Téměř polovinu peněz utratí úřady bez jakékoli veřejné kontroly
V tomhle státě je možné opravdu všechno, pohoršeně kroutí hlavou majitel středně velké počítačové firmy. Přihlásil se do soutěže na dodávky několika kusů výpočetní techniky, kterou vypsal místní obecní úřad. Nabídl o polovinu nižší cenu než konkurence, přesto nevyhrál. Měl smůlu – hodnota vypsaného tendru byla pod dva miliony korun, tudíž se na něj nevztahovala kritéria veřejné zakázky. Praxe, která je dle kritiků v mnoha podobných případech běžná, by měla již v brzké době skončit. Alespoň v to doufá ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Státní organizace totiž připravuje projekt nazvaný Národní infrastruktura pro elektronické zakázky (NIPEZ), jenž by měl nejen zjednodušit systém zadávaní veřejných zakázek, ale i zpřísnit podmínky tak, aby nebylo možné obcházet zákon o veřejných zazkách. Po zprovoznění systému, jehož součástí budou i takzvaná elektronická tržiště by měl stát ročně ušetřit až 20 miliard korun.
Biliony na útratu Proč MMR připravuje nový systém? Pro vysvětlení je nutné uvést několik čísel. Ministerstvo odhaduje, že výdaje veřejného sektoru na nákup zboží, služeb a stavebních prací každoročně dosahují úrovně, která odpovídá 17,5 procenta HDP, což v ČR v loňském roce činilo zhruba 628 miliard korun. V letech 2006 až 2008 celkový objem utracených peněž veřejným sektorem dosáhl přibližně 1,771 bilionu korun. Jen pro srovnání – v Evropské unii to bylo jen za rok 2007 až 20 procent unijního hrubého domácího produktu, tedy asi 2,088 bilionu eur. Údaje vyplývají z prezentace MMR, kterou má týdeník EURO k dispozici. Z již zmíněných vloni utracených 628 miliard korun dle statistik ministerstva prošlo přes uveřejňovací systém 56,09 procenta zakázek. Pod veřejnou kontrolou tedy byla útrata zhruba 352 miliard korun. Další údaj je poněkud zarážející: bez „veřejné kontroly“ se tak utrácí asi 44 procent státních prostředků. Vyjádřeno penězi se jedná o 276 miliard korun. A výpočet může dál pokračovat. Ve zmíněných 276 miliardách korun jsou schovány výjimky ze zákona a veřejné zakázky malého rozsahu – dodávky a služby do dvou milionů korun a stavební práce do šesti milionů korun. Nutno upozornit, že část zakázek je v této kategorii oprávněně, ať už se jedná o správně použité výjimky, veřejné zakázky zadané v jednacím řízení bez uveřejnění a veřejné zakázky malého rozsahu. Jenže část těchto zakázek je v kategorii „bez kontroly“ zcela neoprávněně. Ať se již jedná o dělení veřejných zakázek či zneužívání jednacího řízení bez uveřejnění.
Pohlídáme miliardy Taková praxe by se ale měla v nejbližších letech změnit. V Česku již sice funguje několik elektronických tržišť, přes která některé státní úřady nakupují část potřebného vybavení, jenže systém je roztříštěný a málo využívaný. Ministerstvo hodlá v rámci chystaného projektu NIPEZ vybudovat nový systém elektronických tržišť, přes který se bude nakupovat v několikanášobně vyšší objem než na již existujících platformách. Systém by měl kontrolovat celý průběh veřejné zakázky od jejího uveřejnění přes průběh až po vyhodnocení. Navíc by státní správa při některých objednávkách pod novým systémem mohla v budoucnu využít takzvanou agregaci poptávky. Pro příklad: obecní úřad města ve východních Čechách potřebuje koupit pro své zaměstnance 20 mobilních telefonů. Přihlásí se do centrálního registru, zadá klíčové parametry. Systém pak požadavek obecního úřadu spojí s další obdobnou zakázkou jiných orgánů státní správy. Tedy místo 20 mobilních telefonů bude celkový kontrakt představovat tisíc přístrojů, což umožní u dodavatele zajistit výhodnější cenu. Současně