance investiční banky Drexel Burnham Lambert v New Yorku. Na jaře roku 1990 přešel do Credit Suisse First Boston v Londýně a následně se ujal řízení dceřiné firmy v Praze. V květnu 1994 inicioval založení společnosti Patria Finance, zaměřené na oblast finančních služeb. Je jedním z jejích akcionářů a předs edou představenstva, členem Burzovní komory a výboru pro opční a termínové obchody, člen dozorčích rad několika společností a Akademického senátu Akademie věd ČR. Je občanem České republiky.

EURO: Patria Finance začínala jako makléřská firma. Jaký podíl na celkových tržbách dosahují výnosy z obchodů z cenných papírů?

Bakala:Ještě před rokem šlo o pětačtyřicet procent. Nyní je to méně než třicet.

EURO: Specializujete se na finační služby. Jsou například Becherovka či Galaxie finančními investicemi, nebo vám šlo o vliv na televizi?

Bakala: Jde o čistě finanční investice, které provádíme čas od času, pokud narazíme na vhodnou příležitost, tedy něco, co nelze provést na kapitálovém trhu, ale přitom má zajímavou návratnost. Systematicky se této činnosti nevěnujeme a zatí m ani věnovat nehodláme.

EURO: Právě vliv v médiích ale musí být přitažlivý. V USA se teď stalo módou, že si finanční instituce kupují agentury na public relations.

Bakala: Zatím nemáme tendenci rozšiřovat portfolio činností mimo okruh finančních služeb. Kupovat si agenturu na public relations nás nikdy nenapadlo a je to podnikání, kterému nerozumíme.

EURO: Třeba analytická činnost má ale i vedlejší produkty, včetně koncentrace kontaktů a důvěrných informací. To nelze popřít. Těžko věřit tomu, že byste tyto efekty, jejichž fixní náklady již jsou zainvestovány, nechtěli dál využít.

Bakala: Znovu opakuji, že hodláme mohutnět, ovšem nikdy nás nenapadlo činit tak mimo finanční služby.

EURO: Jak do toho zapadá vaše několikaleté působení v Telecomu?

Bakala: To dělal Bakala, a nikoliv Patria Finance. Čas od času působím v orgánech různých firem a tento případ vyplynul ze situace, kdy představenstvo Telecomu obdrželo návrh na finanční transakci, kterou nedokázalo posoudit. Tehdy se na mě obrátili s otázkou, zda bych přijal volné místo v představenstvu.

EURO: Počítáte s účastí v privatizaci Telecomu a s nějakou aktivitou v telekomunikacích vůbec?

Bakala: My bychom se jako poradce nebo manažer nějaké transakce rádi účastnili řady privatizačních procesů. Zda se nám to podaří právě u Telecomu, bude otázkou situace v daný okamžik. Momentálně je naše kapacita, kterou můžeme věnovat na pr ivatizační poradenství, plně vytížena Českou spořitelnou. Proto jsme se například ani neucházeli o České radiokomunikace. Jinak se mi konečně po deseti letech zdá, že Česká republika začíná přistupovat k privatizaci racionálně a standardní mi cestami. Začíná přemýšlet stejně, jako tomu bylo u vlád ve Francii či Spojeném království.

EURO: Vyplývá to z poučení z minula, nebo z toho, že kterákoliv vláda by v této chvíli neměla na vybranou?

Bakala: Je to dáno několika fakty a mezi nimi je i poučení z minula. Dnes už těžko najdete soudného komentátora nebo profesionála, který by o české privatizaci tvrdil, že byla koncipována a realizována kvalitně. Tato vláda vidí kolem sebe každý den důkazy o tom, že se to musí dělat jinak než doposud. Důležitý je ale i tlak na veřejné finance. V láda potřebuje peníze a privatizační transakce jsou nejrychleji a nejlépe použitelným zdrojem, odhlédneme-li od emise dluhopisů, které asi přijdou na řadu také. Navíc zde funguje i určité výchovné působení kolegů z velkých mezinárodní ch institucí, kteří neustále jezdí do Prahy a vysvětlují na příslušných místech, jak se to dělá.

EURO: Nevystačí nám příjmy z privatizace stěží na to, aby Fond národního majetku uhradil jen to, co má předepsáno, a abychom pokryli skryté schodky veřejných financí?

Bakala: Přesně k tomu privatizace poslouží. Když se podíváte na konstrukci nového rozpočtu, tak obsahuje zřejmou snahu o to, aby se choval jako běžný rozpočet v kterémkoliv běžném roce, a ne jako poznamenaný tím, že minulé vlády s e k něčemu zavázaly, něco někomu slíbily a některé podniky musely být sanovány ze státních zdrojů. Jednorázové příjmy tedy zjevně půjdou na jednorázové výdaje typu rekapitalizace bank a uhrazení ztráty Konsolidační banky.

EURO: Má vůbec bankéř operující na globálním trhu, který si může v Praze otevřít pobočku či dceru, důvod kupovat českou banku? Zahraniční banky stejně už řadu zajímavých klientů převzaly. Naopak české budou muset možná uzavírat pobočky a vyměnit část vedení.

