Bankovní trh čeká po 1. květnu ostřejší soutěž
Otevřít v tuzemsku bankovní pobočku, začít nabízet spoření a poskytovat úvěry se stane podobně jednoduchým, jako založit kadeřnictví nebo prodejnu potravin. Vlastně jednodušším, protože zatímco vlasy vám na internetu neostříhají a prodej rohlíků na něm také vázne, bankovní služby přes něj efektivně nabízet lze.
Po vstupu do EU totiž bude moci bez větších administrativních problémů rozšířit své služby na území České republiky každá banka s licencí v některé ze členských zemí.
ČNB bez práce.
Neomezená vládkyně nad českým bankovním sektorem, Česká národní banka, přijde o část vlivu. Nyní dozírá na podnikání třiceti pěti tuzemských bank a také nad devíti organizačními složkami zahraničních bank. Od 1. května ale dozor nad pobočkami ztratí. Převezmou jej přímo regulátoři z mateřských zemí těchto bank. Nad působením ABN Amro a ING bude v tuzemsku dozírat centrální banka Nizozemí, tuzemskou HSBC zřejmě budou občas navštěvovat členové bankovního dozoru z Bank of England, Deutsche Bank, Commerzbank a Raiffeisenbank im Stiftland se ocitnou pod křídly Bundesbanky, zastoupení Sparkasse Mühlviertel a Waldfiertel Sparkasse budou o svém konání informovat Oesterreichische Nazionalbank a Všeobecná úverová banka Národní banku Slovenska. „Pobočky, které působí jako organizační složky zahraničních bank začnou automaticky působit podle jednotné licence, jejich dosavadní česká licence se stane zbytečnou, naše činnost bude významně omezena,“ říká ředitel sekce bankovního dohledu ČNB Vladimír Krejča. Počet bank, jejichž činnost na území ČR bude regulovat někdo jiný, není ale zdaleka konečný. Některé z bank, které zde disponují plnou bankovní licencí, se tohoto privilegia rády vzdají. Nejčastěji se v této souvislosti mluví o Credit Lyonnais a Citibank. Obě totiž začaly na českém trhu působit v raných devadesátých letech, kdy jinou možnost než vstoupit do země založením dceřiné společnosti neměly. „Začátkem devadesátých let nebyla vůle povolovat zakládání poboček, tuto možnost dostaly až banky, které v tuzemsku začaly působit po roce 1995,“ potvrzuje ředitelka sekce bankovní regulace ČNB Věra Mašindová.
Výhodnější pro všechny.
Vzdát se české bankovní licence a pokračovat jako jedna z poboček mateřské banky může finančním domům přinést značné úspory. Hlavní je, že odpadnou požadavky na základní kapitál, který banky do založení dceřiných firem musely vložit. Citibank by tím mohla na základním jmění ušetřit bezmála tři miliardy korun, Credit Lyonnais najít efektivnější využití pro šest set milionů korun. Dalšími argumenty jsou úspory na daních a peněz plynoucích z převodu nezbytných a drahých podpůrných činností banky jako compliance nebo interní audit na centrálu. Zdaleka ne posledním důvodem je také zvýšení limitů pro úvěrovou angažovanost. Ta se u pobočky odvozuje od kapitálu mateřské banky. Pobočky zahraničních bank se tak mohou účastnit financování rozsáhlejších projektů než banky založené jako akciové společnosti podle českého práva. „Myslím, že převedení aktivit z banky na pobočku by se vyplatilo všem subjektům působícím v tuzemsku, mohou tím ušetřit hodně peněz,“ domnívá se Pavel Závitkovský, partner společnosti KPMG. Jako příklad úspěšného působení pobočky v ČR uvádí ING. „Díky tomu, že fungují jako pobočka, mohou mít zdvojené pozice, stejní lidé řídí zastoupení v tuzemsku i na Slovensku,“ argumentuje. Vladimír Krejča z ČNB mu v některých argumentech oponuje: „Nemyslím si, že dojde k výrazným změnám. Pro banky s větším počtem obchodních míst je výhodnější mít zdejší licenci. Velké banky mají navíc minoritní akcionáře, se kterými by se musely nejprve vyrovnat, a přeměna by tak pro ně byla velmi nákladná.“
Levnější garance.
