Přetahování o skladový areál v Pardubicích skončilo násilným převzetím objektu
Žaloby, stížnosti, vzájemná obviňování z nepoctivosti a jedna bezpečnostní služba, která vyhání tu druhou. Zhruba takhle vypadá konkurzní řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Hradci Králové, přesněji u jeho pardubické pobočky. Na jedné straně stojí společnost Hera Property, která je součástí rakouské bankovní skupiny Raiffeisen Zentralbank Österreich, na straně druhé správce konkurzní podstaty, pardubický advokát Roman Krmenčík. Zástupci banky nešetří ostrými vyjádřeními na adresu konkurzního správce, jehož obviňují z porušování zákona i Ústavy, či dokonce z nadstandardních vztahů k soudkyni krajského soudu. Správce všechna obvinění odmítá a naopak viní druhou stranu z toho, že se po celou dobu konkurzu snaží činit kroky, které mají vést ke ztížení či zmaření řádného průběhu řízení.
Plus minus 40 milionů
O co v případu jde? Společnost Raiffeisen Leasing Real Estate, která je dceřinou firmou banky, se zabývá leasingem nemovitostí. Ten funguje obdobně jako pořízení automobilu na leasing. Společnost financuje nákup budovy či pozemku a jako záruku, že jí klient dluh splatí, si až do úplného uhrazení závazku ponechá k této věci vlastnická práva. V tomto případě banka vystupovala prostřednictvím své dceřiné firmy Hera Property.
Poskytovatel leasingu na základě poptávky jednoho zájemce, jímž byla společnost NEWGRANGE, koupil rozsáhlý výrobní a skladový areál v Dělnické ulici v Pardubicích. Jeho cena byla stanovena znaleckým posudkem na 55 milionů korun. Firmou, která jí tento areál prodala, je společnost PAVEX CZ.
Na firmu PAVEX CZ však byl v dubnu 2008 vyhlášen konkurz. Do konkurzní podstaty byl přitom zahrnut i již dříve prodaný pardubický výrobní areál. Na to má konkurzní správce právo v případě, že zkrachovalá firma provedla „právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů,“ jak praví insolvenční zákon. Laicky řečeno, například tehdy, prodá-li firma v potížích svůj majetek na papíře velmi levně, a to buď zcela bezplatně či za nápadně nevýhodných podmínek. Tím by docílila toho, že její majetek bude zdánlivě co nejmenší a věřitelé by dostali zpět co nejméně peněz.
To je podle konkurzního správce právě tento případ. Nový posudek, který si dal stanovit, totiž ocenil nemovitost na hodnotu zhruba 95 milionů korun. „Původní posudky považuji za chybné a předal jsem soudu nový znalecký posudek, který ocenil nemovitosti podstatně vyšší částkou,“ sdělil týdeníku EURO Krmenčík.
Personální propojení S tím však nesouhlasí právní zástupci banky, podle nichž soud neuvedl jediný konkrétní argument, proč by nemovitost měla být do konkurzní podstaty zahrnuta. „Do dnešního dne jsme nebyli ze strany správce konkurzní podstaty informováni o konkrétních důvodech tohoto zapsání, dokonce ani o tom, v čem spatřuje nesprávnost posudku. Představa, že areál má cenu 95 milionů, je komická pro každého, kdo tento objekt viděl,“ uvedla advokátka Petra Farská z kanceláře Prof. Oto Novotný a partneři, která leasingovou firmu zastupuje. „Bez uvedení konkrétního důvodu – jen s formálním, zcela pozitivistickým poukazem na jedno zákonné ustanovení – je vlastníku odebrán majetek v hodnotě desítek milionů korun, s tím, že za několik let, až skončí vylučovací žaloba, tento majetek, pokud správce skutečně nemá pravdu, dostane zpět. Po tu dobu nebude vlastník dostávat žádné výnosy z tohoto majetku, takže nebude schopen splácet své vlastní financování,“ dodala. Krmenčík to ale odmítá s poukazem na to, že prověřování majetkových převodů společnosti probíhalo delší dobu, zhruba jedenáct měsíců a teprve na základě vypracovaných posudků a právních auditů věřitelský výbor jednomyslně rozhodl o zahrnutí nemovitého majetku do konkurzní podstaty. Upozorňuje také na nápadnou okolnost v podobě personálního propojení zkrachovalé společnosti PAVEX CZ a společnosti NEWGRANGE, která areál na leasing koupila. V dozorčích radách obou firem totiž sedí jeden člověk – královéhradecký advokát Viliam Kováčik. Obě firmy jsou podle Krmenčíka personálně propojeny i prostřednictvím dalších osob, zejména Pavla a Jiřího Schejbalových. První z bratrů vystupoval za společnost PAVEX a současně zastupoval jediného akcionáře společnosti NEWGRANGE. „Jiří Schejbal zastával funkci předsedy představenstva PAVEX a současně NEWGRANGE,“ dodává správce konkursní podstaty.
Vyklizení v šest ráno
Netypický byl též způsob předání celého areálu, kterého se původní vlastník nechtěl vzdát. Obvyklým řešením totiž podle právníků je, že v takovém případě správce podá žalobu na vydání či vyklizení věci a soud mu, pokud k tomu shledá zákonné důvody, vyhoví. Zde však nařídil předání areálu svým usnesením už konkurzní soud. „Protože se zápisem nesouhlasíme a chtěli jsme, aby důvody zápisu byly přezkoumány v dalším řízení, odmítli jsme nemovitosti vydat. Ve všech komentářích k zákonu o konkurzu a v judikatuře je uvedeno, že když se tohle stane, správce musí podat žalobu, soud po normálním řízení rozhodne a pokud k tomu je zákonný důvod, uloží takové osobě, aby věc vydala – takové rozhodnutí se potom dá vykonat jako ostatní rozsudky,“ říká Farská. Leasingové společnosti leží v žaludku také způsob, jakým se převzetí areálu fakticky uskutečnilo. Počátkem června totiž ve tři čtvrtě na šest ráno vnikla do objektu ochranka najatá konkurzním správcem, z vrátnice vyhodila původní bezpečnostní službu a nemovitost převzala.
„V tomto případě byl areál zapsán do soupisu konkurzní podstaty a vlastníkovi byla poskytnuta lhůta k předání nemovitostí v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o konkurzu a vyrovnání. Vlastník na tuto výzvu nereagoval, a proto byl vyzván k předání nemovitostí přímo soudem v jím stanovené lhůtě, která však opakovaně nebyla ze strany vlastníka dodržena. Po marném třetím poskytnutí lhůty k předání jsem jako správce konkurzní podstaty byl povinen areál převzít,“ vysvětluje Krmenčík. Zástupci vlastníka nemovitosti se vedle stížností k vedení soudu obrátili také na policii, která jim však odmítla vyhovět s tím, že jde o občanskoprávní záležitost, která nespadá do jejích pravomocí. Obě strany nyní nešetří žalobami ani vzájemnou kritikou a čekají na konečné rozhodnutí soudu jak o konkurzu, tak o tom, zda bylo násilné vyklizení areálu v pořádku.
