Osud menších pivovarů v Česku
Projít uchem jehly je podle úsloví pro velblouda dost obtížné. Událost, jež snese srovnání s tímto příměrem, se ovšem odehrává na tuzemském pivním trhu. Na něm panuje, jak známo, tak ostrý konkurenční boj, že si menší pivovary nebyly a nejsou jisty svým přežitím. Holou nemožností se tak zdá, aby pivovar před třemi lety zrušený zase po dvou letech vstal z mrtvých, a kromě toho, že se vrátil na domácí trh, hodlal něco vyvézt i za hranice. Navíc s novou značkou piva, protože tu tradiční už nevlastní. Řeč je o Pivovaru HOLS ve Vratislavicích nad Nisou, který před časem odepsaly Pražské pivovary. Není tradice jako tradice. Pivo se vařilo ve Vratislavicích, jež nyní takřka splývají s Libercem, celých 126 let až do května roku 1998. Tehdy se vlastník vratislavického podniku – Pražské pivovary, ovládané britskou firmou Bass, rozhodly neperspektivní výrobu na severu Čech ukončit. Protože však nechtěly přijít o tamní trh, ponechaly si značku Vratislav, kterou ovšem vařily v Praze a do restaurací a obchodů hlavně na Liberecku vozily. Ztratit trh by byla chyba, vždyť v době své slávy Vratislavice produkovaly ročně kolem 450 tisíc hektolitrů. Bass přitom po právu sázel na tradici značky. Našli se ale podnikatelé, kteří se rozhodli s onou tradicí pracovat jinak. Co je to za tradici, když se zruší firma, jejíž pivo konzumovali spotřebitelé po řadu generací? A tak se akciová společnost HOLS rozhodla zkusit štěstí a vratislavický podnik, z něhož se právě začalo odvážet do šrotu pivovarské zařízení, koupila. Potíž byla s pivní etiketou, značku měly a stále mají Pražské pivovary. „Rozhodli jsme se pro Konráda, což byl v české historii nástupce knížete Vratislava, říká Petr Hostaš, ředitel a sládek pivovaru v jedné osobě. Je to šance. Loni HOLS vyrobil jen patnáct tisíc hektolitrů, šlo o to uvést do provozu celou technologii a hlavně se v regionu znovu představit. Volnou mezeru na trhu totiž v době nečinnosti Vratislavic okamžitě zaplnila konkurence, především nepříliš vzdálený pivovar ve Svijanech. Ten se mimochodem ocitl také nad propastí, protože rovněž patřil pod Pražské pivovary. Ty se Svijan rovněž zbavily, ale výroba se nepřerušila a noví majitelé hned využili vratislavické krize. Ředitel Hostaš přitom odmítá domněnku, že právě postup osamostatněných Svijan byl inspirací i pro znovuoživení Vratislavic. Prohlašuje také, že Konrád ještě zdaleka nemá vyhráno, nicméně šanci cítí. „Hlavní bylo, že se nám podařilo navázat na předchozí odběratele, kteří v tomto případě brali pivo ne podle etikety, ale podle místa výroby. Do budoucna se uvidí, letošní plán máme 60 tisíc hektolitrů. Za první čtvrtletí jsme z toho realizovali pětinu, ale léto je vždy silnější. Zatím máme spočítáno, že zmíněná roční produkce by nám i do budoucna stačila, tvrdí Hostaš. Přímý souboj. Hlavním odbytištěm pivovaru HOLS je Liberecko, kde lze najít směs nejrůznějších značek stejně jako jinde v republice. Místní specialitou ovšem je, že se leckdy na jednom pultě v přímém souboji střetávají Vratislav (s přídomkem Vratislavické pivo) a Konrád (s dovětkem Originální vratislavické pivo). Vedení Pražských pivovarů přitom možná přesně neví, zda opuštění pivovaru a sázka jen na značku, vyráběnou v Praze, byly tím správným tahem. Alespoň k dotazu týdeníku EURO, zda by podobný postup někdy zopakovaly, se Pražské pivovary minulý týden neosmělily vyjádřit. Každopádně i značka Vratislav má na Liberecku své ctitele, jimž je jedno, že se pivo nevaří „u nich . Konrád zase může mířit jiným směrem. V kraji je hodně německých turistů a Petr Hostaš dodává, že už má podepsanou smlouvu na vývoz piva i do Německa. Po otázce, zda