Bakala: Každá velká mezinárodní instituce má tendenci investovat v jiných geografických oblastech, přičemž rozhodující je pro ni jejich výnosnost. To, že v České republice nebyl byznys půjčování podnikům z historických důvodů příliš ús pěšný, ještě neznamená, že by o něj neměl být zájem. Na světě je řada trhů, kde je to velmi výnosné podnikání. Je to otázka ceny a nástrojů používaných k rozhodnutí. Stačí, aby nový investor změnil v bance způsob, kterým dochází k úvěrovým rozhodnutím, a půjčování peněz se stane výnosné.

EURO: Proč si má ale kupovat banku s řadou potíží, když může na českém trhu expandovat sám?

Bakala: Je pravda, že české banky pravděpodobně nepatří k nejlákavějším aktivům, která jsou dnes ve světě na prodej. Každý případ má ale svá negativa i pozitiva. Podle mého soudu existuje u českých bank někdo, komu taková investice zap adá do strategických záměrů. Jsem si zcela jist, že se zprivatizují. Stát k tomu ovšem musí vytvořit podmínky. A je vždy obtížné prodat stabilnímu, kvalitnímu investorovi, tedy ne spekulantovi banku, aniž by stát pokryl rizika z minulých ú věrových obchodů. Není ale pravda, že by o české banky neměl být zájem.

EURO: Všichni souhlasí, že je třeba banky privatizovat, ale chybí formulace, čeho tím chceme vlastně dosáhnout. Respektuje například tato privatizace světovou globalizaci?

Bakala: Stát zde není od toho, aby si dělal ambice v oblasti strategických cílů českých bank v rámci světové konsolidace. Stát je od toho, aby tyto banky nevlastnil a je na dobré cestě tohoto cíle dosáhnout. Jeho druhým úkolem je zajistit regulací chodu bank, aby byly vklady českých střadatelů v bezpečných rukou. Všechno ostatní, jestli má být banka červená nebo modrá, jestli má být součástí té či oné aliance, jsou rozhodnutí, s nimiž nemá mít nic společného.

EURO: Stát tedy podle vašeho názoru nemá při výběru strategických partnerů přihlížet k tomu, zda třeba neprodává malé či rovněž polostátní bance?

Bakala: Má se starat o to, aby dosáhl na dobrou cenu. A při privatizaci bank může dobrá cena znamenat i číslo, které je záporné. Kromě toho by se stát měl starat o to, aby uvedl banku do stavu, díky němuž se o ni bude zajímat investor, u něhož existuje předpoklad, že se bude dlouhodobě dobře starat o vklady českých střadatelů. Jestli je ten investor velký nebo malý a z jaké je země, to by měla být podružná záležitost.

EURO: Mají banky se speciálním zaměřením šanci i v tak malém regionu, jako je Česká republika?

Bakala: Ano. Dokonce tento prostor roste. Mezinárodní konsolidace totiž zužuje možnosti pro malé univerzální banky, ale otevírá je pro malé či středně velké instituce s jasným a úzkým produktovým zaměřením. Ve velkých mezinárodních kolosech totiž standardizace a snaha redefinovat produkty tak, aby byly použitelné na různých trzích, zákonitě a přirozeně otevírá prostor s produkty šitými na míru.

EURO: Odkud by se měli nositelé těchto služeb po sérii krachů malých bank rekrutovat? Nepůjde třeba o dcery velkých ústavů, podobně jako je tomu u leteckých společností?

Bakala: Tato organizace odvětví už začala. Všechny banky upouštějí od některých činností, jimž se předtím věnovaly. Například Česká spořitelna je na kapitálovém trhu méně aktivní, než bývala. ČSOB zjevně přehodnocuje všechny aktivity a brzy při jde s novou strategií rozvoje. Na druhé straně existují instituce, poskytující specializované finanční služby. Jestliže dnes spravujeme klientská portfolia, jejichž výše dosahuje patnácti miliard korun, jde o něco, co bylo před dvěma lety domén ou velkých českých bank. Po privatizaci bude proces specializace ještě akcelerovat.

EURO: ČSOB, patřící do stejné finanční skupiny jako vy, oznámila orientaci na retailové bankovnictví. Domníváte se, že je vedle České spořitelny a Poštovní spořitelny pro něco takového ještě na trhu místo?

Bakala: Můj soukromý názor je takový, že zde existuje dokonce obrovský prostor. To, jak se retailové bankovnictví dělá v České republice, odpovídá představě z doby před dvaceti lety. Vývoj tlačený zejména technologiemi je podstatně dál. Už před deseti lety jste mohli v New Yorku přijít do takzvaného Citibank centra a najít tam baterii strojů, které už tehdy uměly dělat vše, na co jste pomyslel. Například i v takovém Španělsku existují spořitelny, v nichž komunikujete se strojem, a je-li k vyřízení vašeho požadavku třeba zásahu člověka, objeví se ten člověk před vámi na obrazovce.

EURO: Nevyvolá tato konkurence spíš nové chování u těch, kteří už mají náskok?

