Korporátní škola hrou

Společnost PricewaterhouseCoopers představila v Česku filmový počin

V blíže neurčené zemi má sídlo fiktivní korporace CL Group. Jedna z jejích dceřiných společností s názvem Baracol se ocitla ve velkých potížích. Do tisku se dostalo anonymní obvinění ze strany jednoho zaměstnance, podle něhož se firma dopustila podvodu. Jak se ukáže, Baracol skutečně vykázal falešné příjmy z vládních zakázek. Zpráva přichází pro korporaci v nejhorší možnou dobu – CL Group se chystá brzy zveřejnit finanční výsledky a plánuje emisi akcií, která má přinést kapitál pro chystanou expanzi. Vše navíc komplikuje objevení e-mailu vysoce postaveného manažera Baracolu, v němž nabádá k vykonání „všeho, co je potřeba“, aby firma dosáhla lepších finančních výsledků. Ve vedení korporace se vzápětí objeví spory kvůli tomu, jak se k celé kauze postavit. Čelem, to znamená pustit auditory a vyšetřující právníky ke všem e-mailům a dokumentům a poskytnout jim dostatek času? Nebo na prošetření vyhradit několik málo dní a nepouštět se raději příliš pod povrch?

Další powerpoint? Nechceme Takový je retrospektivně vyprávěný děj realistického, ale smyšleného dokumentu s názvem Risking it All z dílny poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC). Film má dle svého tvůrce Duncana Wiggettse korporacím názorně ukázat, jak postupovat v případě obvinění z podvodného jednání a podplácení. Zároveň by měl zvýšit povědomí o věcech, které jsou pro řadu společností stále ještě citlivou záležitostí.
„Nechtěli jsme další powerpointovou prezentaci,“ vysvětluje britský právník pracující v nizozemském Haagu, proč se rozhodli pro tuto formu. Půlhodinový film s českým názvem Hra o všechno má dvě verze: externí pro klienty a interní pro výukové potřeby. Česká republika je první zemí v regionu střední a východní Evropy, v níž společnost film uvedla. Během jara plánuje dokument představit i ve Varšavě a v Moskvě. Wiggetts, který je právním zástupcem pro oblast auditorských služeb PwC v Evropě, loni za film získal cenu Financial Times European In House Award. „Film je pro mě až lehce děsivý v tom, jak je realistický. Podobné věci se odehrávají i v České republice,“ dodává partner v oddělení vyšetřovacích a forenzních služeb PwC ČR Sirshar Qureshi. Jak ale doplňuje, prostředí se za posledních osm let, kdy v Česku pobývá, přeci jen změnilo. „Firmy o těchto věcech nechtěly dříve příliš mluvit, nyní o nich hovoří již snáz.“
Snímek za necelých osmdesát tisíc liber podle autorů poukazuje na chyby, kterých se korporace při podezření z hospodářské kriminality nejčastěji dopouštějí. Patří mezi ně například úzké sepětí mezi vyšetřujícími a vyšetřovanými osobami. Naopak přímý a rovný postoj může i v případě prokázaného protiprávního jednání zlepšit postavení před regulačními orgány. Podle Wiggettse není možné konstatovat, že by se lišil přístup korporací k podobným podezřením čistě z geografického hlediska. Nedá se tak tvrdit, že by třeba francouzské firmy automaticky k podezření přistupovaly otevřeněji než ruské. „Spíše podle mě záleží na tom, zda se ta která firma už s podobným obviněním setkala či nikoliv,“ domnívá se.
Podle celosvětového průzkumu, který PwC uspořádala před dvěma lety, se v České republice stalo v letech 2005 až 2007 obětí hospodářské kriminality přes šedesát procent podniků. Nejčastěji šlo o majetkovou zpronevěru (38 procent společností) a korupci spolu s uplácením (27 procent). Společnosti podaly na pachatele většinou trestní oznámení (44 procent) nebo občanskoprávní žalobu (35 procent). Téměř dvanáct procent respondentů ale podle svého vyjádření nepodniklo kroky žádné. Mezi pachateli v drtivé většině převažovali muži (82 procent), přičemž všechny věkové kategorie byly zastoupeny přibližně rovnoměrně. Podle 40 procent společností byli pachateli nejzávažnějších podvodů jejich zaměstnanci. Dalších 30 procent se rekrutovalo z řad zákazníků či klientů, pětinu tvořili dodavatelé.