Korálové útesy představují úžasnou krajinu, která sice pokrývá jen 0,2 procenta dna oceánu, zároveň ale poskytuje životní prostor více než čtvrtině všech mořských druhů. Koráli jsou nicméně velmi citliví tvorové, takže v souvislosti s oteplováním a okyselováním oceánů se stávají stále zranitelnějšími vůči různým chorobám, jež často končí jejich smrtí.
Podle Global Coral Reel Monitoring Network by zvýšení teploty vody o 1,5 stupně Celsia mohlo způsobit ztrátu zhruba 70 až 90 procent všech světových útesů. Někteří vědci se dokonce obávají, že do roku 2070 budou koráli úplně pryč. „Změna klimatu je nejvýznamnější hrozbou pro korálové útesy na celém světě,“ uvedla pro BBC Cathie Pageová z Australského institutu mořské vědy (AIMS).
I proto se mnoho výzkumníků snaží vyvinout různé metody, jež mají korály zachránit. V poslední době nejčastěji dochází k přesazování těchto drobných žahavců, pěstovaných ve školkách, na poškozené útesy. Taková práce je však poměrně pomalá a velmi nákladná – tím spíš když potřebnou pomoc navíc získá jen malý zlomek všech ohrožených útesů. Naštěstí není jediným možným řešením.
Nová metoda dokáže přeskočit několik let růstu
Určitou naději v boji za záchranu korálů představuje australská mořská bioložka Taryn Fosterová. Ta v mělkých vodách souostroví Abrolhos testuje systém, jenž by měl útesy oživit mnohem rychleji. Jedná se o roubování úlomků korálů do malých dutých kvádrů, které se následně vkládají do speciální základny. Tyto základny vyrobené z betonu vápencového typu jsou pak ve větším množství umístěny na mořském dně.
Při návrhu celého systému kladla Fosterová velký důraz na jednoduchost: „Chtěli jsme, aby to bylo něco, co bychom mohli hromadně vyrábět za rozumnou cenu. Zároveň pro nás bylo důležité, aby byl proces umístění základny snadný pro potápěče nebo pro dálkově ovládané vozidlo,“ řekla bioložka.
První výsledky jejího nápadu jsou zatím velmi povzbudivé: „Nasadili jsme několik různých prototypů našich korálových koster a systém jsme testovali na čtyřech různých druzích korálů. Všichni přitom rostli opravdu úžasně. Podařilo se nám díky tomu obejít několik let růstu kalcifikace, který je zapotřebí k dosažení této základní velikosti.“
Roboti už umí korály rozeznat
Fosterovou založený startup Coral Maker nedávno začal na rozvoji metody spolupracovat s kalifornskou firmou Autodesk. Ta vyvíjí umělou inteligenci schopnou ovládat kolaborativní roboty (coboty), které úzce spolupracují s lidmi. „Některé z našich procesů jsou jen opakující se úkoly typu pick and place (zvedni a polož), takže se ideálně hodí právě pro robotickou automatizaci,“ vyzdvihla vědkyně.
Robotické rameno může roubovat nebo lepit úlomky korálů do dutých kvádrů. Další robot pak kvádry umístí na základnu a pomocí systémů několika kamer rozhodne, jak ji uchopit. „Každý kus korálu je jiný, a to dokonce i v rámci stejného druhu. Roboti tedy potřebují rozpoznat úlomky korálů a také to, jak s nimi zacházet. Zatím to ovšem zvládají velmi dobře,“ ujistil Nic Carey, hlavní vědecký pracovník společnosti Autodesk.
Příštím krokem bude přesunutí robotů z laboratoře do skutečného světa, k čemuž by podle Fosterové mělo dojít během následujících 12 až 18 měsíců. Samozřejmě to ale představuje mnoho výzev. S vlhkými živými korály je třeba zacházet velmi jemně a komplikaci představují i podmínky na houpající se lodi nebo slaná voda schopná poškodit elektroniku.
Dalším problémem pro novou australskou technologii jsou i vysoké náklady. Coral Maker ale sází na poptávku ze strany turistického průmyslu a plánuje vydávat kredity za biodiverzitu, které fungují podobně jako uhlíkové kredity. „Chceme-li změnit současný vývoj a umožnit korálovým útesům přežít očekávané oteplování, bude to vyžadovat značné množství času, peněz a lidského kapitálu,“ uzavřela Pageová.
