ADOLF SIEBER V Česku nic neobvyklého – než člověk prorazí doma, musí být úspěšný ve světě. Na závodních okruzích v Anglii a Francii vítězí jeho motorky. V tuzemsku o nich téměř nikdo neví.
ADOLF SIEBER V Česku nic neobvyklého – než člověk prorazí doma, musí být úspěšný ve světě. Na závodních okruzích v Anglii a Francii vítězí jeho motorky. V tuzemsku o nich téměř nikdo neví. Kluci si za řídítky jeho strojů připadají jako bozi a netuší, že si dětský sen plní i tvůrce jejich motorek.
Od ruksaku k závodní motorce. Tak by se dala shrnout sedmnáctiletá podnikatelská dráha Adolfa Siebera z Českého Krumlova. Původně věřil, že s jeho krosnami lidé dobudou Mount Everest. Dnes s jeho motorkami kluci ve věku od sedmi do patnácti let vyhrávají závody na okruzích v Anglii a Francii.
„Silniční motorismus byl vždycky můj sport. Tam jsem se viděl od malinka. Ovšem nebyli jsme právě movitá rodina, a tak jsem se chodil na závodníky jen dívat,“ vzpomíná Sieber. Když dostal v patnácti letech malou motorku, pionýra, vyrazil s kamarády na silniční závody do Brna. Cesta z Českého Krumlova jim na slavný moravský okruh trvala čtyři a půl hodiny. A to Jawu 21 vůbec nešetřili.
ŽIVNOSTNÍK Z JIHU ČECH
Tenkrát si budoucí držitel titulu Živnostník Jihočeského kraje roku 2006 ani ve snech nepředstavoval, že bude vyrábět motorky, které porazí světoznámé týmy. Stačilo přitom málo. Dobrý nápad, šikovné ruce i hlava, příznivá recenze na výstavě v Paříži roku 2002. A první prodaná motorka do Velké Británie, na níž třináctiletý Angličan vyhrál místní šampionát.
„Nyní vyvážím motorky do Anglie a Francie na okruhové závody a jednám o trhu v Kalifornii,“ prozrazuje Sieber. Naše setkání v Českém Krumlově střídá obchodní partner z Ameriky. Společně dojednávají strategii jak prorazit s roztomile vyhlížejícími motorkami o obsahu 50 až 125 kubických centimetrů za „velkou louží“.
Na tuzemském trhu si zatím skromně vystupující podnikatel dělá průzkum. „V Česku budeme motorky půjčovat, aby si je mohly děti vyzkoušet,“ chystá atak na domácí trh muž, který je v jedné osobě projektantem, montérem i prodejcem motorek značky ASR (Adolf Sieber Racing).
Nadšení pro silné stroje jen na dvou kolech podědil Sieber stejně jako křestní jméno po otci. „Maminka vždycky říkávala, že se v životě dost naválela po příkopech, když vzpomínala na vyjížďky s tátou,“ vypráví s nadsázkou o rodinné tradici vysoký, sportovně vyhlížející muž. Motorkářské geny evidentně získal i jeho syn Adam. Jenom jméno už má jiné, a to na babiččino přání. „Tvrdila, že s Adolfem vždy přicházela nějaká válka. Navíc mi ve škole často nadávali do Hitlera, což mě sice zocelilo, ale pro jistotu jsem poslední z pěti Adolfů v rodu,“ usmívá se Sieber. Kdyby dnes devatenáctiletý Adam díky tátově motorce nestával jako kluk na stupních vítězů, asi by se podnikatelská dráha Adolfa Siebera ubírala jinou „silnicí“.
DŮLEŽITÝ JE JEZDEC
„Prvním předpokladem je, že musíte mít výborného továrního jezdce. A já měl syna, který na mých motorkách porážel třeba hondy. Jezdil od desíti do patnácti let, do roku 2004,“ vybavuje si Sieber synovu závodnickou éru. Právě na závodech si jihočeský podnikatel uvědomil, kde je příslovečná díra na trhu, a že by si koníčkem vlastně mohl vydělávat na živobytí.
