Liberální koncepci hospodaření nahradí vlastnický centralismus
Nový generální ředitel Lesů ČR Jiří Holický si vytkl jako hlavní cíl vnést klid do rozbouřeného prostředí kolem lesnických zakázek. Už pouhým rozhodnutím rozdělit jedno výběrové řízení na komplexní lesnické práce do 278 samostatných řízení však naopak přilil oleje do ohně. Odezvou mu bylo 89 000 dotazů od jediné společnosti CE WOOD, jež musí úředníci Lesů ČR kus po kuse vyřizovat. „To je obstrukční jednání, které může mít jediný cíl – výběrové řízení zpozdit,“ je přesvědčen Holický.
Od patníku k patníku.
„Když se Lesy ČR necítí na to, že zvládnou tolik zakázek, neměly výběrové řízení dělit,“ vzkazuje nazpátek do Hradce Králové šéf CE WOODU Ivan Doubrava. A hned má po ruce příklad: „Jako by se stavba dálnice rozdělila na zakázky od patníku k patníku. I zákon požaduje nedrobit zakázku, a jestliže postup Lesů ČR není nezákonný, pak se zcela jistě pohybuje na hraně zákona. Celé mi to připadá jako snaha zařídit to tak, aby si firmy rozmyslely klást odpor. Protestovat dvěstěsedmdesátosmkrát by nikoho nemohlo bavit.“
Není jisté, zda jeho úředníky zaslání dotazů za každou ze čtyř firem, které k CE WOODU patří, bavilo nebo nebavilo. Nicméně Doubrava prý nechal zaslat dotazy proto, aby nikdo nemohl dodatečně argumentovat, že se netáže na věci, kterým se chce bránit.
Rozhodnutí nového vedení Lesů ČR postihuje především ambiciózní firmy, které usilují o získání zakázek na velkém počtu smluvních územních jednotek. Společnost Less and Forest loni na velké většině jednotek vyhrála výběrové řízení na práce plánované na tento rok. Podepsání smluv nejprve z protokolárních důvodů bránil antimonopolní úřad. Do toho vlétl orkán Kyrill a nový management využil výjimečné situace a výsledky řízení zrušil. Jestliže firma chtěla znovu prokázat své ambice ve výběrovém řízení na to, co z původních zakázek zbylo do druhého pololetí, znamenalo to administrativní zátěž. „Dřív stačilo kvalifikační předpoklady a další doklady uvést jen jednou, teď se musejí podávat dvěstěosmasedmdesákrát. Dvacet osm děvčat na tom dělalo tři neděle, a protože se musí podepisovat každá stránka, musel jsem v krátkém čase udělat 22 000 podpisů. Dovedete si jistě představit, co si o tom myslím,“ poznamenává šéf firmy Less and Forest Jan Mičánek.
Liberálně, nebo centrálně?
Hlavní rozpor mezi současným managementem Lesů ČR a většinou lesnických firem ovšem neleží v desítkách tisíc zbytečných podpisů a písemných dotazů, které stejně nikdo nebude schopen odpovědně vyřídit, ale v celkovém pojetí smluvních vztahů.
Z rozhodnutí vlády ČR byl v roce 1992 ve státních lesích založen liberální systém, který od sebe oddělil správu lesa a hospodářské činnosti, které vykonávaly soukromé firmy na základě komplexních lesnických zakázek vypsaných správcem. Tím byl ustaven státní podnik Lesy ČR. Tradiční lesníci se s tímto pojetím sice nikdy nesmířili, nicméně se ukázalo jako životaschopné. A to i v případě, kdy se změnila původní představa, že každý správní úsek lesů bude mít protipól ve „svém podnikateli“, který vznikl privatizací produkční části původního lesního závodu. Lesnické společnosti fúzovaly i zanikaly, ztratily regionální vazby, a tak se stalo dokonce nezbytím, aby vzájemné vztahy určovala výběrová řízení.
Základem smluvních vztahů byl nákup dřeva na pni, na pařezu či nastojato, jak libo. Vytěžené dřevo zpeněžovala soukromoprávní firma, která mohla využít všech tržních nástrojů. Protože řada firem to uměla velmi obratně, vznikal dojem, v některých případech možná oprávněný, že většina zisku se nevrací do lesa, jak velí nepsaný lesnický zákon, ale na konto těžařů.
