Zhruba tři měsíce mi trvalo, než jsem si srovnal receptury, hýbalo se třeba s hořkostí,“ vysvětluje Chmelík, zatímco otevřeným poklopem kontroluje var v měděné nádobě.
„Zhruba šedesát procent toho, co vyrobím, se vypije tady v hospodě, zbytek jde ven. V PET láhvích i populárních patnáctilitrových soudcích,“ počítá mladý sládek.
Jak sám říká, fungovat jako součást sladovny, navíc poměrně vyhlášené, je velká výhoda. „A nejde jen o to, že je tu velmi kvalitní slad. Díky zásobárně sladu, kterou mám pořád k dispozici, nemusím jako jinde plánovat dlouho dopředu,“ pokračuje.
Pivovar Kounice používá klasickou otevřenou spilku, která stojí jen pár kroků od varny, hned vedle ležáckého sklepa.
A i když je tradice a úcta k historii zdejšího místa cítit odevšad - pivo se tu vařilo už ve středověku a jeho nová éra začala v roce 2012 -, Chmelík se rozhodně nezaměřuje jen na spodní kvašení. V nabídce jsou i nejrůznější speciály včetně svrchně kvašené ipy nebo Ginger Ale.
„Třeba tu ipu nemáme zas tak hořkou, jako se dělá jinde,“ popisuje.
Pípy výčepu pivovarské Kounické hospody, která sídlí v areálu sladovny a od stolů zde každý vidí na sládka při práci, nabízely během naší návštěvy dvě zdejší piva.
Nejdřív nám na stole přistál Světlý ležák 12°. Spodně kvašená dvanáctka nabízí obvyklých 4,9 procenta alkoholu a silnou sladovou vůní - mimochodem sladem se u Klusáčků rozhodně nešetří. Díky tomu má ležák plnou a sytou chuť, hořkost není nijak výrazná. Naopak říz překvapuje svou silou.
Okusili jsme i spodně kvašený speciál Ginger ochucený dvěma procenty zázvoru. Polotmavé pivo tmavě měděné barvy doprovází těžká sladová vůně, která rezonuje i v nasládlé chuti - ostřejší tóny zázvoru se promítají až v jejím doznívání. •
Pivovar Kounice Kounice 52 Sládek: Jan Chmelík
