Jakmile skončí platnost Janotových opatření, mandatorní výdaje opět začnou růst
Jakkoliv je v současné situaci přijetí balíčku opatření ministra financí Eduarda Janoty asi tou nejlepší možnou variantou pro českou ekonomiku, pro budoucnost to příliš pozitivní soubor kroků není. Janota sám tvrdí, že si nekladl ambice vymyslet sofistikovanou reformu, nýbrž že jen hasil požár těmi nejdostupnějšími prostředky. To je možná pravda, nic to ale nemění na faktu, že už za dva roky může být podstatně hůř.
Škrty a daně
Soubor složený z růstu daní a úsporných opatření je plošně rozvržen do celé populace. Hrany původního, ještě rovnostářštějšího návrhu, poslanci obrousili o necelých osm miliard, vesměs nevybraných z peněženek rodin z dětmi. Záchrana rozpočtu však bude něco stát nejen občany, ale také celou ekonomiku země. Logicky vzato, vyšší daně způsobí pokles spotřebitelské poptávky a škrty v investicích zase uberou firmám práci. Ministr Janota připustil, že balíček zasáhne ekonomiku negativně. „Dosud jsme v příštím roce počítali s růstem 0,3 procenta HDP, přijetím balíčku se výhled změní na pokles 0,3 procenta,“ oznámil. Odhady politiků se různí, například místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka si myslí, že balíček způsobí propad HDP o procento. Konkrétní rizika spočívají v kombinaci růstu sazeb DPH, spotřební daně na pohonné hmoty a snížení platů státních zaměstnanců. Ti reprezentují čtvrtinu zaměstnanosti a prakticky také čtvrtinu spotřebitelské poptávky, která coby polovina objemu ekonomiky vyvažuje i při setrvalém poklesu tempa růstu doposud extrémní propad exportu. Otázkou je, zda je možné na problém hledět očima Jiřího Paroubka, který vyčíslil dopad krize na důchodce tak, že sečetl sociálními demokraty navrhovaný třináctý důchod s absolutní hodnotou růstu sazeb DPH a o tento součet ponížil příjem důchodce. To však zdaleka není celá pravda. „Konkurence mezi obchodníky vliv růstu sazeb DPH určitě stlačí. Otázkou je, do jaké míry. Nějaký efekt to ale určitě mít bude,“ říká analytik Patria Online Tomáš Vlk. Navíc nebyla splněna podmínka pro valorizace, protože inflace zůstává nízká.
Atak balíčku na domácí spotřebitelskou poptávku nicméně určitá rizika skrývá. „Jde o nebezpečný manévr,“ potvrzuje analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. Konkrétní obrys tohoto rizika ale nikdo nenakreslil. Rozpočtová priorita byla pro Janotu tou hlavní. Hloubkovou analýzou dopadů balíčku na ekonomiku se doposud nikdo nezabýval. „V podstatě to ani nešlo. Přesná čísla měl k dispozici pouze ministr financí a navíc složení balíčku až do hlasování ve sněmovně nebylo definitivní,“ říká ekonomický expert ODS Martin Doktor.
Dočasná opatření Ambicí balíčku je udržet deficit státního rozpočtu na takové výši, aby Česká republika v očích investorů neztratila kredit. Jen tak je možné získat peníze na financování dluhu za rozumný úrok. Jenže problém je skrytý v dočasnosti. Jakmile opatřením skončí platnost, vše se vrátí do původního stavu bez jakékoliv racionalizace. Mandatorní výdaje opět začnou růst, s oživením v Asii může přijít vyšší inflace vlivem cen komodit, čímž se ke slovu dostanou valorizace sociálních dávek a důchodů. Zároveň budeme platit dávky stále vysokému počtu nezaměstnaných. I kdyby nastalo oživení i u nás, státní rozpočet bude mít v inkasu daní dvouleté zpoždění. „Jeden rok jste ve ztrátě a odpustili jsme vám jako podnikateli zálohy. Stejně by se vracely rok na to. Další rok, pokud oživení nastartuje, budete na nule nebo v mírném zisku, a tak umoříte ztráty z předchozího období. Nějaký výnos pro státní rozpočet z vás můžu očekávat až rok po zotavení ekonomiky,“ vysvětlil Janota pro týdeník EURO nebezpečnou setrvačnost veřejných financí. Pokud nijak vláda nebo sněmovna nezasahují do legislativy, mandatorní výdaje rostou v průměru o dvacet miliard korun ročně. Jde jednak o stále vyšší počty důchodců, a jednak si svou daň vybírá zdravotnictví s neustále rostoucími náklady na léčbu a péči. Proto bude rok 2011, respektive rozpočet na rok 2012, testem zodpovědnosti politické reprezentace. „Tohle není žádné řešení, jen záchranná brzda na velmi krátký čas. Je třeba si uvědomit, že tímto balíčkem riziko mandatorních výdajů neskončilo. Mandatorní výdaje nás ohrožují stále. Každý rok utrácíme na veřejných výdajích minimálně o osmdesát miliard korun více, než vyděláváme,“ komentuje výhled do blízké budoucnosti exministr financí Miroslav Kalousek. Právě proto je nejpozději do roku 2011, kdy Janotova opatření vyprší, nutné legislativními zásahy zákonem dané výdaje nejméně o tuto částku redukovat.
