Po ukončení intervence, k němuž dojde pravděpodobně už v dubnu, se zkrátka budou dít věci
Investiční příležitostí tohoto roku bude koruna, píší už nějaký pátek naše i zahraniční média. Ten příběh je notoricky známý: po opuštění intervenčního režimu česká měna citelně posílí a ti, kdo mají patřičně zainvestováno, „přes noc“ díky silnější „kačce“ hezky zbohatnou.
Potíž tkví vtom, že je to příběh až moc přímočarý. Jako lineárně vystavěný děj kdejakého hollywoodského spektáklu, co prostě musí skončit „happy endem“. Život ale není film a realita devizových trhů zase nebývá jako nějaký prosťoučký ekonomický model. Sami režiséři i herci v jednom - totiž bankovní rada ČNB - nemají momentálně jasno v tom, jak drama s názvem intervenční režim vlastně skončí. Zda koruna po „exitu“ posílí, nebo naopak oslabí.
A co je vlastně „happy end“: její posílení, nebo oslabení? A pokud posílení, jak mnoho? Nevíme. Nikdo neví.
Nervozitu centrálních bankéřů signalizují dětinské zkraty v komunikaci ČNB navenek. Když jeden z radních, Pavel Řežábek, předminulý týden intervenci v tisku nevídaně ostře odsoudil, ČNB daný rozhovor sice na své stránky celkem promptně umístila - ane jako loni, kdy tak v podobném případě učinila s podivně výrazným časovým odstupem, až po upozornění analytiků -, avšak „poněkud“ zjemnila titulek. Z článku s jednoznačně vyznívajícím názvem Neměli jsme to dělat udělala text Nulová cena peněz je nebezpečná. Podobně jako při zahájení intervence i při jejím opouštění se tedy ČNB zbrkle chytá do vlastní komunikační pasti. Zbytečně. Trh dobře ví, že Řežábkův hlas v rámci bankovní rady je hlasem tradičně disentním, a takto k němu přistupuje. Nikoli jako k většinovému stanovisku rady, a to dokonce ne ani této rady Rusnokovy, jež k intervenci zastává vlažnější postoj než někdejší rada Singerova.
Vždyť přece pokud by si ČNB byla vším kolem výstupu z intervence tak jistá, jak se snaží demonstrovat, pokud by si byla jistá tím, co už roky hlásá, totiž jak významně uměle oslabovaná koruna tuzemskému hospodářství prospěla, nad Řežábkovým interview by mávla rukou a zařadila jej plně v původním znění. Ať si plácá!
Komunikační tanečky ale prozrazují, že si v ČNB nejsou jisti vůbec ničím. Proto se zjevně obávají, že by na disentním stanovisku tradičně kritického radního mohlo něco být. A právě z této obavy plyne onen dětinský komunikační přešlap, jemuž se trh tak leda směje, a centrální banka, jež si tolik zakládá na kredibilitě, se v jeho očích tragikomicky mění vdoktrinářský ústav jediné šířené Pravdy, které vlastně nikdo tak úplně nevěří.
Paradoxně jsou to vývozci, kdo naší centrální bance věří více než ona sama sobě. Zajištění vývozu proti kurzovému riziku se loni v polovině roku ocitlo na svém dlouhodobém dně. Od té doby sice o něco vzrostlo, avšak na konci roku 2016 stále nedosahovalo ani 85 procent dlouhodobého průměru. Podniky jsou tedy přesvědčeny, že výrazné výkyvy kurzu nehrozí. Bláhově věří v „happy end“.
Realističtější je však počítat s jakoukoli variantou. I s tou, že koruna z důvodu efektu chybějící eurové protistrany - spekulanti nebudou mít při žádaném kurzu komu korunu prodávat, a realizovat tak své výnosy z posílení měny - oslabí.
Po ukončení intervence, k němuž dojde -v rozporu s proklamacemi ČNB - pravděpodobně už v dubnu, a nelze vyloučit, že hned na apríla, se zkrátka budou dít věci. Jedinou jistotou je značná rozkolísanost kurzu oběma směry. Na zaručenou investici roku to nevypadá. Média se mýlí. Výnosnější - při dané míře rizika - investiční příležitosti budou letos jinde. Tuzemští vývozci by však neměli propásnout žádnou příležitost se proti nadcházejícím turbulencím na devizovém trhu pojistit. „Nikdy nevěř centrálnímu bankéři“ bude v příštích týdnech a měsících platit dvojnásob. #
O autorovi| Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus
