ČNB chce intervence doplnit administrativními opatřeními.
Pokusy odkopnout bumerang připomínaly minulý týden snahy centrální banky umravnit kurs a vrátit ho přibližně k 37 korunám za jedno euro. Intervenční nákupy v řádu stamilionů eur ho udržely sice nad hranicí 36,50, nicméně tlak na opětovné p osilování zůstal zřetelný a po ukončení akce tlačil naši měnu zpět k silným hodnotám. V praxi se tak potvrdil názor analytiků, že intervence v situaci silného přílivu kapitálu nemají dlouhodobý efekt. Toho si je vědoma i ČNB a začala hovořit o strategii, která by měla v koordinaci měnové a fiskální politiky dát možnost udržet slabší kurs třeba i administrativními kroky. Vzhledem k prioritám vlády a rétorice premiéra není dosažení dohody příliš pravděpodobné.
Pondělní bankovní rada překvapila trh. Proti očekávání většiny analytiků rozhodla o snížení čtrnáctidenní repo sazby o čtvrt procentního bodu a zahájení masivních intervencí proti koruně. Rozsah intervencí přesáhl podle odhadů sedm set mi lionů eur a to dokázalo zvednout hodnotu evropské měny skoro o korunu na 36,60. Obratem se ale trh obrátil a koruna posilovala zpět k hranici 36 korun za euro. Minulý čtvrtek proto ČNB zasáhla podruhé a analytici odhadli její vst up na trh na polovinu pondělních nákupů. To srazilo korunu téměř na 37 Kč/euro. Den však měna končila o dvacet haléřů silnější. Člen bankovní rady Luděk Niedermayer prohlásil, že ČNB je ochotna vstoupit na trh, kdykoli to znovu bude potřeba. Snaha p řesvědčit investory o odhodlání naší centrální banky je tak velmi silná. Je však otázkou, zda bude stačit v okamžiku, kdy by se s ní začali přetlačovat silní hráči spekulující na posilování české měny. Trh s korunou byl sice v po slední době velmi mělký, ale loni touto dobou koruna posilovala při obratech devizového trhu pohybujících se nad čtyřmi miliardami dolarů denně. Očekávání silnější koruny přitom může být stejně lákavou příležitostí, jako byly loni vysoké úrokové sazby. T y letos klesly a nízké obraty na devizovém trhu jsou toho zřetelným důsledkem, který zesiluje jasný odliv krátkodobých spekulativních investic. Kurs posiluje pod tlakem přímých investic, který je pro letošní a příští rok odhadován až na tři sta miliard korun.
ČNB proto navrhla Strategii hospodářských politik v období zvýšeného přílivu kapitálu. Tu 7. října schválila bankovní rada. Jejím cílem je dosáhnout takového souladu fiskální a měnové politiky, který by zaručil, že vláda nebude podnikat kroky ke zvýšení přílivu deviz k financování rozpočtových potřeb a na druhé straně přísná rozpočtová politika umožní centrální bance pokračovat ještě ve snižování úrokových sazeb. Součástí tohoto projektu by měl být zvláštní účet u ČNB, kde by byly deponovány devizové příjmy, zejména z privatizace, tak, aby nevstupovaly na trh okamžitě, ale pomalu, a nepůsobily tak apreciační tlaky. Podle zdrojů u centrální banky by tento účet mohl začít fungovat nejdříve za měsíc. Je však otázk ou, zda bude skutečně přínosem, neboť jeho účinnost je podmíněna součinností vlády, zejména tím, že se ministerstvo financí vzdá záměrů s patnáctimiliardovou emisí dluhopisů na evropském trhu a že zřizované mimorozpočtové fondy pro dopravu a bydlení nebudou financovány dluhem. A to ani skrytým dluhem, kterým by bylo čerpání peněz z FNM, jehož hospodaření je již dnes v nejlepším případě vyrovnané. Premiér Zeman naopak chce peníze z privatizace co nejrychleji utratit a o žádné sterilizaci nechce ani slyšet.
I samotné administrativní sražení kursu koruny, pokud se podaří, bude mít fakticky zesilující účinek pro hlavní faktor, který působí posilování měny, jímž je příliv přímých investic. Aktiva nominovaná v korunách depreciací kursu pro zahraniční investory zlevní a navíc v případě, že to vše bude doprovázeno ještě snížením úrokových sazeb, se zlepší podmínky pro podnikání v ekonomice, což bude dalším lákadlem.
Je proto otázkou, zda je třeba přijímat podobné programy, když je více než jisté, že současné akvizice zahraničních investorů v ČR budou doprovázeny investiční aktivitou spojenou s dovozy technologií. Příliv na finančním účtu se tak vyváží schodkem v obchodní bilanci a kurs bude směřovat automaticky k rovnovážné poloze. Pravdu tak může mít viceguvernér ČNB Zdeněk Tůma, který s rozpaky označil tento plán již před týdnem v Hospodářských novinách za nesystémové opatření.
Daleko od pravdy proto nemusí být dohady, že jde pouze o vstřícné a preventivně obranné gesto ČNB vůči vládě. Politici trvale kritizují centrální banku za nedostatečný pokles úrokové sazby a odvolávají se přitom na velmi nízkou inflaci. T a by měla i z čistě statistických důvodů během několika měsíců vzrůst, a tak tento argument padne. Druhým argumentem pro útoky na měnovou politiku může být právě silná koruna. Je proto prozíravé připravit si argument, že „děláme, co můžeme . Ve řejnost však stále postrádá jasné stanovisko šéfa centrální banky k tolik kritizované měnové politice. Dotýká se totiž nejen ekonomů, ale i běžných občanů. Již nyní jsou úroky z ročního depozita o dva procentní body pod očekávaným růs tem spotřebitelských cen. Spořiví spoluobčané tak dvě koruny z každé stovky věnují na sanaci bankovního sektoru. Úvěry pro podniky jsou totiž stále ještě v kladných reálných číslech. Nutno podotknout, že Wim Duisenberg se na počátku roku, kdy b yla Evropská centrální banka pod stejnou politickou palbou jako dnes ČNB, rozhodně nekrčil v koutku tak, jak to činí Josef Tošovský.
