OSAN
Správce konkursní podstaty společnosti OSAN Zdeněk Altner, který za pět let panování nad svěřeným majetkem stačil utratit přes půl miliardy korun, přišel minulý týden o velkou část svého vlivu. Krajský obchodní soud v Praze totiž rozhodl, že správu pohledávek OSAN převezme Vladimír Voleský.
Zdeněk Altner, správce konkursní podstaty, byl do společnosti OSAN, o. p. v likvidaci, dosazen v roce 1994. Aktiva společnosti tehdy přesahovala jednu miliardu korun a věřitelé očekávali, že jejich pohledávky budou konkursem uspokojeny. Jen že, jak jsme informovali v týdeníku EURO 12/1999, Altner najal řadu externích firem a z majetku spravovaného podniku postupně utratil zhruba šest set milionů korun. Zároveň skrze najaté advokátní kanceláře podal několik desítek tisíc žalob, kdy ž zcela neefektivně vymáhal pohledávky společnosti OSAN. Velkou část zahlcení obchodních soudů tak má na svědomí jeden člověk.
Podle informací týdeníku EURO Altner dokonce podával žaloby kvůli údajným pohledávkám ve výši šedesáti korun. Z průzkumu, který si provedl věřitelský výbor, je jasně dokumentovatelné, že žalob kvůli částkám pod pět set korun bylo požehnaně a ž e přes devadesát procent sporů u soudu Altnerem najatí advokáti prohrávají.
Věřitelský výbor opakovaně usiloval o zabránění tunelování OSAN, jak v žádosti o Altnerovo odvolání jednání správce konkursní podstaty nazval jeden z hlavních věřitelů. Soudce Krajského obchodního soudu Pavel Janout nakonec minulý tý den věřitelům v podstatě vyhověl. Pro správu pohledávek úpadce totiž stanovil nového správce JUDr. Vlastimila Voleského, kterému by měl Altner agendu předat nejpozději do 15. dubna. Altner tak přišel o rozhodující část svých pravomocí. Věřitelé očekávají, že nový správce se bude o pohledávky OSAN starat s péčí řádného hospodáře a že nebude vyplácet stovky milionů korun najatým advokátním kancelářím.
Týdeníku EURO se podařilo získat přehled úhrad nákladů za konkursní podstatou, které Altner vyplatil najatým advokátním kancelářím počátkem února letošního roku. Jde tedy o jednu jedinou platbu, z níž vyplývá, že Mgr. Jiří Karpíšek obdržel cel kem devatenáct milionů šest set tisíc korun, JUDr. Jiří Machourek čtyři miliony tři sta padesát tisíc, JUDr. Vladimír Jirousek téměř dva miliony a JUDr. Lubomír Bejdl téměř jeden a půl milionu.
Zlatý důl zřejmě končí i společnosti Coex, a. s., Praha, kterou si Altner najal coby metodického poradce hned, co usedl do křesla správce konkursní podstaty. Kromě štědrosti, kterou k ní Altner projevoval, a nejasnosti, pokud jde o náplň její práce, je pozoruhodný i fakt , že v této společnosti působil Altner jako člen představenstva od jejího vzniku v roce 1990 do doby jmenování správcem konkursní podstaty firmy OSAN (EURO 11, 12/1999). Z dokumentace o již zmíněné platbě z února 1999 je vidět, ž e na Coex tentokrát vyšlo přes šest milionů osm set tisíc korun.
O práci Coexu Altner dlouhodobě odmítal informovat věřitelský výbor. Rovněž sama společnost nechce mluvit o tom, co všechno pro OSAN dělala a kolik peněz za to inkasovala. Otázky týdeníku EURO si ředitelka společnosti Jitka Maierová vyžádala písemně, ale přesto je nechala bez odpovědi. Na příštím soudním jednání bude však Zdeněk Altner donucen informovat o fungování firmy Coex. I toto rozhodnutí soudce Pavla Janouta ukazuje, jakou neochotu v poskytování infor mací věřitelům správce konkursní podstaty vykazoval. Bylo třeba soudního usnesení, aby Altner vysvětlil, jak se to má s jím najatou akciovou společností Coex.
Na celém případu likvidace společnosti OSAN lze navíc krásně demonstrovat, jak dochází k nepotickým praktikám v České republice. Za prvé, správce konkursní podstaty (Zdeněk Altner) si najme coby metodického poradce firmu (COEX, a. s., Praha), kde až do svého ustavení působil jako člen představenstva a jíž možná i spoluvlastnil. Za druhé, ministr financ í (Ivo Svoboda) si jako náměstka najme člověka (Miloslav Hejnák), který po čtyři předchozí roky dával hojně vydělat ministrově soukromé firmě (OMNIA daně, účetnictví s. r. o.). A navíc tohoto náměstka prosadí do dozorčích rad České spořitelny, Unipe trolu a České inkasní (EURO 11/1999). A za třetí, správce konkursní podstaty (Zdeněk Altner) nechá při rekonstrukci topení v jemu svěřeném majetku hojně viděla firmě svého bratra (Vodička a Altner, s. r. o.). Tyto nepotické praktiky n ás vrací z Evropy konce druhého tisíciletí do kontextu středověkého protěžování příbuzných a přátel. Nepot byl papežův příbuzný a chráněnec.
