Soudy občas rozhodnou i ve prospěch podnikatelů. Příkladem je nález senátu Ústavního soudu, který říká, že finanční úřady mohou kontrolovat firmy pouze tři roky nazpět – ale ani o chlup déle.
Podle zákona o správě daní a poplatků mohou berní úředníci kontrolovat správnost daňové povinnosti maximálně do tří let od doby, kdy vznikla. Dosavadní praxe finančních úřadů byla ale taková, že si k tříleté lhůtě ještě započítaly rok, v němž poplatník podával daňové přiznání. Tím se mohla lhůta k doměření daně prodloužit až na čtyři roky. Ústavní soud však nyní prohlásil, že je takovýto výklad protiústavní. Zlomovým momentem se stal případ Daniely Vrtiškové z Prahy, které finanční úřad vyměřil doplatek na dani z příjmů ve výši přes 360 tisíc korun.
Vrtišková se v ústavní stížnosti domáhala zrušení dodatečného daňového výměru, protože jí přišel až po více než třech letech od doby, kdy jí vznikla daňová povinnost. Tříčlenný senát ve složení Eliška Wagnerová, František Duchoň a Ivana Janů, který rozhodl nedávno o povinnosti zdůvodňovat daňovou kontrolu, stížnosti vyhověl. „Lhůtu k vyměření daně nelze prodlužovat bez racionálního vysvětlení důvodů, proč nebyla věc vyřízena v základní tříleté lhůtě. Výsledkem je prodloužení právní nejistoty daňového subjektu,“ píší soudci ve zdůvodnění nálezu.
Jde o lenost berňáků?
Nález se setkal u Profitem oslovených odborníků s pozitivním ohlasem. „Pro poplatníky je to dobrá zpráva. Nález Ústavního soudu říká, že finanční úřady nemohou ustanovení paragrafu 47 zákona o správě daní a poplatků vykládat do budoucna neomezeně extenzivně,“ říká Patricie Švarcová z advokátní firmy Havel a Holásek. „Zákon hovoří výslovně o tříleté prekluzivní lhůtě a tu nelze pomocí extenzivního výkladu zákona prodloužit až na čtyři roky, případně v závěru této uměle prodloužené lhůty učinit vůči daňovému poplatníkovi nějaký úkon, aby tato lhůta posléze začala běžet bernímu úřadu znovu,“ dodává. Sama Švarcová se však v praxi s tímto postupem často setkává, zejména v případech, kdy má finanční úřad sám různé pochybnosti, a neví si s věcí rady. Pak raději tři a tři čtvrtě roku váhá, zda má provést jakýkoli úkon, a v samém závěru této lhůty pošle daňovému subjektu výzvu, že má doplnit nějaké skutečnosti ohledně jeho příjmů. Jde často o příjem dosažený před pěti lety, na který se již poplatník ani nemusí pamatovat.
Přitom obecným účelem zavedení prekluzivních lhůt pro vyměření daně bylo stimulovat správce daně k včasnému výkonu jeho práv a povinností vůči daňovým poplatníkům. Podobně se na nález Ústavního soudu dívá i poslanec rozpočtového výboru Michal Doktor. „Podle mne současná praxe finančních úřadů, které si vykládaly tříletou prekluzivní lhůtu ještě jako rok navíc, je svévolí. Výrok soudu z toho hlediska vítám jako narovnání právního stavu a spravedlnosti,“ říká.
Podnikatelé se mohou bránit
Rozsudek uvítal i Svaz průmyslu a dopravy ČR. „Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci prekluzivních lhůt daňových kontrol považujeme za důležitý krok k posílení právních jistot poplatníků. Dosavadní »neprojudikovaný« výklad zákona umožňoval správci daně nejen lhůty významně prodloužit, ale v běžné praxi nebylo ojedinělé, že jednotlivé finanční úřady nepostupovaly zcela jednotně a předvídatelně. Z tohoto pohledu mají judikáty Ústavního a Nejvyššího správního soudu (NSS) nezastupitelnou a mimořádně pozitivní roli,“ hodnotí rozhodnutí Tomáše Barták, ředitel sekce pro oblast ekonomiky a účetnictví.
