Po přijetí nového zákona dojde ke kolizi právních norem
Česká republika už v roce 1998 přijala prováděcí pravidla k článku 64 Evropské dohody. Článek pojednává o poskytování státní neboli veřejné podpory (state aid). Německo si však pro svá východní území zkušeně ponechalo výjimku. Takže kdyby s e Volkswagen rozhodl postavit motorárnu například v Drážďanech, a ne v Mladé Boleslavi, bylo by poskytnutí případné státní podpory jednodušší. Což ovšem nesmí svádět k laciným závěrům, že snaha se nevyplácí. Jednak na nové zájemce mají v Evropské unii pochopitelně přísnější metr než na staré mazáky, jednak skutečnost, že jsme mezi přidruženými zeměmi zatím jediná, která prováděcí pravidla k článku 64 přijala, znamená kladný bod při hodnocení připravenosti na vstup i náskok při uplatňování jedné z hlavních ekonomických oblastí unitární legislativy.
Všeobecný zákaz.
Dalším posunem v tomto směru je vládní návrh zákona o veřejné podpoře, který v současné době prochází druhým čtením ve sněmovně a podle záměru předkladatele by měl od dubna vstoupit v platnost. Jeho základním pri ncipem je to, že veřejná podpora je až na výjimky nepřípustná: „Všechny formy veřejné podpory, včetně programů veřejné podpory zahrnujících jakoukoli podporu či výhodu poskytovanou orgánem veřejné správy nebo z veřejných prostředků způsobem narušujícím nebo hrozícím narušení hospodářské soutěže tím, že zvýhodňují určité soutěžitele nebo odvětví výroby v míře, jíž může být dotčen obchod mezi ČR a členskými státy EU, jsou nesluč itelné se závazky ČR k Evropským společenstvím a jejich členským státům a jsou zakázány, stojí v paragrafu dvě návrhu zákona. Žádosti o povolení výjimky ze zákazu bude nutné adresovat Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) . Ten bude v období před vstupem země do Evropské unie jako relativně nezávislý orgán rozhodovat, zda poskytnutí podpory odpovídá režimu EU, a žádost schválí, anebo ji bez možnosti odvolání zamítne.
Povolení monitorovací instituce nebude zapotřebí, půjde-li o takzvanou obecnou výjimku - veřejnou podporu malého rozsahu nepřesahující v tříletém období částku sto tisíc EUR. Skupinovou výjimku může antimonopolní úřad poskytnout například pro podporu malého a středního podnikání, vědy a výzkumu, ochrany životního prostředí, zaměstnanosti, vzdělávání. Veřejnou podporou se rozumějí nejen přímé finanční dotace, ale i státní záruky, kapitálové účasti státu, odpisy dluhů a podo bné formy zvýhodnění.
Kolize.
Ačkoliv se to veřejně nezdůrazňuje, jedná se o jednu z klíčových norem, která státní dirigismus vyjímá z oblasti odborných ekonomicko-politických sporů a staví ho mimo zákon. S přijetím nového zákona ale také vzniká probl ém rozporu se zákony, které dosud poskytování státní podpory upravují, nicméně novému pojetí neodpovídají. Jde zejména o zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou a zákon o státní podpoře malého a středního podnikání. Jsou založeny na principu, že pro státní podporu se rozhoduje vláda, a o nějakých žádostech nebo monitorující instituci v nich není ani slovo.
O podcenění této otázky svědčí skutečnost, že ve vládním návrhu stojí, že „zákaz veřejné podpory podle odstavce 1 platí, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nepovolil výjimku . Konstatování „n ebo zvláštní zákon zmizelo až na zásah sněmovního výboru pro evropskou integraci a byl to správný krok. V původním znění totiž zákon zakládal možnost kolize právních norem a výkladu odlišného od evropské praxe.
Na potřebu řešit otázku souběžné platnosti různě postavených zákonů podle informací týdeníku EURO upozornilo ministerstvo financí Úřad vlády. Shodou okolností přibližně v době, kdy jsme se o problematiku začali zajímat, však vzniklo na Mertlíkově úřadu drobné zděšení z toho, kdo by měl tuto choulostivou záležitost prakticky řešit. Ve screeningových d okumentech je jako gestor uvedeno právě ministerstvo financí. To ale vcelku logicky namítá, že za podporu exportu odpovídá ministerstvo průmyslu a obchodu. Je tedy velká šance, že horký brambor by mohl spadnout právě tam. Do dubna už ale zbývá poměr ně málo času.
Banka-nebanka.
Zákon o veřejné podpoře zasáhne výrazně i do revitalizace a restrukturalizace průmyslových podniků. Například tak, že jednotlivé projekty Revitalizační agentury by měly být posuzovány případ od případu podle přísných kritéri í rozlišujících také pojmy záchrana podniku a jeho revitalizace. Velmi žhavá je však i otázka postavení Konsolidační banky jako instituce, jejímž prostřednictvím je rozdělována největší část státní podpory. Její spolupráce s ministerstvem financí, které dnes provizorně plní úlohu monitorující instituce, není ideální. Konsolidační banka sice ve značné míře působí jako distributor státní podpory, ale současně podléhá zákonu o bankách, který zavádí specifický režim, mimo jiné pokud jde o informační povinnost či komerční aktivity. Tento rozpor může od dubna nabýt neúnosné míry. Nezbytnost transformace Konsolidační banky není tedy diktována jenom důvody fiskálními či politickými, ale tvrdě na ni tlačí i zákon. Totéž se týká Čes ké exportní banky a Českomoravské rozvojové banky, které mají bankovní licenci, ačkoliv jejich poslání a činnost se od komerčního ústavu podstatně liší.
V EU není rozdělování státní podpory bankou-nebankou zvykem a zdůvodňovat vše jenom transformační specifikou nelze pořád. V Evropě také většinou není zvykem, že by distributoři státní pomoci byli ve stoprocentním vlastnictví státu, a nejb ěžnější jsou instituce, v nichž má stát určitý, nikoliv majoritní majetkový podíl. To sice není dáno zrovna literou prováděcích pravidel nebo zákona, avšak má to neméně pádné důvody provozně ekonomické.
