Komentář
Každá vláda čas od času přijme na oko zásadní, avšak nic neřešící kroky podle známého hesla „nic proti ničemu . Do stejného soudku lze zařadit schválení sociální pojišťovny.
Jak známo, v budoucích desetiletích má růst poměr důchodců k aktivně činným obyvatelům. Takže „vyživovatelé budou muset více platit. Ekonomové navrhují zavedení povinného pojištění na stáří. Ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla to odmítá. Jeho reforma spočívá v úsporách, zprůhlednění systému a vytvoření sociální pojišťovny s individuálními účty. Na tiskové konferenci po zasedání vlády prohlásil, že se tímto krokem odstřihnou důchody od státního rozpočtu. Samotná Špidlova reforma přitom obsahuje – nesporně rozumné – placení státem za studenty či ženy na mateřské dovolené. Bude to průhlednější, ovšem na konci řetězce zase půjde vše ze státních peněz. Je jedno, zda z rozpočtu či odjinud. Systém má penze garantovat, i když na ně nebude v pojišťovně. Vláda proto pro ní požaduje čtyřicet miliard z prostředků Fondu národního majetku. Pokud budou této instituci chybět například na záruky Konsolidační bance, zaplatí to zase státní kasa, jejíž součástí je i rozpočet. Že jde jen o hru s kategoriemi, naznačuje i prohlášení, že se prostředky mají vzít z malé privatizace. Z té ale zbylo jen miliard šest. Čtyři z nich přidělil Parlament pro privatizaci zdravotnictví a dvě na restituce.
Státní rozpočet zřízením pojišťovny nic nezíská. Naopak uspořit by měl v případě, že sněmovnou projde novela zákona o důchodovém pojištění, která má za sebou první čtení. Ta redukuje velmi kritizovanou benevolenci vlády u předčasných odchodů do důchodů. Přísnější pravidla by měla podle odhadů vlády ušetřit příští rok kolem sto milionů a v roce 2002 na 300 milionů korun. Konečně dochází k redukci mandatorních výdajů vlády, které drahnou dobu jen rostly a rostou. Zatím ne o moc, ale časem bude úspora logicky narůstat. Předčasné důchody představují totiž polovinu všech přiznávaných. Například v roce 1997 na ně stát vyplatil necelou miliardu korun a loni již téměř pět miliard. Ten, kdo odešel do důchodu dříve, přišel v průměru k více penězům než ten, který odešel až v důchodovém věku.
Novela stanoví, že by noví předčasní důchodci měli mít méně až o sedm set korun než dosud v závislosti na tom, jak brzy do penze odejdou a z jakého základu se jim důchod počítá. Naopak zvýhodněni by měli být ti, kteří odejdou na odpočinek poz–ději, než jim vznikne nárok. Doufejme tedy, že se záměr novely nepřeklopí v opak a státní rozpočet nebude v budoucnu zatížen výhodami pro ony později odcházející.
V každém případě je ale na rozdíl od sociální pojišťovny zpřísnění předčasných odchodů do důchodu jedním z nutných kroků k penzijní reformě. Nesmí však zůstat pouze u něj. Jinak nám hlad důchodců přeroste přes hlavu i několikanásobně přes státní rozpočet.