Bakala: Samozřejmě je to k tomu donutí, ale já bych si netroufal tvrdit, že mají lepší výchozí podmínky. Nemyslím si, že situace jednoznačně nahrává tomu, kdo už na trhu působí. Nese si s sebou totiž i spoustu zátěže z minula. Ret ailové bankovnictví je spotřebitelský produkt a je velice jednoduché přeskočit od jednoho dodavatele těchto služeb k druhému. Tady je v plenkách spotřebitelské financování, kreditní karty v podstatě neexistují, spojení s pojišťov acími produkty, to všechno vytváří otevřený prostor.

EURO: Ani poptávka po nových investičních nástrojích bohužel nijak neprospívá českému kapitálovému trhu. Dáváte mu ještě nějakou šanci?

Bakala: Řekl bych, že ta naděje ještě nezemřela. Je ale třeba rychle učinit několik kroků. Dosáhnout toho, aby si burza a RM-Systém nesmyslně nekonkurovaly ve stejných titulech. Zřídit skutečné vypořádací centrum. Odstranit legislativní překážky ve vydávání akcií. Především je ale třeba, aby lidé ve statutárních orgánech začali sloužit všem akcionářům a nehájili zájmy jen jednoho.

EURO: Co je k tomu donutí?

Bakala: Změna chování bank po jejich privatizaci. Lidé, kteří budou je nebo jejich fondy reprezentovat ve statutárních orgánech, dostanou od svých zaměstnavatelů jiné zadání, jak v těchto funkcích působit. To, co provádějí nyní, totiž v dlo uhodobém horizontu bankám neslouží, jenže to dosud nevěděli.

EURO: Máte na mysli zadání ve smyslu: dlouhodobě zvedat hodnotu pro akcionáře?

Bakala: Přesně tak. Tento jev začal ve Spojených státech na začátku osmdesátých let, a dnes je zcela evidentní dokonce i třeba v Maďarsku. Tam dochází k veřejným nabídkám od lidí, kteří si uvědomují, že nějaká společnost je řízena neefektivně a jsou ochotni nabídnout za ni na trhu vyšší cenu a začít ji řídit jinak.

EURO: Hovoříme-li o změnách vlastnických struktur, nelze se vyhnout Revitalizační agentuře. Jako by se marně hledala náplň činnosti.

Bakala: Ve světě existují jen vzácné případy, kdy stát úspěšně splnil roli revitalizátora. Pár jich existuje, například Resolution Trust Corporation v USA. Tam za to stát tvrdě zaplatil, ale tu roli splnil. Několik úspěšných, i když ne nákladově efektivních případů, zejména z bankovního sektoru, pochází ze Skandinávie. Jde však o ojedinělé případy a j á jsem k aktivitám státu v této oblasti skeptický. Na druhé straně je však třeba si přiznat, že problém založený nekvalitní privatizací už ve svém rozsahu přerostl v problém, který stát musí řešit. Za těchto okolností člověk může akceptovat názor, že si stát musí vytvořit nějaký nástroj, jehož prost řednictvím bude své stanovisko k situaci realizovat. Tlak děje ale zřejmě již vytlačil státní koncepci na okraj. Ukázalo se, že některé společnosti budou muset čerpat státní finance a s nimi půjde ruku v ruce snaha státu ovlivňovat dění v těchto firmách. Hlavní roli tak převezme Konsolidační banka. Jestli to bude dělat dobře nebo špatně, těžko předvídat. U věřitelských výborů je ale vždy problém donutit jednotlivé členy ke shodě. Je třeba tuto angažovanost shromáždit na jednom m ístě a umožnit někomu, aby se nemusel ohlížet na to, zda s tím bude několik dalších institucí s vlastními zájmy a kostlivci ve skříni souhlasit. Konsolidační banka může takovým místem být.

EURO: Shromáždí spoustu špatných pohledávek. Věříte v rozhýbání trhu s takovými aktivy? Zúčastnili byste se jej?

Bakala: Jestli by se jej Patria Finance přímo účastnila, nevím. Ale určitě by se to stalo předmětem zájmu řady institucí. Dnes již funguje mezinárodní trh v řadě kategorií aktiv a existují k tomu i podpůrné operace. A všude, kde existuje likvidní aktivní trh, je to vždy přínosem pro dlužníky i věřitele. Pokud by stát učinil legislativní a organizační kroky k jeho rozvoji, bylo by to stoprocentně přínosné.

EURO: Patria Finance patří do stejné skupiny jako ČSOB a zároveň je poradcem pro privatizaci spořitelny. Není to konflikt zájmů?

Bakala: Existence konfliktu zájmů je skutečností, vždycky byl a vždycky bude. Zabránit tomu je nemožné. Zejména v tak malém městě, jako je Praha, a v tak malé manažersko-finanční komunitě má konflikt zájmů téměř každý z nás. Dochá zet by ale nemělo k zneužívání této situace, o což by se měli starat regulátoři. Já i Patria Finance máme konflikty zájmů. Vyplývá to z povahy naší činnosti a je to samozřejmé stejně tak, jako že stromy jsou zelené. Naší povinnos tí je bránit zneužití takové situace. Kdyby k tomu došlo, poškodilo by to naši společnost i trh, na němž chceme působit.