Konsolidací k recesi, anebo k budoucímu růstu?

Škrtat a zvyšovat daně v zájmu snižování deficitů se musí umět

V dnešním Makru si dáme takovou malou ochutnávku toho, o čem budeme psát mnohem podrobněji v příštím čísle Eura. A sice zda existuje takový typ fiskální konsolidace, který by ekonomiku stál pokud možno co nejmenší oběť v podobě nižšího hospodářského růstu. Česká ekonomika se může za první kvartál podle předběžných dat ČSÚ „pochlubit“ nesrovnatelně horšími čísly než všichni její sousedé – my klesáme, zatímco oni docela pěkně rostou. Pochopitelnou reakcí komentátorů a analytiků na takhle špatný výkon je otázka, zda to náhodou česká vláda s tou konsolidací trochu nepřehnala. Podle dubnového Konvergenčního programu celkové saldo veřejných rozpočtů v důsledku přijatých opatření zaznamenalo oproti autonomnímu scénáři (kdyby se nedělalo nic) zlepšení o 1,6 procenta HDP, a schodek se tak s 3,1 procenta HDP přiblížil na dosah „maastrichtským“ třem procentům. V mezinárodním měřítku je možné fiskální úsilí v rozsahu 1,6 procenta HDP považovat za vysoce nadstandardní, byť značná část toho byla dosažena na vrub centrální vládou nechtěného „přiškrcení“ investic. Když se podíváte do tabulek, vyplývá z nich pořadí opatření s nejvyššími náklady v podobě výpadku růstu zcela jednoznačně. Nižší výdaje na investice vedou, těsně následovány vládní spotřebou. Každé jednoprocentní zlepšení deficitu je v případě omezení investic „vykoupeno“ snížením růstu o 0,42 procenta, přičemž tento efekt se „táhne“ v čase. Snížení spotřeby vlády sice krátkodobě vyjde také draho (dopad na růst v prvním roce minus 0,4 procenta), negativní dopad na růst ale v čase odeznívá. Velmi tedy záleží na tom, jak se konsoliduje – některé typy mají velký a relativně dlouhotrvající negativní dopad na růst (investice), jiné mají velký, ale krátkodobý negativní dopad (vládní spotřeba). A nakonec jsou opatření, která jsou sice krátkodobě spojena s relativně malým výpadkem růstu (zvýšení zdanění práce a kapitálu), náklady obětované příležitosti ale v čase stoupají. Co si z toho vzít? Že i škrtat a zvyšovat daně v zájmu snižování deficitů se musí umět. To mimo jiné předpokládá i schopnost dopady jednotlivých kroků srozumitelně vysvětlit.