Pro daňové poplatníky, ať již jde o podnikatele, živnostníky, ale i běžné zaměstnance s nahodilým příjmem je výrok důležitým sdělením. „Pokud mají pochybnost o tom, že se na ně finanční úřad s výzvou k doložení určitých skutečností obrátil až po uplynutí oné zákonem stanovené lhůty, pak je na místě se proti takovému postupu bránit,“ radí Švarcová, podle níž k argumentaci dobře poslouží citovaný nález Ústavního soudu. K hájení svých práv vyzývá i Doktor. „Všichni podnikatelé, kteří byli poškozeni postupem, který rozšiřoval možnost daňové kontroly nad tři roky, by se měli začít bránit a podávat žaloby na stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem s poukazem na právě zveřejněný nález, protože je jím prokázáno, že v takových případech postupovaly finanční úřady v rozporu s Ústavou ČR.
Dosud to chodilo opačně
Rozhodnutí Ústavního soudu je přelomové i z toho důvodu, že dosavadní soudní praxe, ať již vyjádřená v rozsudcích obecních soudů či Nejvyššího správního soudu, dávala spíše za pravdu pravidlu tři plus jedna. „V nálezu Ústavní soud zcela změnil ustálenou interpretaci institutu prekluze práva na vyměření daně, mnohokráte vyslovenou Nejvyšším správním soudem,“ vysvětluje dosavadní judikaturu Roman Ondrýsek z daňové kanceláře Lichnovský, Ondrýsek a partneři. „Podle našich informací vzbudil proto tento nález jak u správců daně, tak u Nejvyššího správního soudu velké pozdvižení,“ tvrdí. Přesto Ondrýsek předpokládá, že daňová správa se přidrží svých interních pokynů a bude dbát nálezu Ústavního soudu. O tom ostatně svědčí první zkušenosti daňových poradců po celé republice, kdy mnoho finančních úřadů již své daňové kontroly odřeklo, případně prováděné kontroly na námitku prekluze zrušilo. Rovněž ministerstvo financí již podle informací Profitu zaslalo finančním úřadům metodický pokyn, aby již běžící daňové kontroly, u nichž hrozilo překročení tříleté lhůty, zarazilo.
Změní se praxe Nejvyššího správního soudu?
Obdobný postup se však podle Ondrýska nedá předpokládat u Nejvyššího správního soudu, který již v minulosti několikrát konstatoval, že dostatečně neodůvodněný či ojedinělý nález Ústavního soudu obecně závaznou praxi nezakládá. „A v tomto případě je nutno konstatovat, že předmětný nález přesvědčivým odůvodněním neoplývá. Lze tak usuzovat, že v případě sporu bude Nejvyšší správní soud navzdory Ústavnímu soudu zastávat teorii tři plus jedna. Samotné rozhodování Nejvyššího správního soudu by mohla velmi zkomplikovat ustálené praxe správců daně, kteří mezitím mohou vzít teorii 3 + 0 zcela za vlastní,“ konstatuje Ondrýsek.
Stejné obavy má i Švarcová. „Je třeba upozornit na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je v příkrém rozporu s předmětným nálezem Ústavního soudu právě v otázce počítání lhůt a staví se jednoznačně na stranu finančních úřadů.“ I tak se Švarcová domnívá, že NSS by měl nález respektovat.
Na judikaturu NSS se odvolává i ministerstvo financí. „Jsme toho názoru, že dosavadní praxe finančních úřadů byla zcela v souladu se zákonem. Pokud nakonec převládne názor o tříleté lhůtě ve všech soudních instancích, budeme se jím pochopitelně řídit,“ říká Zuzana Chocholová z tiskového oddělení ministerstva financí.
Vydrží pravidlo 3 + 0 i do budoucna?
Obdobně jako v případě nálezu týkajícího se odůvodnění daňových kontrol spoléhá ministerstvo financí na to, že názor Ústavního soudu se ještě může změnit. „Rozhodnutí se týká jedné konkrétní kauzy. Pokud by i jiný senát rozhodl stejně, bude to oficiální názor Ústavního soudu a my ho pochopitelně budeme respektovat. Nicméně je možné, že se finální stanovisko ještě změní,“ říká Chocholová.
Pochybnosti o tom, zda uvedený nález vydrží i v budoucnu, posiluje skutečnost, že až doposud sám Ústavn
