Kostas Tsivos: Řecko před volbami prožívá krizi v krizi

Politická scéna je v Řecku roztříštěná. „Panuje bezradnost a bojovná nálada se vytratila. Je na pováženou, zda má vůbec cenu nějaké volby pořádat.“ říká Kostas Tsivos, Řek, který dlouhodobě žije v České republice a působí v Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

E15: Jak se v Řecku projevuje souběh uprchlické krize a hospodářských problémů země?

Je to krize v krizi. Do Řecka proudí uprchlíci řadu let a vláda marně žádala Evropu o pomoc. Nyní situace přesáhla možnosti státu. Ten nechává běžence jednoduše pokračovat dál. Je to celkem pochopitelné, málokdo z nich by v současném Řecku zůstával.

E15: Řecká společnost je spíš nakloněna tomu, že jde o lidi v nouzi a měli bychom jim pomoci i z toho mála, co máme. V tom se mediální obraz problematiky liší od Česka.

V Řecku mnohem častěji zaznívají pozitivní příběhy. Například když arcibiskup pravoslavné církve přijal jednoho mladého muže z Konga, který přišel do země před čtyřmi lety a dostal se jako nejlepší student na Fakultu informatiky v Aténách.

E15: Zvýšené množství migrantů tedy v řecké společnosti neposiluje xenofobní nálady, ze kterých by mohl těžit například Zlatý úsvit?

Co se týče jeho voličské podpory, zůstává spíše stabilní a získává především protestní hlasy, které nemusejí souviset přímo s xenofobií. Před hospodářskou krizí navíc Zlatý úsvit sbíral maximálně desetiny procenta. Navíc bych připomněl, že v meziválečném období přijalo Řecko z Malé Asie a Balkánu na 1,5 milionu uprchlíků. V podstatě celé meziválečné dějiny jsou dějinami adaptace tak velkého počtu uprchlíků. Tyto události zůstaly v kolektivní paměti, a proto si myslím, že Řekové nyní vyjadřují solidaritu s uprchlíky.

E15: Jak si před volbami stojí Syriza? Podle některých průzkumů je mírným favoritem. Nevnímají voliči souhlas s podmínkami věřitelů jako zradu?

Hodně lidí to tak vnímá. Politická scéna je roztříštěná. Jsme v situaci, kdy se v Řecku koná třetí hlasování během jednoho roku. Ještě do července se Syriza těšila velké oblibě, mohla uvažovat dokonce i o jednobarevné vládě, jakkoli je tedy problém věřit průzkumům. Ty například chybně předpovídaly výsledek referenda o přijetí záchranného programu. Podobně se minuly i průzkumy před lednovými volbami.

E15: Neodrazuje občany vysoká frekvence voleb?

Ano, jednak jejich četnost, jednak skutečnost, že voliči prakticky nemají na výběr. Program, o kterém by měli rozhodovat, je již de facto daný německým ministrem financí Schäublem. Tsipras s Varufakisem šli do Bruselu s tím, že občané chtějí jinou podobu záchranného programu, než jakou země dosud přijala. Jejich nároky ale byly rozcupovány. Vypovídající je také skutečnost, že Syriza i konkurenční Nová demokracie mají úplně stejné předvolební heslo: Vpřed! Syriza přitom začátkem roku nabízela naději. Všude teď panuje bezradnost, bojovná nálada, tolik vlastní Řekům, se vytratila. Je na pováženou, zda má vůbec cenu nějaké volby pořádat. Přitom obvykle v Řecku přesahuje volební účast 80 procent, ovšem vyhrávaly dvě tradiční strany – socialistická strana Pasok a konzervativní Nová demokracie, které zavedly Řecko do krize. V tomto směru má na ní většina Řeků svůj podíl, a to si musíme přiznat. Nesvalovat vše na cizí zájmy, přestože i ty samozřejmě existují a hrají roli.

E15: Nezískal Alexis Tsipras svým bojem do posledních sil alespoň nějaké sympatie?

Jeho snahu ocenili i voliči konzervativních stran. Teď se ale nejen u nich projevuje zklamání z konečného výsledku. Říkají si, proč byl Tsipras tak neústupný? Proč vůbec vyhlásil referendum? Nakonec přece přijal podmínky, které jsou ještě horší, než věřitelé původně chtěli. Předtím Tsipras avizoval, že tyto návrhy jsou recesní, nevedou k obnově a rozvoji Řecka. Nyní tvrdí, že i tak zůstal nějaký prostor. Já ho tedy moc nevidím. Systém, který v zemi fungoval, musí projít reformami. Ale mají přijít pod diktátem pana Schäubleho, nebo si o nich máme rozhodovat sami? Navíc podle dosavadních indicií směřujeme k vytvoření koaliční vlády Syrizy s Novou demokracií nebo s nějakou menší stranou, která se k nárokům věřitelské trojky staví kladně. Rozrostl se tak tábor, který je akceptuje. Když memorandum podepsal Jorgos Papandreu a jeho Pasok v roce 2010, byla to jediná strana, která souhlasila. Pak přibyla Nová demokracie. Nyní dokonce už i Syriza, její už bývalý koaliční partner Nezávislí Řekové a nová strana Potami. Věrna odkazu „ne“ zůstala jen tři uskupení: Komunistická strana Řecka, Zlatý úsvit a Lidová jednota bývalých poslanců Syrizy.

