Statistický úřad chystá revizi cenových indexů
Od ledna 2007 budou zavedeny nové cenové indexy vypočítané na základě struktury spotřeby v roce 2005. Změní se jak některé komodity, z jejichž cen se indexy vypočítávají, tak váha jednotlivých reprezentantů. Revize, na níž nyní pracuje Český statistický úřad (ČSÚ), se týká indexu spotřebitelských cen, cen průmyslových výrobců, stavebních prací a objektů, cen služeb pro podnikatele, zemědělských cen a cen zahraničního obchodu.
Zákonné vlivy.
Časové řady u spotřebitelských cen, cen průmyslových výrobců a cen ve stavebnictví nebudou revidovány proto, že mají některé legislativní vazby. Například na základě vývoje spotřebitelských cen se valorizují sociální platby. U ostatních cenových indexů bude do časových řad promítnuta struktura spotřeby roku 2005, a ve srovnání s dosud platnými daty tedy dojde ke změnám. ČSÚ ale tvrdí, že budou minimální. V některých zemích se zpětně revidují i indexy spotřebitelských cen. Takový postup je určitě pružnější, ale v Česku jsou uživatelé statistiky velmi citliví na úpravy dat, takže statistický úřad se k této eventualitě zatím staví zdrženlivě.
Kulaté roky.
Jak upozorňuje vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ Marie Hušková, revize cenových indexů se v souladu s metodikou statistického úřadu Evropské unie Eurostatu provádějí jednou za pět až sedm let. „Trend je ale takový, aby revize probíhaly v pětileté periodě s tím, že letopočet základního období by měl končit nulou nebo pětkou. K tomu směřuje i současná revize v Česku,“ uvádí Marie Hušková.
Svižné tempo.
ČSÚ naposledy revidoval cenové indexy s platností od roku 2001, takže nyní se vývoj cen počítá na základě struktury spotřeby v roce 1999. „Ovšem s řadou dodatečných úprav, protože struktura spotřeby se stále rychleji mění a je velmi těžké udržet cenové reprezentanty po celých pět let,“ uvádí ředitel odboru statistiky cen ČSÚ Jiří Mrázek. Příkladem jsou osobní automobily. Do roku 2000 se jejich spotřebitelská cena měřila na jediné Škodě Felicia. Při poslední revizi bylo zavedeno deset reprezentantů (Opel Astra, VW Golf, Renault Mégane atd.), ale v průběhu pětiletého období se felicia přestala vyrábět a ve spotřebitelském koši byla nahrazena fabií, která převzala pozici nejprodávanějšího osobního automobilu.
Divoké tarify.
Ještě rychlejším změnám ale podléhají mobilní telefony, které byly do spotřebitelského koše poprvé zařazeny také v roce 2001, a zejména ceny tarifů v síťových odvětvích, jako jsou telekomunikace, doprava nebo energie. Jejich změny bývají nejen kvantitativně, ale i strukturálně velmi závažné a je obtížné je včas zachycovat ve spotřebitelském koši. Jiří Mrázek říká, že ČSÚ proto uvažuje o tom, že by změny tarifních cen byly „ošetřeny“ zvlášť, mimo klasický výpočet ve spotřebitelském koši, a byly by do něj dodatečně implantovány.
Dvanáct oddílů.
Před šesti lety byla mezi cenové reprezentanty nově zařazena i ojetá auta, hostely, poplatky u bankomatů, dálniční známky, dětské plenkové kalhotky, smluvní nájem, úrazové pojištění, zábavná pyrotechnika nebo plněná bageta typu Crocodille. Rozšířilo se také zastoupení bankovních služeb. Tehdejší revize byla mimořádná v tom, že se změnilo členění jednotlivých skupin spotřebitelského koše. Těch je nyní v souladu s mezinárodní klasifikací spotřeby dle účelu dvanáct: potraviny a nealkoholické nápoje; alkoholické nápoje a tabák; odívání a obuv; bydlení, voda, energie a paliva; bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy; zdraví; doprava; pošty a telekomunikace; rekreace a kultura; vzdělávání; stravování a ubytování; ostatní zboží a služby.
Harmonizační problém.
Co nejvyšší míra harmonizace, a tedy vzájemné srovnatelnosti cenových indexů, je v souladu s požadavky Eurostatu. Jenomže jak připomíná vrchní ředitel sekce statistiky cen a zahraničního obchodu ČSÚ Kamil Kudlák, harmonizace cenových indexů je složitý proces, který neprobíhá hladce. „Ukazuje se, že úplná harmonizace je minimálně v současné době problematická. Některé země, které používaly harmonizovaný index – například Lucembursko –, se vrátily k národnímu, protože v každé zemi existují určitá specifika. Nehledě na to, že zachycení některých komodit je i metodicky složité. Evropa například bojuje s cenovým zachycením bydlení vlastníků a v harmonizovaném indexu bydlení vlastníků ani není,“ říká Kamil Kudlák.