německé klientele blízké jméno Konrád vybral HOLS záměrně, ale ředitel vrtí hlavou. „No, ono se ví, že tu působil třeba i Konrád Henlein, reaguje sice nejprve trochu překvapivě, ale vzápětí vážně dodává, „naštěstí to jméno nosí i spousta jiných lidí a my jsme se opravdu drželi jen té historické návaznosti na Vratislava. Kdo maže, ten jede. Už kolem dvacítky pivovarů za posledních deset let v Česku zaniklo. Mnohé pivní značky se držely jen díky tomu, že je převzala jiná firma. To byl třeba případ královéhradeckého Právovárečného pivovaru založeného v roce 1844. Ten rovněž nepřežil, jeho Královského lva ovšem poté začali vařit v Havlíčkově Brodě. Nad tím, že město jako Hradec Králové o pivovar přišlo, kroutí odborníci z oboru hlavou. Některým tradičním podnikům se podařilo potíže ustát, kupříkladu namále měl předloni pivovar v Jihlavě, ale udržel se nad vodou. Podobná zmrtvýchvstání jsou výjimečná, nicméně se zdálo, že se situace už trochu zklidnila a krachy už nepojedou jako na běžícím pásu. Jenže dnes mají menší a střední podniky zase obrovské obavy o budoucnost. Tentokrát ne proto, že by se do potíží dostaly samy nebo je rušil jejich zahraniční vlastník. „Zásadním problémem jsou teď úplatky, jimiž velké firmy korumpují restaurace, aby odebíraly jen jejich značku. Ničí tak přirozenou konkurenci na trhu a tlačí ostatní do kolen, tvrdí viceprezident Českého svazu malých nezávislých pivovarů Stanislav Bernard, majitel pivovaru v Humpolci. Podle něj tak nyní nastává další vlna boje o přežití. Kde není žalobce. Hlavním problémem v soupeření mezi velkými a malými, podle Bernarda ze strany pivních Goliášů vedeném nepoctivě, je snaha velkých zajistit si v hospodách exkluzivitu. „Kdyby aspoň prosazovali svou značku vedle místních, ale oni chtějí, aby se točila jen ta jejich, říká humpolecký šéf. Konstatuje, že jde přímo o úplatky v penězích. „Běžně se pivovary snaží získat si restaurace tím, že jim hospodu vybaví, starají se o údržbu zařízení a podobně. Jenže při vytěsňování značek menších pivovarů jde o skutečné úplatky, které se dají schovat třeba do finančně nadsazené kupní smlouvy nebo do reklamních smluv. Tady je jednoznačně obrovský prostor pro korupci, tvrdí Stanislav Bernard. Je faktem, že o zvláštních praktikách některých firem při rozšiřování jejich trhu se hovoří v pivních kuloárech často. Stanislav Bernard ovšem přiznává, že zatím neslyšel o tom, aby někdo označil nějakou společnost zcela konkrétně a podal na ni oficiální stížnost. Sám pak před přímým dotazem týdeníku EURO také trochu couvá. „To je pravda, že k soudu jsme zatím nic konkrétně nedali. Není to tak jednoduché, připouští. A velké firmy, které by se mohly cítit dotčeny, pochopitelně žádají, aby jim tedy byly předloženy konkrétní důkazy. Zatím na nic odpovídat nemusejí. Probere se úřad? Malé pivovary ovšem svůj poukaz na nekalé praktiky přece jen neberou jako pouhý výkřik do tmy. Jejich zástupci jsou přesvědčeni, že jim jde často skutečně o bytí a nebytí firem. Proto se snaží jednat přímo s představiteli velkých pivovarských společností o „zkulturnění podnikatelského prostředí . A dali také podnět, i když v rovině obecné, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ten by se měl zabývat, jak předpokládají, právě zkoumáním smluv o koupi zboží mezi pivovary a restauracemi či penězi za reklamu. „Přece nemůže být normální, když nějaký pivovar vráží do jedné restaurace miliony. Podle nás jde o kampaň, která může být pro mnohé tradiční firmy likvidační. Antimonopolní úřad mě sice zatím nepřesvědčil o tom, že by byl tím nejlepším strážcem správného podnikatelského prostředí u nás, ale zkoušíme to i zde, říká Stanislav Bernard.
