Když tam zahučí 150 miliard, pořád se to vyplatí. I tak by se
dala shrnout slova ministryně financí Aleny Schillerové k záručnímu programu
Covid III. Na ten má jít v rámci státní garance za úvěry komerčních bank právě
zmíněná částka a Schillerová tvrdí, že i kdyby stát nakonec musel proplatit
všechny garance za nesplacené úvěry, stále by to pro stát i ekonomiku bylo
výhodné.
Program označovaný jako Covid III schválili před dvěma týdny
poslanci a o jeho podobu se ve sněmovně strhla velká bitva. Má jít o další
formu podpory firmám v rámci boje s ekonomickými následky vládních nařízení
kvůli omezení šíření viru SARS-CoV-2.
Na rozdíl od předcházejících dvou programů, kdy stát
prostřednictvím Českomoravské záruční
a rozvojové banky (ČMZRB)
rozhodoval či spolurozhodoval o tom, kdo úvěr nebo záruku získá, nyní je to
zcela mimo jeho kontrolu. Rozhodovat o tom budou komerční banky. Od státu
dostanou přidělený balík 150 miliard korun, které mohou použít na záruky. Kolik
která banka ze 150 miliard získá, vypočítá ČMZRB dle tržního podílu, který mají
jednotliví hráči v sektoru firemního financování. Individuální záruky zůstávají
vysoké (viz box).
| Jak funguje Covid III |
| Celková výše státních záruk v tomto programu má být 150 miliard korun, což by mělo pokrýt úvěry v objemu téměř pět set miliard korun. Stát poskytne individuální bankovní záruku na úvěr, který poskytne komerční banka. Výše záruky bude devadesátt procent u firem do 250 zaměstnanců a 80 procent u společností do 500 zaměstnanců.
Vždy ale jen do výše třiceti procent z celkového bankovního portfolia určeného pro tyto účely. Pokud tedy banka poskytne na těchto úvěrech deset miliard korun, státní garance jí kryje tři miliardy korun. Jestliže suma nesplacených úvěrů bude u této banky vyšší než tři miliardy, riziko už je na její straně a ztráty si hradní sama. |
Kontroly, reporty
Kvůli tomu, že stát ztratil kontrolu nad příjemci úvěrů, mluvili
někteří poslanci ve sněmovně o tom, že zde vzniká nová konsolidační agentura,
kam si banky zahrnou problematické úvěry, případně VIP klientelu. Nechvalně
známá státní Česká konsolidační agentura proslula v éře krachující IPB zejména
tím, že na sebe přebírala nedobytné pohledávky a v podstatě nikdo netušil, jaké
kostlivce si do svého portfolia nabrala a co stát proplácí.
Argument nové konsolidační agentury použil například pirátský
poslanec Lukáš Černohorský, který se snažil přesvědčit ostatní poslanecké
kluby, aby se zveřejňovala jména příjemců této podpory. „V případě, že
bychom nebyli schopni získat informace o tom, kdo ty záruky dostal, nikdy
nezjistíme, zda se tam nepřevádějí špatné úvěry a neuklízejí se tam nějaké firmy. A případné ztráty by
platili daňoví poplatníci. Divoké devadesátky a řádění IPB už
doufám nenastanou, ale snažíme se, abychom se k tomu ani nepřiblížili,“ tvrdí Černohorský.
ČMZRB kritiku odmítá. „S bankami uzavřeme smlouvu, v rámci které
si stanovíme, že budeme smět chodit na kontroly, zda postupují v souladu se
zákonem. A pokud by byly nějaké problémy, budou sankce,“ slibuje Jiří Jirásek,
šéf státní ČMZRB, která bude garance zprostředkovávat. Samotné peníze půjdou ze
státního rozpočtu.
Banky prý budou muset také reportovat seznam těch, kterým garanci
poskytly. „Bude to jen reportovací záležitost, my do toho nebudeme zasahovat,
ale budeme to hlídat, aby třeba jednoho klienta nevyhodili a nezařadili místo
něj jiného,“ ujišťuje Jirásek.
Na situace, kdy bude banka cíleně zařazovat do úvěrového
portfolia krytého státní zárukou své VIP klienty, už ale stát nedohlédne. „Státní
garance je pro hraniční klienty, tedy ne úplně špatné, ale ani ne pro ty úplně
dobré, pro ně je zbytečné poskytovat státní záruku,“ zdůrazňuje Jirásek.
Žádný speciální dohled programu Covid III neplánuje ani Česká národní banka (ČNB),
která se drží výkonu kontroly v rámci zákona. Poruší-li banka regulatorní
požadavky, může ČNB uložit pokutu nebo vyzvat k nápravě. „Vždy s ohledem na povahu a závažnost porušení,“ říká
mluvčí centrální banky Petra
Vodstrčilová.
Příjemce, věc veřejná
Pozměňovací návrh v podobě nařízení zveřejňovat příjemce státní
podpory prošel. Zveřejňování příjemců státní podpory se diskutovalo i v
souvislosti s předchozími covidovými programy, na ty se ale aktuální
legislativa nevztahuje. Piráti slibují, že navrhnou podobnou úpravu i pro programy
Covid I a Covid II, které jsou zatím kryté bankovním tajemstvím a jména firem
čerpajících podporu není možné zveřejnit. „Souhlasím s tím, aby se to
zveřejnilo, ale musí na to být jasná legislativa,“ říká Jirásek.
Mají být příjemci státní podpory zveřejněni?
„V případě, že by se přišlo na to, že banka dává úvěry se státní
zárukou problematickým klientům, byl by to pro banku i velký reputační problém,“
domnívá se Černohorský s tím, že banky jsou pod přísným regulatorním dohledem a
nemohou si dovolit hazardovat. Ostatně na to spoléhá i ministryně financí,
která ovšem svým prohlášením o výhodnosti programu i v případě vyčerpání všech
záruk nahrála kritikům, že stát by se k penězům daňových poplatníků měl chovat
zodpovědněji.
Schillerová přitom odmítá obavy, že by banky chtěly cíleně
úvěrovat klienty, kteří půjčku nesplatí a škodu uhradí stát. „Musí tedy počítat
s tím, že když budou půjčovat příliš benevolentně a více než 30 procent úvěrů skončí nesplacením,
nemůžou u nich počítat s tím, že jim stát cokoliv zaplatí. To motivuje banky,
aby rizika řídily volněji než normálně, ale nikoliv bez důkladného rozmyslu,“ řekla Schillerová minulý
týden.
V původním návrhu přitom byla jen pětadvacetiprocentní záruka,
vláda se rozhodla částečně vyjít vstříc bankám a zvýšit hranici na třicet
procent. Česká bankovní asociace navrhovala ještě víc – třiatřicet procent.
Stejnou výši záruky navrhovali i poslanci z ODS, ovšem jejich pozměňovací návrh
neprošel. „Banky si budou hlídat zdravou strukturu svého úvěrového portfolia. Nyní jsou velkým rizikem zatíženy i úvěry poskytované firmám s dobrou pověstí,“ ujistila
Schillerová.
