Staronová myšlenka státního penzijního fondu se mimoděk objevila v proslovu premiéra Petra Nečase na Žofínském fóru o vládních reformách. Vedle jasných důvodů, proč takový fond nebudovat, existují i argumenty pro. Někdy možná překvapivé.
Hlavním argumentem premiéra byla důvěryhodnost státem ovládaného fondu pro běžného občana. V Česku stále mezi lidmi existuje pocit, že peníze ve státní instituci jsou bezpečnější než v jakékoli soukromé. Po startu penzijní reformy se ovšem dá předpokládat, že dojde postupně ke konsolidaci trhu a vzniku penzijních fondů, které prostě nebudou moci zkrachovat. Staré známé „too big to fail“. Nicméně státní fond může rozjezdu reformy pomoci, souhlasím.
Problematičtějším argumentem pro jsou nízké náklady na správu aktiv, které by stát v krajním případě dotoval. Kromě deformace trhu by to znamenalo další zátěž pro státní rozpočet a další negativní jevy: stačí se podívat na VZP.
Hlavním důvodem, proč nestavět státní penzijní fond, je jeho jasná neefektivita. Můžeme se zaklínat Švédskem, kde analogický fond skvěle funguje, ale opravdu někdo vážně věří, že by v Česku fungoval stejně? Státem ovládané společnosti jsou obvykle symbolem nesmyslně vysokých nákladů, dozorčích rad podle politického klíče a více či méně zjevné korupce. Státní penzijní fond by fungoval naprosto stejně.
V této souvislosti mne však napadá kacířská myšlenka. Největším rizikem pro penzijní reformu je změna politické garnitury a následný populistický zásah do systému. Ovšem kdyby na státním penzijním fondu parazitovaly všechny velké politické strany, mohli bychom právem předpokládat, že si kapři rybník nevypustí.
Jsem si jist, že premiér nenavrhl státní penzijní fond kvůli vybudování dalšího penězovodu. Ale jakkoli to zní brutálně, může být státní fond klíčovým stabilizátorem celého systému. Uznávám, stabilizovat reformu důchodů prostřednictvím nových politických penězovodů je tragické. Jsem však realista. Napadá vás v českých podmínkách efektivnější způsob, jak kontinuitu systému zajistit? Mě bohužel ne.