Plošná představa.
Mimochodem, v Česku se původně počítalo s tím, že v rámci deregulace nájemného bude ČSÚ plošně sledovat ceny bydlení, což zřejmě vyplynulo z nedostatečné informovanosti o způsobu práce současné statistiky. Plošné sledování bylo příznačné pro období centrálního plánování. Dnes probíhá statistické sledování ve většině případů výběrovým způsobem. Plošně sledovat lze, ale stálo by to hodně peněz.
Rodinné podklady.
Samotná revize cenových indexů také něco stojí, ale z hlediska státního rozpočtu je to částka zanedbatelná. Pokud jde o index spotřebitelských cen, je základním podkladem pro revizi podrobná statistika rodinných účtů. Ty se v rozšířené podobě sledovaly po celý rok 2005 a vyžádalo si to asi dva miliony korun navíc. Výsledky mají nyní k dispozici pracovníci úseku cenové statistiky ČSÚ a na základě jejich zpracování navrhnou, které položky by měly být do spotřebitelských košů nově zařazeny, které by mohly být naopak vyřazeny, a jak by se měly změnit váhy jednotlivých reprezentantů. Návrh posoudí vedení ČSÚ a konečné slovo při schválení revize cenových indexů bude mít pětadvacetičlenná Česká statistická rada, v níž vedle šéfa ČSÚ zasedají zástupci akademické sféry, bankovnictví, pojišťovnictví, Parlamentu, státní správy, Kanceláře prezidenta republiky, zaměstnavatelských a podnikatelských organizací.
Ženský element.
Jiří Mrázek i Marie Hušková jsou opatrní na to, aby předjímali konkrétní změny ve spotřebitelském koši. Shodují se ale například v tom, že se určitě dál zvýší váha mobilních telefonů, protože jsme jedním z nejmobilizovanějších národů v Evropě. Určitě vzroste i váha zahraničních zájezdů a dalších vyhledávaných komodit. Ve dvanácti skupinách zboží a služeb je přes osm set reprezentantů. Některé ceny – například ojetých aut, pohonných hmot nebo tarifů síťových odvětví – se sledují centrálně, na základě katalogů, cenových výměrů nebo statistických výkazů. Většinu cen ale sleduje přímo v obchodech po celé republice padesátka terénních pracovníků ČSÚ.
V převážné míře se cenová úroveň komodit zachycuje jednou měsíčně, ceny šestadvaceti potravinářských výrobků (mléko, šunkový salám, chléb, vejce, máslo, cukr, pivo, víno apod.) se sledují týdně. Terénní pracovníci, přesněji řečeno pracovnice, hlásí výsledky svých zjišťování do centrální cenové databáze ČSÚ na územním pracovišti v Hradci Králové. Odtud získává zpracované údaje pražské ústředí ČSÚ, které zpracovává jednotlivé cenové indexy. Index spotřebitelských cen je standardně zveřejňován šestý pracovní den po skončení sledovaného období. „Když se nic zvláštního neděje, dokázali bychom to i dříve. Když ale nastanou velké změny tarifů nebo se stane něco mimořádného, je to na knop,“ říká Jiří Mrázek.
Petrolej a klobouky
Časové řady cenových indexů v Česku začínají od roku 1921 (Státní úřad statistický Československé republiky vznikl v roce 1919). Základním obdobím byl rok 1914 a sledovaly se dvě skupiny zboží: potraviny, paliva, petrolej, mýdlo a látky, obuv, klobouky. O sedm let později se začaly vypočítávat indexy životních nákladů pro dělnické a úřednické rodiny. Dělnická rodina věnovala na výživu přes 56 procent vydání, úřednická 42 procent. Nová indexní schémata vznikla v roce 1931, další revizi, naplánovanou na rok 1940, zmařila válka.
Sledování cenových indexů ve druhé polovině čtyřicátých let a v padesátých letech nemohlo být standardní už kvůli existenci přídělového systému. Negativní ale byly i důsledky rigorózně zaváděného sovětského systému statistiky. První statistická ročenka po roce 1948 vyšla až v roce 1957. Kilo chleba dle ní stálo 2,60 Kčs, kilo šunkového salámu 32 Kčs, dvěstěpadesátka jawa 8800 korun. Auto se poprvé dostalo mezi cenové reprezentanty v šedesátých letech. V roce 1965 přišla octavia na 45 600 Kčs a Škoda 100 byla prý o deset let později dokonce o pět stovek levnější. Tehdy stálo pivo desítka 1,50 Kčs, ale do poloviny osmdesátých let o korunu podražilo. V hospodách se začalo říkat, že něco visí ve vzduchu.
