Mostecká uhelná společnost
Zatímco obsáhlý spis české policie s názvem Kosatka, popisující prodej akcií Mostecké uhelné společnosti (MUS), se povaluje někde v trezoru, švýcarští vyšetřovatelé po zhruba pěti letech ženou Antonína Koláčka, Luboše Měkotu, Marka Čmejlu, Oldřich Klimeckého, Petra Krause, Jiřího Diviše a Jacquese de Groota před soud. Bývalý management obviňují z uchvácení MUS.
Vyšetřování se ve Švýcarsku protáhlo především kvůli tomu, že bylo potřeba definovat vzniklou škodu. Švýcarské úřady tlačily na české partnery (ministerstvo financí, ministerstvo zahraničních věcí a další), aby připustili, že stát na prodeji MUS tratil. Jenže to se nestalo. Proč? Protože peníze na likvidaci ekologických škod, za něž akcie MUS prostřednictvím Investenergy SA skupovala Appian Group, se MUS vrátily zpět. Ústy českých vyšetřovatelů: byla to nemorální, ale ne trestná operace. Bude zajímavé, jak se s definováním způsobené škody vypořádají švýcarští prokurátoři.
Čeští policisté se nyní soustředí na samotné převzetí podniku, na podezření ze zneužívání informací v obchodním styku a možné úplatkářství. Středobodem zájmu jsou někdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Robert Sýkora, bývalý premiér Stanislav Gross či lidé kolem obchodníka se zbraněmi Pavla Musely. „Průběžně si obstaráváme materiály z jednotlivých ministerstev a dalších orgánů státní správy z doby, kdy docházelo ke ztrátě majority Fondu národního majetku v MUS, a z doby, kdy se rozhodovalo o prodeji zbytkového akciového podílu fondu společnosti Investenergy SA. Na základě informací získaných právní pomocí ze Švýcarska, byly koncem ledna na pokyn Vrchního státního zástupce v Praze zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z přijímání úplatku trestného činu úplatkářství. Po výsleších některých osob vyvstala nutnost požádat opět švýcarské justiční orgány o provedení úkonů právní pomoci. Žádost byla odeslána 15. července, dosud ale nebyla vyřízena,“ sdělila týdeníku Euro mluvčí Vrchního státního zastupitelství v Praze Irena Válová.
Je s podivem, jak snadno koncem devadesátých let sociálnědemokratické vlády ustupovaly manažerům-investorům. Jedním z argumentů prodeje akcií MUS bylo například, že koncový majitel Appian Group je americkým investorem, tudíž jde o korektní operaci. Jak ale mohli například představitelé establishmentu tuto účelovou dezinformaci „zbaštit“, když bylo už téměř od počátku jasné, že o žádného investora nejde (viz faksimile dopisu tehdejšího ministra bez portfeje Jaroslava Bašty Nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové)? Jak je také možné, že vláda rozhodla o prodeji minoritního balíku akcií (zhruba 46 procent, manažeři MUS vlastnili 49 procent) za 650 milionů korun, když sama před tím spustila vyšetřování celé operace?
Záležitost už dopadla na plzeňskou Škodu (investoři skrytí za Appianem) a na jejího někdejšího šéfa Martina Romana. Ve Švýcarsku jde dnes na účtech zmrazeno zhruba dvanáct miliard korun z výnosů následného prodeje uchvácené Mostecké uhelné společnosti. Jediné, co lze dnes téměř s jistotou konstatovat, je, že státní kasa z těchto peněz neuvidí ani haléř.
