S křesly se obchoduje i před volbami
Hodně licoměrně působí zděšení, které koaliční politici projevovali minulý týden nad výrokem Mirka Topolánka o noci dlouhých nožů, která nastane po změně vlády. Výrok pronesený na konferenci EURO business breakfast před předními českými manažery, kterých se mimochodem z velké části týkal, bohužel nevyvolal diskusi o personální politice v pojetí této a jakékoli další vlády, ale smršť odsudků z hlediska historické konotace. Historické označení likvidace Hitlerových soukmenovců z SA během jediné noci svou jednoznačnou souvislost s nacismem v obecném jazyce už dávno ztratilo. I když možná razantní předseda ODS mohl s ohledem na budoucího koaličního partnera KDU-ČSL hovořit o noci bartolomějské, což by se ovšem zase mohlo dotknout některých evangelíků. Zvolený slovník je ale tak to jediné, co lze Topolánkově upřímnosti vyčítat.
V Česku nejspíše sice nejsou podmínky pro americké metody, kde se skutečně při stěhování šéfa Bílého domu stěhují kompletní horní patra prakticky všech státních úřadů, ale i v tuzemsku je střídání v mnoha klíčových pozicích při mocenské změně zcela obvyklé a po osmi letech vlády sociální demokracie bude určitě i dosti potřebné. Byli to právě sociální demokraté, kteří ne jednou, ale hned dvakrát přeobsadili pozice ve státní správě a v ovládaných firmách svými lidmi. Většinou bez ohledu na odpovídající kvalifikaci a na výsledky práce dosavadních manažerů a státních úředníků. O místa přišli i zcela apolitičtí úředníci klíčoví pro chod toho kterého úřadu řadu let. Zemanův kabinet měl svého kádrováka v Miroslavu Šloufovi a ten byl důsledný. Když skončil, nezůstal kámen na kameni. Ale ne nadlouho. Zkrátka jednou jsi nahoře a podruhé dole. Po nástupu Vladimíra Špidly se úlohy headhuntera obětavě ujal Stanislav Gross a vypadalo to, jako by se k moci dostala opozice. Zejména státem kontrolované firmy, v nichž tečou slušné peníze, byly přeobsazeny prakticky během jediného roku. Prostě není ČSSD jako ČSSD. Metody výběru lidí se přitom vůbec nezměnily. I dnes probíhají pokusy o výměnu manažerů i úředníků na důležitých místech. Sociálním demokratům ani tyto personální kobercové nálety od ČEZ po poslední nemocnici nestačily a pokračují v nich i dnes. Topolánkův objev, že lidovecká ministerstva jsou na základě stranického klíče obsazena od náměstků až po řidiče, také nepřekvapí. Ve státní správě se navíc sociální demokraté pokusili zafixovat jednou dobytá území služebním zákonem a definitivami. Vynálezem sociálních demokratů je jakési pozorovatelské křeslo v privatizovaných společnostech, do něhož usedají zasloužili funkcionáři na základě dohod uzavřených v privatizačních smlouvách.
I v těchto dnech, jen pár měsíců před volbami, se handlují posty vlivného předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže či Nejvyššího kontrolního úřadu. Nedej bůh, aby se to nepodařilo obsadit, než se změní poměr sil ve sněmovně. V pohybu je křeslo šéfa České správy letišť, v průvanu se ocitla i nejvyšší židle na České poště, vystřídán byl šéf Českých drah.
Topolánek to všechno dobře ví, a tak není divu, že vypouští předpovědi noci dlouhých nožů a připravuje se, jak to vezme hezky od kraje. Je však otázka, zda to bude opravdu tak krvavé. Není tajemstvím, že řada manažerů si dovede umetat cestičky nalevo stejně jako napravo. Ti, kteří jsou více politicky exponovaní, jsou navíc smířeni s osudem a už delší čas se rozhlížejí po privátním sektoru.
A především bude právě na Topolánkovi, aby projevil jistou míru velkorysosti úcty k výkonu. Je už totiž načase skončit se socdemáckými kádrováckými praktikami a začít dělat civilizovanou personální politiku. Exponovaná místa obsazovat prostřednictvím konkurzních řízení a ctít kontinuitu ve státní správě. To by byl opravdový převrat a ten, kdo by se něčeho takového odvážil, by bezpochyby získal nehasnoucí slávu a zaslouženou úctu. O tu ale v politice moc často nejde. Tedy alespoň ne na prvním místě
Pokušení pokračovat již zavedenými způsoby bude velké. Tlak spolustraníků hladovějících osm let po moci je už dnes značný. Plány na snížení počtu ministerstev také ubírají poptávaná korýtka. Privatizace ubírá další lukrativní posty. Takže ta noc dlouhých nožů bude nejen testem charakterů, ale i politické síly stranického lídra, který musí nejen vyhrát volby, ale i uspokojit své spolustraníky. Jinak se obětí noci dlouhých nožů může stát i sám.