„Viděl jsem, že závodní motorky pro kluky se nebudou nikdy dělat sériově. Sice to nebude velký obrat, ale také se tam nepotlačí čínský fenomén. Přivézt z Číny do Evropy dvacet motorek se nevyplatí,“ domnívá se Sieber, když vzpomíná na první obchod.
Hned v roce 1990 totiž opustil papírny ve Větřní na Českokrumlovsku, kde dělal vývojáře i svářecího technologa. Založil dílnu na sportovní doplňky, jako například batohy, ruksaky, dětské sedačky. Prodávaly se ve většině obchodních domů tehdejšího Československa, včetně pražského Máje a Kotvy. Privatizace supermarketů a dovoz lacinějšího zboží ho přinutily ke specializaci na doplňky pro vysokohorskou turistiku, o které měly zájem menší sportovní obchody. „Ale pochopil jsem, že jsem šlápl vedle, že nemůžeme závodit s čínskou konkurencí. Tušil jsem, že to bude obor s nejnižšími mzdami, a zahájil jsem likvidaci sebe sama. V roce 2002 odcházela poslední zaměstnankyně z dřívějších devíti,“ vzpomíná na podnikatelské začátky.
Ale to už zároveň pomalu rozjížděl výrobu motorek. Opět sám. Zastává totiž názor, že u malých firem jsou dva do party moc. „To jsou zbytečné neshody, které vedou mnohdy ke krachu,“ míní. Navíc už nikoho nezaměstnává. Pouze, když nějaká zakázka chvátá, pozve si řemeslníky na pomoc. Bývá to především z jara, když začíná závodnická sezona. To je v nenápadné dílničce, která se podobá vybavením běžné garáži v rodinném domku, živo.
„Mít zaměstnance je docela starost. Každý měsíc musíte dát lidem peníze, zaplatit za ně sociální a zdravotní pojištění, to je velká starost. Někteří lidé si pletou slušnost se slabostí, a to je potom také veliký problém,“ svěřuje se s tím, že ho trápí neochota a závist některých lidí. Proto kraluje celému přízemí řadového domu sám.
RÝSOVACÍ PRKNO VEDLE POČÍTAČE V domku má kancelář vybavenou stolním počítačem, notebookem a rýsovacím prknem. Také ovšem sklad se součástkami na motorky a hlavně montážní dílnu se svářecí soupravou, ponkem, svěrákem a otočnou stoličkou ke klavíru, kterou vlastní od dvanácti let. Na klavír ale nikdy nehrál, židlička je šikovná svou mobilitou, z jednoho místa obslouží celý prostor kolem sebe. Mimo dům má Sieber ještě jakési odloučené pracoviště s univerzálním soustruhem a frézkou. Ovšem finální výrobek vzniká v prostorách domácí dílny. Většinu součástek, motorka je složená ze 140 dílů, si nechává dělat v soustružnických firmách.
Jediné, co v přízemí rodinného domku s motorkami nesouvisí, je trenažér pro běhání. Ten nepatří Sieberovi, ale jeho přítelkyni. „Když už si chci zaběhat, tak jedině v přírodě. V místnosti to pro mě nemá smysl,“ tvrdí podnikatel, mezi jehož oblíbené trasy patří zdolání vrcholku Kletě, více než tisícimetrové nejvyšší hory Blanského lesa. Má ho téměř, jak se říká, za humny, skoro totiž dosahuje hranic Českého Krumlova.
„Dřív jsem se vášnivě věnoval běhání na lyžích, pravidelně jsem jezdil na Jizerskou padesátku či Šumavský maraton. Za sezonu jsem ujel na běžkách 1500 kilometrů,“ prozrazuje podnikatel s tím, že teď kvůli bolesti v koleně už víc vyráží ven na kole.