nebude mít vedení obecního úřadu možnost ovlivňovat dodavatelské firmy, a tedy i průběh výběrového řízení. Obdobně by bylo možné nakupovat i další služby a zboží, například kancelářský papír. „V centrálním systému by byli třeba tři dodavatelé papíru, kteří zvítězili v tendru na dodávku tohoto zboží ve výběrovém řízení. Ti by pak sloužili i jako cenový strop,“ uvedl Jan Sixta z ministerstva pro místní rozvoj, jeden z autorů projektu. Pokud by třeba obecní úřad potřeboval nakoupit kancelářský papír, mohl by tak učinit buď prostřednictvím NIPEZ, nebo by si mohl vybrat i jiného dodavatele, ale cena, kterou by za papír zaplatil, by nesměla přesáhnout nabídku dodavatelů, kteří vyhráli tendr pro dodávky v rámci elektronického tržiště. Sixta tvrdí, že cíle projektu jsou následující: zvýšit podíl veřejných zakázek, jež se uveřejňují, ať již snížením jejich finančních limitů či důslednou finanční kontrolou, nebo zavedením elektronizace a standardních postupů především pro veřejné zakázky malého rozsahu, které ročně odpovídají zhruba 200 miliardám ročně. A tím pádem zprůhlednit pravidla pro utrácení těchto peněz. „Elektronizace by navíc přinesla i větší transparentnost a snížila by možnost ovlivňování průběhu zadávacího řízení,“ dodává Sixta.
Rychlá návratnost A jaké budou náklady na celý systém? Ministerstvo pro místní rozvoj předpokládá, že přípravné práce v letošním roce vyjdou zhruba na čtyři miliony korun. Mnohem vyšší pak budou náklady na samo budování projektu v letech 2010 až 2011, kdy se počítá s částkou kolem 400 milionů korun. „Je to jen hrubý odhad,“ tvrdí Sixta. Ve 400 milionech jsou započítány výstavba systému, jeho pilotní provoz a školení zaměstnanců. Částka by se ale měla velmi rychle vrátit. Roční úspory jsou odhadovány na tři až pět procent z trhu veřejných zakázek, tedy zhruba 18 až 30 miliard korun. „To je úspora kalkulovaná na základě obdobných systémů v EU v řádu jednotek procent z objemu, který proteče přes navrhovaný systém s elektronickým prvky. Tedy pokud by byla elektronizace ve větším měřítku zavedena pro veřejné zakázky malého rozsahu, počítali bychom jednotky procent z dvou set miliard korun, pokud i do ostatních veřejných zakázek, což je cíl, pak z jejich celého objemu,“ vysvětluje Sixta. Odborníci oslovení týdeníkem EURO nechtějí odhadované úspory zatím příliš komentovat. Odvolávají se na to, že projekt NIPEZ ještě detailně neprostudovali. „Nicméně, pokud bude systém spuštěn a skutečně využíván, budou úspory zcela jistě velké, za celou republiku v řádech miliard korun. Problém je ale v tom, že se jej budou státní instituce snažit obejít. Hlavně z toho důvodu, že plno nákupů materiálu pro státní správu funguje ve stylu ,já na bráchu, brácha na mě‘ a úředníci, kteří o nich rozhodují, se možnosti je ovlivňovat nebudou chtít vzdát,“ myslí si jeden z oslovených. Jan Pavel z Vysoké ekonomické školy v Praze je přesvědčen, že elektronizace systému veřejných zakázek zcela jistě nějaké úspory přinese. „Je k tomu dostatek empirických důkazů třeba ze Slovenska,“ tvrdí. Za důležité ale považuje nejen samotný systém „centrálního“ zadávání zakázek. „Pokud má systém fungovat, je pak velmi důležité zveřejnit i jejich výsledky, tedy jak soutěž dopadla, uzavřené smlouvy s dodavateli a podobně.“ Obdobné systémy ale fungují i v dalších zemích, mimo jiné v Itálii. Tamní státní správa nakupuje tímto způsobem pro své úřady část potřeb a roční úspory dosahují zhruba šesti procent z celkových výdajů.
*
TABULKA
Utrácíme**
Výdaje veřejného sektoru na nákup zboží, služeb a stavebních prací (v mld. Kč)
Rok* Částka
2006* 545
2007* 598
2008* 628
Pramen: ministerstvo pro místní rozvoj
