Stát chce bojovat proti únikům, o jejichž výši nemá představu Nejvyšší kontrolní úřad se dostal minulý týden do sporu s ministerstvem financí o výši úniků na dani z přidané hodnoty. Oba orgány se shodují alespoň v tom, že proti únikům je třeba bojovat.
Stát chce bojovat proti únikům, o jejichž výši nemá představu
Nejvyšší kontrolní úřad se dostal minulý týden do sporu s ministerstvem financí o výši úniků na dani z přidané hodnoty. Oba orgány se shodují alespoň v tom, že proti únikům je třeba bojovat.
Stát ročně přichází o dvacet až třicet miliard korun na dani z přidané hodnoty, tvrdí na základě opakovaných kontrol uskutečněných na finančních úřadech Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Názor, že stát přichází ročně až o několik desítek miliard korun na DPH, však odmítá ministerstvo financí. „Nejde o desítky miliard, ale nejvýš o desetinu této částky,“ tvrdí mluvčí MF Jaroslav Dědič. Žádný mustr, podle kterého by se dala výše daňových úniků na DPH zjistit, však neexistuje, takže jde v obou případech pouze o odhady.
DPH je nejdůležitější daň
Neexistence přesnějších odhadů a spory jednotlivých státních úřadů o výši daňových úniků ostatně svědčí podle analytika Pavla Kohouta o tom, že je cosi v nepořádku. „Pokud se liší údaje o daňových nedoplatcích řádově o desítky, svědčí to o tom, že stát, respektive ministerstvo, nemá ani řádné statistické podklady pro zjištění skutečného stavu,“ kritizuje současný stav Kohout. Na statistické problémy související nejenom s daňovými úniky již narážel expertní tým Bohuslav Sobotky při přípravě koncepce reformy veřejných financí, jehož byl Kohout členem. Kohout zastával v týmu stanovisko, že namísto daně z nemovitosti, jejíž obsluha je příliš náročná a efekt minimální, by se měly finanční úřady zaměřit právě na DPH. Tato daň tvoří největší položku v daňových příjmech státu. Rovněž stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý považuje absenci statistické metody, která by dokázala alespoň přibližně zjistit výši úniků, za problém. „Nedokážu si představit, jak chce vláda efektivně bojovat proti jakémukoli negativnímu jevu, když nemá ani přibližný odhad o jeho rozsahu,“ kritizuje Tlustý. Nechápe zároveň, jak může vláda požadovat zvyšování daní, když není schopna vybrat ani stávající. Kontrolní úřad si za svými odhady stojí, i když člen NKÚ Josef Pohl tvrdí, že ani kontroloři nemají k dispozici přesné statistiky.
Drahá finanční správa
Ať již jsou konečné údaje o výši daňových úniků jakékoli, jedno je nepochybné. Česká finanční správa je v mezinárodním srovnání jedna z nejdražších a zároveň nejvíce personálně obsazených daňových správ na světě. Zatímco obvykle se ve světě zaobírá výběrem daní jedno promile občanů daného státu, u nás je to více než dvojnásobek. Obdobně je tomu i s výší částky na správu daně. Zatímco v USA tvoří správa daně 0,9 % vybrané částky, v ČR je to 2,5 %. Řešení, jak daňovým únikům zabránit by mělo spočívat ve dvou rovinách - v legislativní a administrativní. Z administrativních je to především zlepšení práce finančních úřadů. Zatímco někde, například v Praze, jsou pracovníci berňáků na potřebné kvalifikované úrovni, jinde to tak neplatí. Podle Pohla se často při šetření ve firmách spokojí pracovníci finančních úřadů s prohlášením účetních o pravdivosti provedené účetní operace, aniž by provedli kontrolu, která by objektivně tato prohlášení verifikovala. Přitom třicetidenní lhůta, kterou zákon stanoví jako nejzašší termín pro výplatu vratky na DPH, by měla být k zjištění rozhodných skutečností dostatečná.
Zrušme daňové tajemství
K legislativním opatřením, která by měla zabránit některým formám daňových podvodů, patří především návrh na prolomení daňového tajemství. Doposud totiž nemají finanční úřady možnost zabránit fyzickým osobám ve zřizování společností, které pak zbankrotují i s dluhy na daních. K zabránění tomuto jevu se proto chystá právní úprava, podle níž by se musela každá fyzická osoba ve funkci statutárního orgánu či jednatele prokázat při zápisu společnosti, že nemá žádné nevypořádané závazky vůči státu. Částečně by měl daňovým únikům odpomoci i vládou již schválený zákon o omezení plateb v hotovosti.
Taky jednou pro radost
Nedá se říci, že by nás Špidlova vláda nějak rozmazlovala - mnoho jejích kroků u normálních lidí jenom zvedá adrenalin. Minulý týden to ovšem bylo jinak: hned 2x byl náš kabinet rozumný. Poprvé, když odmítal poskytnout Sazce státní garance na úvěry pro výstavbu hokejové haly ve Vysočanech, podruhé, když vyjádřil podporu Turecku v jeho požadavcích na ochranu pro případ útoku ze strany Iráku. „Ankara má právo na naši solidaritu,“ řekl premiér. Jen tak dál.
Odpočívej v pokoji, státní úředníče
V Německu nedávno zkoumali, jak které profese v noci spí. Výsledky byly zajímavé - nejvyšší kvalitu spánku vykazovali státní úředníci, z nichž jen 11 % má potíže s usínáním. Přitom právě na potíže s usínáním si stěžuje celá pětina Němců, přičemž žen, které po celodenní dřině nemohou usnout, je dokonce čtvrtina. Průzkum to přisuzuje tomu, že ženy vykonávají většinu domácích prací a také víc přemýšlejí o rodinných záležitostech. Zpráva bohužel neuvádí, co je příčinou dobrého spánku německého úřednictva - možná by někdo měl takový výzkum udělat i u nás.
Policejní Kocourkov
Novináři často vykonávají prospěšné činy, například si všímají trestné činnosti leckdy dříve než orgány pro tento účel zřízené a z peněz daňových poplatníků placené. Nedávno se něco takového stalo v Jablonci - reportérka televize Nova Michaela Urbanová zjistila, že kdosi ukradl osobní data všech 40 tisíc obyvatel tohoto městečka, vypálil je na CD disk a se ziskem je prodává. Charakter údajů byl přitom takový, že nepochybně šlo o únik z databáze nějakého státního úřadu. Zjistila, natočila, odvysílala. Chybu udělala. Jako seriózní novinářka celou věc ověřovala a přitom nechala některými osobami, jejichž údaje databáze obsahovala, ověřit jejich správnost. Ale to právě neměla dělat. Už má žalobu na krku, a to za zneužívání osobních dat. Tentokrát pravděpodobně žasnou laici i odborníci.