Hospodářský tlak přiměl v roce 1998 správce lesa ke smluvnímu zavedení zpětného odkupu třiceti procent vytěženého dříví, čímž vznikla jakási kombinace liberálního modelu s centralistickým hospodařením správce. Svůj průchod dostala až s nepřátelskými změnami managementu Lesů ČR v režii ministra Palase v roce 2005. Komplexní smlouvy začaly nabývat charakteru práce ve mzdě. Nastal rozvrat ve vztazích firem a Lesů ČR i společností mezi sebou. Lesnictví jako celek ztrácelo s výroky ministrů Palase a Zgarby společenský kredit.
Náprava proti nápravě.
Za časů ministra Mládka byl k nápravě přizván z prostředí mimo les krizový manažer František Koníček. Jako generální ředitel Lesů ČR vše směřoval k průhledným výběrovým řízením, které předchozí šéfové Vyslyšel a Blahuta zdiskreditovali. A znovu všechno vsadil na liberální model, v němž si lesnické firmy mohly u odběratelů vybojovat ty nejvyšší ceny. S nimi by se ovšem svezly i Lesy ČR s padesáti procenty dřeva ve vlastní režii.
Současný ministr Gandalovič ovšem stojí za koncepcí Jiřího Holického, která je doslova protichůdná koncepci předchozí. Proto musel „na vlastní žádost“ odejít celý předchozí management. „Všude na světě má vlastník lesa právo hospodařit po svém a po svém také nakládat s příjmy z lesa. Vlastníkem lesů je stát a my jako státní podnik ho zastupujeme,“ argumentuje Holický. Upozorňuje, že Lesy ČR mají povinnost zabezpečovat různé mimoprodukční funkce lesa, umožnit rekreaci, chránit vodní zásoby i lesní půdu a další funkce. Pilířem péče o les není jen ekonomika, ale i příroda a společnost. Podnik musí fungovat v celé šíři, bez závislosti na státním rozpočtu. „Přesto se všechny diskuse točí kolem jediného, a to je dřevo,“ tvrdí Holický.
Jeho představa, jak hospodařit s dřevem, je následující: „Padesát procent dřeva v dohodnutých sortimentech připraví smluvní firmy na odvozních místech. S tímto dřívím budou nakládat Lesy ČR a bude jen na nás, komu a za kolik ho prodáme. Padesát procent dřeva dostanou k dispozici těžební firmy, nakupovat ho budou ve stavu surového kmene a bude na nich, jaký sortiment si z toho vyřežou. Tím vycházíme smluvním společnostem vstříc a nebudeme jim mluvit do ceny, za jakou dřevo prodají. Na pni budeme prodávat dřevo jen v nezbytné míře při vyhlášení veřejné aukce.“
Soumrak podnikatelů.
Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství se však cítí být tímto vývojem ohrožena. Její prezidium po schůzce s Lesy ČR a dalšími institucemi a organizacemi vyjádřilo překvapení, že „nové vedení LČR, jmenované pravicovou vládou pod záminkou stabilizace situace v lesnictví, přichází s koncepcí centralizace obchodu dřívím“. A vysvětluje: „Zoufalé volání po odpovědnosti státu za stav podnikatelského prostředí, které vytvořil, je motivováno především ochranou realizovaných investic a snahou o přežití. Mnohokrát skloňovaná a všemi požadovaná stabilizace českého lesnictví nemůže nastat prostřednictvím postupné likvidace lesnických společností.“
Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství by také rádo vycházelo z prodeje na pni, ale jeho předseda Miloš Balák má k nabízenému kompromisu smířlivější postoj. Pozice podniků z tohoto sdružení je ovšem jiná. Studie společnosti Ernst & Young, která tu zůstala jako živé dědictví po Koníčkovi, srovnává právě výsledky jejich hospodaření za doby platnosti takzvaných Blahutových smluv s Koníčkovými liberálními záměry. Pro Lesy ČR vyšly podle liberální koncepce o 118 procent vyšší výnosy, bratru o 2,4 miliardy.
Jenže byl tu Kyrill a leccos změnil, někteří lesníci zpochybňují vstupní data a zejména Holický soudí, že je třeba s autory studie o správnosti dat ještě diskutovat. Jiní jsou přesvědčeni, že tato firma se neplete. Každopádně je to výzva, že otáčet kormidlem do protisměru by se mělo obezřetněji.