Racionálním argumentem pro únik z regulace ČNB je ale určitě příspěvek do fondu pojištění vkladů. Zatímco v tuzemsku do něj banky povinně odvádějí 0,1 procenta z pojištěných peněz, v zahraničí bývá pojistka, díky tomu, že banky nemusejí hradit náklady za své v minulosti padlé konkurenty, nižší, případně jako v Německu nulová. Pravdou ovšem je, že limit náhrady škody bývá v zahraničí nastaven na 20 000 eur, zatímco v tuzemsku v případě insolvence fond pojištění vkladů vyplácí nadstandardních 25 000 eur. Na pády bank prostě ve starých zemích EU nejsou zvyklí a tomu je přizpůsoben i zajišťovací systém. Naopak existuje i jeden silný a nezpochybnitelný argument pro to, aby si ústavy ponechaly české bankovní licence: Hypoteční zástavní listy mohou vydávat a o státní podporu žádat pouze právnické osoby nikoliv organizační složky těchto osob. Subjektem založeným podle českého práva tak určitě zůstane všech šest stavebních spořitelen a specializované hypoteční banky.
První bude Dresdner Bank.
Kdo se chystá na tuzemském trhu působit jako pobočka, zůstává zatím otázkou. Banky, které by připadaly v úvahu se o tématu nechtějí bavit. „Máme zpracované analýzy, všechno jsou ale interní materiály banky o kterých nelze mluvit, říká Martina Lambert z české Dresdner Bank. „Stoprocentně jsme vlastněni holdingem Bawag teprve od konce minulého roku a strategii v této oblasti jsme zatím nestanovili,“ tvrdí Hana Pavlištová z Interbanky. „Na konkrétní informace je příliš brzy, záleží, jak dopadnou právě probíhající jednání,“ přizvukuje Romana Bejblová ze zastoupení slovenské Všeobecné úvěrové banky (VÚB). Minimálně jedna ze jmenovaných bank zřejmě takzvaného evropského pasu využije. Dresdner Bank, která není v dobré finanční kondici, totiž zvažuje prodej svých středoevropských aktivit. Zájemci o českou Dresdner bank jsou rakouský Bawag a italská Banka Intesa, mateřský koncern VÚB. Podle zdrojů týdeníku EURO z kruhů blízkých transakci je v případě obou zájemců pravděpodobné, že pokud Dresdner Bank získají, založí v tuzemsku pobočku, na kterou převedou závazky ze svých zdejších aktivit – nynější banky a nově nabyté akvizice. A Dresdner Bank? Jako pobočka se sem může v budoucnu lehce vrátit. Díky příslušnosti do finanční skupiny pojišťovny Allianz pro ni v tuzemsku zůstane otevřený silný distribuční kanál přes pobočky a obchodní zástupce pojišťovny.
Expanze? Spíše ne.
Očekávání, že na zdejší trh brzy razantně vstoupí některý z evropských velkých hráčů, je naivní. Ukazuje to ostatně i malý zájem o koupi pobočkové sítě bývalé Union banky. Uchazeči o vstup na zdejší trh nicméně existují. “Dá se očekávat příchod menších příhraničních bank, i když vstup velkého hráče se nedá předpokládat,“ odhaduje Vladimír Krejča z ČNB. Týdenník EURO nicméně zjistil, že minimálně dva velké koncerny vstup připravují. Neuskuteční jej ale prostřednictvím husté sítě obchodních míst, ale spíše cestou externích prodejců a internetu. Jako první zřejmě do ČR dorazí pobočky bank, které již jsou zde zastoupené prostřednictvím leasingových společností – španělská Banco Santander a německá Volkswagen Bank. Finanční služby nabízené jejich nynějšími dceřinými firmami CCB Finance a ŠkoFIN ztratí po květnových změnách DPH značnou část své atraktivity pro fyzické osoby a stratégové leasingu řeší, jak neztratit dosaženou pozici na trhu financování. „Banka v současnosti zkoumá trh, kromě analýz musí vyřešit i způsob, jakým by případně do země vstoupila, nás totiž vlastní prostřednictvím dceřiné německé banky CC Bank,“ uvedl Zbyněk Křesťan z CCB Finance. „ŠkoFIN momentálně participuje na přípravě projektu banky. Nabídka bankovních služeb orientovaná na privátní i firemní klientelu je logickým krokem v návaznosti na rozšíření Euroregionu i na legislativní změny,“ potvrdil záměr vedoucí projektu VW Bank ČR Martin Beutl. Přitom je třeba připomenout: V Německu má Volkswagen Bank ucelené portfolio produktů, ve kterém nechybějí ani běžné a spořící účty. Například spořicí plán Volkswagen Bank nabízí výnos až 4,8 procenta – více než dvojnásobek toho, nač jsou našinci zvyklí. Sazby, za které si banky mezi sebou půjčují eura a koruny, jsou přitom stejné.
