Na podstavci poháru pro nejlepší český fotbalový klub se vyražen v lesklém kovu skví nápis MISTR ČESKÉ REPUBLIKY V KOPANÉ. Nezbývá než pochválit vůdčí duchy nejpopulárnějšího sportu za přesnost. V případě české ligy jde skutečně daleko více o kopanou než o fotbal. Z toho ve většině utkání právě skončené ligové soutěže bohužel zbyla jen více či méně dodržovaná pravidla. Odhlédneme-li od úrovně, lze ovšem ligový ročník 2006/2007 pochválit. Obešel se bez skandálů, které onu českou kopanou tak často provázejí. Tedy nepovažujeme-li za skandální, že suverénně první mužstvo tabulky jen remizuje se stejně suverénně posledním týmem či že jeden jediný klub podá jedenáct stížností na výkony rozhodčích.
Oním zoufale vybouchnuvším lídrem ligy byla Slavia, která po 21. kole vedla tabulku s luxusním čtyřbodovým náskokem před Spartou a šestibodovým před Libercem. Pak odjela do Uherského Hradiště a nedokázala poslednímu z posledních vstřelit gól. A neskórovala ani v následujících čtyřech utkáních, v nichž získala jediný bod. Nicméně Slavia si titul neprohrála jen v sérii oněch pěti zhola nepovedených utkáních. Od začátku soutěže si hrála na Jánošíka, když bohatým brala a chudým dávala. V Praze například neporazila Slovácko, Jablonec či Příbram, ale vyhrála v Liberci, Boleslavi, Ostravě. Ve zmiňovaných krizových týdnech ovšem nadále chudým dávala, ale bohatým brát přestala. Jinak – upřímně řečeno – je dobře, že Slavia titul nezískala. Klub, který dlouhodobě nemá vlastní stadion, by ligu vyhrávat neměl, ani když jde o kopanou. Mohl by vzniknout dojem, že je to tak dobře.
Sigma Olomouc se cítila být poškozena přibližně v každém třetím utkání a stížnostmi vytrvale bombardovala komisi rozhodčích. Tradiční prvoligové mužstvo se ocitlo ve čtveřici klubů ohrožených sestupem a o tom, že ho k opuštění ligy předurčili funkcionáři fotbalového svazu, se hovořilo hodně nahlas. Vždyť právě ředitel Olomouce Jiří Kubíček tyto bossy nejen důsledně dlouhodobě zlobí, ale dokonce se s nimi i soudí. A „výkony“ sudích v některých utkáních Olomouce tuto teorii velmi podporovaly. Nicméně Olomouc se v lize udržela, z čehož mají jistě největší radost pánové Mokrý, Košťál či Károlyi, protože tím praxe vyvrátila zlovolná teoretická podezření.
A zbývá již jen místo pro malou poznámku. Skončený ligový ročník opět potvrdil, že současný fotbal (i česká kopaná) má logiku. Zvítězil nejbohatší, sestoupili nejchudší.