Kdo by čekal, že muž, projektující a vyrábějící závodní motorky, má doma nějakou nadupanou mašinu, ten by byl zklamaný. Jihočeský živnostník roku 2006 jezdí Škodou Fabia a pořádně silný stroj prý před domem zaburácí až za dva roky. „Syn se těší, že si v jednadvaceti udělá řidičák na velkou motorku, a pak přijde do baráku nějaký smrtonosný stroj. Doufám, že to přežije. Rád bych věřil, že se chová na motorce rozumně,“ nechává nahlédnou do rodičovských obav Sieber.
KAM SE NA NĚJ HRABE HONDA
Lidé z rodinných domků vysoko nad Krumlovem ani nevědí, jak vlastně tři typy závodních motorek jejich souseda vypadají. Sieber je doma ani netestuje, ani neprojíždí. Smontování jedné motorky v přízemní dílně trvá čtyři pět dnů. Pak ji upevní na paletu, dá do lepenkové krabice a vyšle do světa, kde jich závodní okruhy už brázdí desítky. Samozřejmě zajišťuje i potřebný servis. Když se na závodech něco porouchá, po pondělním telefonátu ihned balí náhradní díly tak, aby do pátku byly v cizině.
Motorky, jejichž sedlo je nad zemí 65 až 71 centimetrů, mají konstrukci z hliníkové slitiny. „Váha motorek se pohybuje v rozmezí 42 až 53 kilogramů. Proti Japoncům, kteří dělají ocelový svařenec asi o patnáct kilo těžší, je to rozdíl,“ chválí své výrobky muž, jehož mottem v soukromém i podnikatelském životě je heslo: Žít a nechat žít. Sám o sobě tvrdí, že je pracovitý a trochu zklamaný z lidské hlouposti.
A proč vlastně odborníci vyhlašují nejlepší podnikatele či živnostníky? „Vnímáme negativní publicitu podnikání u nás. Málo se mluví o těch úspěšných, poctivých, o těch, kteří si zaslouží uznání. Podnikají korektně, často soupeří s velkými firmami, musí být pružnější, když chtějí přežít,“ vysvětluje udílení titulů Klára Bumbálková z pořádající společnosti Bizon&Rose.
Adolf Sieber patří k lidem, které vavřínový věnec pro vítěze, tak typický pro motocyklové závodníky, neukolébává do snění, ale naopak provokuje. Už příští rok bude do svých strojů montovat i vlastní motor. „To je moje současná vize. Obsah motoru od padesáti do sedmdesáti, osmdesáti kubíků. Mám ho už vymyšlený. Byznys je složitá věc, ale když člověk ví, co a proč dělá, musí mít úspěch,“ uzavírá podnikatel, který cestou trvající sedmnáct let ztratil trochu iluzí a získal víru v sebe sama.
TŘI TYPY MOTOREK ASR
Nejmenší motorka má automatickou spojku a obsah 50 krychlových centimetrů, dvanáctipalcová kola, hmotnost 42 aI 43 kilogramU. Stojí 60 tisíc korun. Dokáže vyvinout rychlost 70 kilometrů za hodinu. Stfiední motorka má řadicí motor (až šest rychlostí). Obsah je 50 až 70 krychlových centimetrů. Dvanáctipalcová kola, hmotnost 50 až 53 kilogramů. Cena: 78 tisíc korun. Rychlost až 120 kilometrů za hodinu. Nejsilnější motorka má motor až 125 krychlových centimetrů, sedmnáctipalcová kola, hmotnost 60 kilogramů. Výrobce za ni chce 100 tisíc korun. Rychlost: přes 150 kilometrů za hodinu.
ADOLF SIEBER
Narodil se 7. prosince 1958 v Českém Krumlově. Vystudoval učiliště a pak střední průmyslovou školu strojní. Stejně jako jeho otec i on pracoval v papírnách ve Větřní. Zpočátku dělal v konstrukci, pak až do roku 1990 svářecího technologa. Poté začal podnikat. Bydlí v řadovém rodinném domku s devatenáctiletým synem, přítelkyní a maminkou. Denně se probouzí ve čtyři hodiny, s prací končí v šest odpoledne. Z osobností veřejného života, přestože nechodí do kostela, se sklání před někdejším papežem Janem Pavlem II.