komentářeTéměř čtyřicet procent občanů ČR se přiznává, že dá občas úplatek. Čtvrtina Čechů považuje uplácení za něco zcela samozřejmého. Přitom podíl občanů, pro něž se korupce tak či onak stává běžnou normou života, rok od roku roste. V šedé ekonomice se tak díky úplatkům pohybuje dnes okolo čtyřiceti miliard korun.
komentáře
Téměř čtyřicet procent občanů ČR se přiznává, že dá občas úplatek. Čtvrtina Čechů považuje uplácení za něco zcela samozřejmého. Přitom podíl občanů, pro něž se korupce tak či onak stává běžnou normou života, rok od roku roste. V šedé ekonomice se tak díky úplatkům pohybuje dnes okolo čtyřiceti miliard korun. Jak je to možné? Vždyť právě boj proti korupci je jedním z nosných pilířů programového prohlášení vlády, a akci Čisté ruce, která měla s korupcí zatočit, měla ve vínku i Zemanova vláda. Jak je tedy možné, že vnímání korupčního prostředí, a zřejmě i korupce samotná, roste přes deklarovanou snahu vlády s ní skoncovat? Dobré úmysly jsou jedna věc, stejně tak jako případná represe, která řeší až důsledky. Daleko podstatnější však je celkové prostředí, které vláda jako reprezentant státu vytváří, a to, jaké kroky sama konkrétně podniká. Současnou vládu zatím nelze obvinit z nějakých negativních či podezřelých kroků, které zavánějí korupčním chováním. Až na to, že jsou v ní někteří členové bývalého kabinetu Miloše Zemana, který se zapletl do takových kauz, jako byl ruský dluh, gripeny či dálnice do Ostravy. Přitom vypořádávání se s těmito kostlivci je i ze strany současné vládní strany poloviční. Zatímco dálnici do Ostravy kabinet zrušil, o zveřejnění podrobností týkajících se splácení ruského dluhu si můžeme nechat jenom zdát. Daleko důležitější je však společenské klima, které vláda vytváří. Možnost korupce roste totiž v závislosti na každém zákoně, každém nařízení, které dává moc do rukou úředníka, potažmo státu. A pokud vliv státu roste jako doposud, roste s ním i korupční prostředí.
