Pár koncertů či festivalů se během loňského léta konalo, ale jinak je provoz na hudební scéně už rok ochromený. Kdo mohl, uchýlil se do nahrávacího studia. Jiní streamovali koncerty ze zkušeben, zavřených klubů či prostě obýváků. Ale čím se čeští hudebníci v uplynulém roce vlastně živili?
Mediálně známým se stal krok houslistky Simony Tydlitátové, která už loni v březnu vyměnila hraní v uznávaném orchestru barokní hudby Collegium 1704 za kasu v Lidlu. Začala jí chodit oznámení o zrušených koncertech a ona si uvědomila, že tuhle situaci jinak neustojí.
„17. března to bude rok, to je neuvěřitelné,“ říká dnes. V Lidlu je pořád, od ledna na hlavní pracovní poměr, ovšem na menší úvazek. „Mám zhruba dvě tři směny týdně, takže normálně zvládám cvičit,“ rozptyluje asi největší obavu profesionálů zvlášť z oblasti klasické hudby. „Sem tam nějaký streamy hrajeme, ale koncerty z jara minulého roku byly předloženy a už jsou některé z nich zrušené podruhé i potřetí. Ale naděje umírá poslední.“
Na hudební scéně je samozřejmě spousta lidí, kteří nemají muziku jako svou profesi. Nebo aspoň ne jedinou, takže je stopka v živém hraní neohrožuje existenčně. Takovým případem je například kytarista a zpěvák Martin Starý, který hrál s Emou Brabcovou v kapele Luno, zpíval se skupinou Holden a s novou partou WYFE nyní natáčí první desku.
„Muzika mi sice vydělávala, ale dostal jsem se spíš do existenciálních než existenčních problémů. Ta hudební seberealizace mi chyběla,“ říká Starý, který má jinak civilní, kancelářské, respektive nyní spíš homeofficové zaměstnání. „Proto jsem taky nastoupil tam, kde mám jiný pocit smyslu.“ A to na covidové oddělení nemocnice ve Slaném, kde slouží o víkendech a občas přes noc. „Prostě když nejsem v zaměstnání nebo ve studiu. Občas si udělám přes víkend pauzu, musím taky někdy vypnout.“
Ve studiu s WYFE točí desku, která přitom už byla hotová, protože měla vyjít 6. listopadu. „Ale protože nemůžeme hrát, rozhodli jsme se točit dál. Desku rozšiřujeme, nahráli jsme živák a podobně. Tak trochu čekáme, co bude, a zatím pracujeme na dalším materiálu,“ dodává.
Za úspory radši do Thajska
Ale pak jsou tu kapely, pro něž je koncertování hlavní zdroj příjmů. Třeba Mňága a Žďorp, která na profesionální dráhu přešla už skoro před třiceti lety. Loňský rok strávila především streamovanými koncerty ze své zkušebny (na titulním snímku), při nichž na dobrovolném vstupném vybrala několik set tisíc. Frontman kapely Petr Fiala zároveň připouští, že musel sáhnout do úspor: „Ale upřímně řečeno jsem si myslel, že vydrží dýl… a nebudu radši ani mluvit o tom, že jsem je chtěl utratit třeba v Thajsku.“
No nové sezony Mňága vstupuje s další „online šňůrou“. Do zkušebny a dalších míst si tentokrát od soboty 20. března chce zvát hosty jako Romana Holého z Monkey Business, Ondřeje Fencla ze Schodiště, Jaromíra Nohavicu, Karla Plíhala nebo Mira Žbirku.
Zároveň mění přístup k dobrovolnému vstupnému, které… už nebude dobrovolné. Ceny však zůstávají lidové – 169 korun za klasický stream, 349 za „spešl“ ze střechy karlovarského hotelu Thermal nebo v květnu potom od táboráku. „Velice si považujeme vaší loňské podpory a děkujeme ‚tvrdému jádru‘ za nákup dobrovolných vstupenek, který byl v Česku rekordní!“ Vzkázal Fiala fanouškům na kapelním Facebooku. „Ovšem taky se všichni potřebujeme octnout v trochu normálnější situaci, kdy za ‚vstup‘ na stream platí všichni, kteří na něj koukají. To znamená, že přidat se musí i ostatní.“
Vymyšlené je to tak, že první čtvrthodina streamu bude zdarma pro všechny. „To abyste na toho zajíce v pytli jakože viděli, a pak se každý bude moct rozhodnout, jestli se bude koukat dál,“ vysvětluje Fiala. Vzhledem k tomu, že Leoš Mareš prodával vstupenky na online koncert s hosty za necelou tisícovku a Kryštof si účtuje skoro osm set korun, vypadá to, že tohle by v blízké budoucnosti mohla být cesta, jak na hudební scéně přežít.
Spása jménem open air
Optimismem v zásadě hýří i Marek Ztracený, jehož únorová O2 arena byla jedním z posledních velkých koncertů, které Česko zažilo. Přikázal si však nehudrovat. „Já jsem v zásadě zabezpečený, navíc jsem v posledních letech investoval čas i peníze do jiné sféry a nejsem závislý pouze na hraní. Takže jsem se zařekl, že nebudu fňukat na Instagramu nebo do médií a budu se snažit dál lidem zlepšovat náladu, protože to by zpěváci a herci a vůbec umělci měli dělat. Potěšit lidi, když je jim špatně,“ tvrdí.
Odložil tedy naplánované Restart Tour, kterým hodlal letos v únoru opět v tuzemských halách slavit návrat k normálu, a místo toho stále chystá letní šňůru, takříkajíc na klíč covidové době. „To znamená koncerty pro tisíc lidí pod širým nebem. Děláme všechno pro to, aby to splňovalo potřebná kritéria. Myslím si, že nejde žít, aniž by se člověk na něco těšil. Hledali jsme světlo na konci tunelu, a to nám tohle turné dávalo. A lidem očividně taky, protože po lístcích jen zaprášilo,“ soudí Ztracený.
Vystoupení Marka Ztraceného v O2 aréně bylo jedním z posledních velkých koncertů v Česku. Foto: Petr KlapperK tomu fanouškům prodává merch, DVD se záznamem z O2 areny, o nějž ještě před vydáním projevily zájem skoro čtyři tisíce lidí, nebo Ztracenou deskovku, pro ty hravé mezi námi. „Kdybych to spočítal, tak jsem přišel o hodně peněz, ale zase jsem vydělal víc na nápadech, které bych neměl v běžném pracovní tempu možnost realizovat. Naučil jsem se zase něco nového a bavím se tím. Ale měl jsem štěstí. Potkat mě tohle období před šesti lety, tak budu samozřejmě v úplně stejných nesnázích jako spousta dalších muzikantů,“ dodává.
Letní vystoupení pod širým nebem jsou nyní tím, k čemu se celá branže upíná. Ostatně v pražských Letňanech vyroste zvláštní muzikálová scéna Hudebního divadla Karlín. Takže nezbývá, než si do dalších měsíců držet palce.
Autor je šéfredaktorem projektu Planeta Hudba