Pravolevé dilema
Právě zde se však skrývá problém. Rozdělení sněmovny na dva stejně silné tábory s opačným názorem blokuje jakékoliv změny nabobtnalých veřejných financí. Přitom skutečně zásadní jsou pouze dvě reformy, které by vyřešily osmdesát procent všech rozpočtových problémů. První je reforma důchodů. „Náš důchodový systém je založen výlučně na průběžném financování vyplácených důchodů, tedy na principu, že produktivní část společnosti ,vydělává‘ i na seniory,“ říká Kalousek. Jenže tento model je efektivní pouze tehdy, pokud je poměr mezi důchodci a vydělávajícími výrazně ve prospěch ekonomicky aktivních lidí, kteří systém financují. Demografický vývoj v České republice však jde opačným směrem. S důchodovým systémem se nyní z hlediska změny zákonů neděje nic, přestože se již příští rok bude pohybovat v červených číslech. Zachování nynějších důchodů a stále vyšší deficity penzijního systému pak nutně povedou k jeho kolapsu a ve spojení s ostatními faktory potažmo k bankrotu státu.
Druhým zásadním prvkem je reforma zdravotního pojištění. Nemožnost komerčního připojištění je středobodem všech sporů o spoluúčast, které jakoukoliv změnu úspěšně blokují. V principu jde o to, že v Evropské unii je zdravotnická péče z veřejného pojištění hrazena pouze z osmdesáti procent a i my se k této hodnotě pomalu blížíme. Zatímco však na civilizovanějším a bohatším Západě je skutečná míra spoluúčasti pouze pětiprocentní, u nás tvoří procent osmnáct. Jak je to možné? „Jednoduše, rozdíl mezi osmdesáti procenty z veřejného pojištění a pěti procenty přímé spoluúčasti je hrazen z komerčního připojištění,“ vysvětluje mluvčí Lékařské komory Michal Sojka.
Jen tyto dvě reformy by byly schopné veřejné finance stabilizovat. Spolu s omezením šedé ekonomiky a korupce by bylo možné sestavovat vyrovnané rozpočty i v případě stagnace HDP, což je dnes absolutní sci-fi. Malou náplastí na rozpočtové problémy může být nadějný vývoj stavu zásob, který letos dospěl u řady podniků na nulu. „Téměř celý letošní pokles HDP je vysvětlen poklesem zásob, což vytváří příznivé podmínky pro růst v dalších čtvrtletích, kdy by mohlo docházet k jejich obnově,“ říká Jiří Škop z Komerční banky. Bankovní analytici se shodují, že tak nízké stavy zásob dlouho nevydrží. „Podniky budou mít snahu je alespoň částečně obnovit,“ podotkl Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank. Ekonomové se proto domnívají, že naplnění skladů bude pro české hospodářství znamenat přínos ve výši zhruba 1,8 procenta růstu HDP. Pokud Janota předpokládá vliv balíčku na HDP ve výši -0,6 procenta, celkový součet by pro příští rok do státní pokladny přinesl zhruba třicet miliard korun navíc, s nimiž vyjednaný rozpočet nepočítá.
Dohoda bude nutná Přesto bude bez provedení dvou klíčových reforem deficit rozpočtu na rok 2012 atakovat hranici 300 miliard korun. Tato hodnota vychází ze statisticky podloženého růstu mandatorních výdajů a nepočítá s růstem HDP vyšším než dvě procenta. Modlitba za opětovné překrytí problému zákonem daných výdajů mohutnou konjunkturou asi zůstane nevyslyšena, současná kondice světové ekonomiky žádnému masivnímu růstu nenasvědčuje. Diametrálně rozdílná stanoviska levice a pravice však přetrvávají. Pokud strany nedospějí k dohodě, za dva roky se budeme potýkat s bezprostředním rizikem státního bankrotu. Současný Janotův balíček nám koupil jen pár měsíců času.
BOX:
Dámy prominou
Schvalování Janotova balíčku provázela drsná rozprava v Poslanecké sněmovně. Obzvláště duo David Rath a Miroslav Kalousek se předvedlo.
Rath Kalouskovi: „Pan Kalousek tady roky aplikuje způsob, že nám tady řekne svá moudra, všechny pozuráží a pak odejde čerpat další inspiraci do nějaké z místních náleven.“
Kalousek Rathovi: „Já se občas opiji, vy se zase chováte jako debil. Rozdíl je v tom, že já se z toho dokáži druhý den vyspat.“
Kalousek Paroubkovi: „Chce opravdu tato sněmovna být rukojmím zbytnělého ega z kolotočářsko-veksláckého prostředí?“