E15: Jaká je v kontextu kapitulace Syrizy budoucnost protestních hnutí typu španělského Podemos?

Jsem toho názoru, že potupující podmínky diktované Řecku a Tsiprasovi sloužily právě demonstraci toho, že neexistuje alternativa vůči neoliberalismu, který razí pan Schäuble a jeho satelity. Tsipras na svůj donkichotský boj tvrdě doplatil. Případný volební úspěch Podemos tak nelze nevnímat skepticky.

E15: O Syrize jsme často četli, že je to radikální marxistická strana, která se ale svůj obraz v zahraničí snaží maskovat umírněnými prohlášeními. Co je na tom pravdy?

Vytváření odlišného obrazu doma a v zahraničí není jen u Tsiprase. V současnosti je Syriza proměněná, zůstala po odchodu levé platformy de facto vykleštěná a z levicových myšlenek přetrvaly jen nějaké ideály z Tsiprasova mládí. Ten se dokonce změnil i vizuálně, hodně přibral. Transformovala se celá Syriza i v tom smyslu, že se jedná o novou vůdcovskou stranu, která má těžit z charizmatu Alexise Tsiprase. A také z toho, že není zapleten do žádné korupční kauzy. Hovořil jsem s ním, když se ukazovalo, že bude premiérem. Přiznal, že nechce být zapsán v historii jako zmíněný Jorgos Papandreu, který podepsal první záchranný program v roce 2010, ale jako jeho otec Andreas Papandreu. To mě zarazilo, protože právě Andreas Papandreu platí v Řecku jako definice populistického politika.

E15: Má někdo představu, jak by se země vyvíjela, kdyby letos nedošlo k podpisu memoranda?

Varufakis tvrdí, že měl plán, podle mě ale Řecku nezbývalo nic jiného. Ostatně velká většina Řeků chce zůstat v eurozóně. Zásluha Varufakise je, že nastolil jako téma problém dluhu. Nejen Řecka, ale i všech ostatních států. Otevřel otázku, jakou Evropu chceme, roli dominance a úlohy Německa.

E15: Nedávno Němci koupili 14 nejziskovějších letišť v zemi. Z toho bude mít Řecko miliardu eur, ale kde vezme těch dalších 49, které má získat z privatizace? Z čeho má splácet?

Na londýnské konferenci v roce 1953 se evropské státy včetně Řecka rozhodly Německu jeho dluhy odpustit. Bez toho by dnes Německo bylo na úrovni Súdánu. Obávám se ale, že řecko-německé spory nekončí. Například zůstává otevřené téma válečných reparací.

E15: Jak lidé dosud zvládali léta krize?

Jestli je nějaká instituce, která tlumí dopady krize na řeckou společnost, je to instituce rodiny, která je hluboce zakořeněná a víceméně fungující, byť nechci, aby to znělo příliš idealisticky. Nicméně solidarita vůči příbuzným se projevuje. Rodiny se například sestěhovávají dohromady s prarodiči, protože penze znamenají alespoň stabilní příjem. Nelze pominout ani emigraci mladých vzdělaných lidí, kterých odešlo přes dvě stě tisíc. I to je reakce na krizi. Nejčastěji do Německa či Anglie, ale zhruba tisícovka z nich přišla i do Česka. Z toho zhruba stovka programátorů do Brna, kde pracují třeba v IBM. O nich se ale nemluví. Pro mne je to velký paradox, protože když se tady usadila necelá tisícovka uprchlíků z Afriky a Blízkého východu, vypukla hysterie.

E15: Po občanské válce v Řecku tehdejší Československo přijalo na 12 tisíc Řeků, několikanásobek nynějšího počtu azylantů. Měli problém zakořenit?

Oni sem přišli na základě politického rozhodnutí Komunistické strany Řecka, jejíž byli sympatizanti. Proto jim v době občanské války v letech 1946 až 1949 hrozily tresty či dokonce likvidace. Byli to lidé ze severozápadu Řecka. Většinou horalové, zkrátka chudí lidé. Utíkali před válkou a byli vděční, že jim někdo poskytl přístřeší. Ač pocházeli z jiné kultury, nikdo je nelustroval, jestli mají vysokoškolské diplomy. Zpočátku příslušníci starší generace utvořili uzavřené komunity, zlom pak přišel, když jejich děti začaly chodit do českých škol. To byl rozhodující krok k tomu, aby se i oni integrovali. Myslím si, že řecká emigrace je úspěšný příklad integrace jedné menšiny do české společnosti. Když s nimi mluvím, tak jsou stále vděční za přijetí, přestože se později v osmdesátých letech tři čtvrtiny z nich repatriovaly.

Kostas Tsivos (52)

Specializuje se na současné řecké dějiny, řeckou komunitu v ČR a na reálie Řecka a Kypru. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Narodil se ve městě Palamas ve středním Řecku.

Čtěte také:

Egyptský miliardář jedná o koupi řeckých ostrovů. Osídlit je mají uprchlíci

Řecko potřebuje naléhavou pomoc s uprchlíky, uvedla agentura OSN

Euroskupina: Řecké volby na podmínkách finanční pomoci mnoho nezmění