Dva akcionáři těžařské firmy chtějí zabránit exekuci majetku třetího z podílníků
Souboj o akcie společnosti Sokolovská uhelná, právní nástupce se dostává do další fáze. Firma chce odkoupit pohledávku, kterou má u společnosti Aqua Investments další spoluvlastník firmy Jan Kroužecký. Vyplývá to z dopisu, který má týdeník EURO k dispozici. Největším akcionářem Sokolovské uhelné je se 40 procenty Štěpánek, Rokos s Kroužeckým ovládají každý po 30 procentech.
Špatný obchodník Kroužecký je již několik měsíců ve finanční tísní, protože společnosti Aqua Investments z karibského státu Svatý Kryštof a Nevis dluží zhruba 36 milionů dolarů. „Obchodoval jsem s dluhopisy, ale ekonomická krize vše zkomplikovala. Kvůli krizi se zhoršila bonita dluhopisů, které jsem nakupoval na dluh, a já jsem byl vyzván, abych doplnil jejich zajištění,“ řekl již dříve týdeníku EURO Kroužecký. Aqua požaduje vrácení peněz a na spolumajitele Sokolovské uhelné poslala exekutora Juraje Podkonického. Ten v rámci své snahy o uspokojení věřitele vyhlásil na 30procentní podíl Kroužeckého dražbu. Akci, jež se měla konat letos v červnu, ale zastavil karlovarský soud. Ve zmíněném dopise Sokolovská uhelná vyzývá ředitele Aqua Investments Jan Erika Dambaeka k jednání o odkupu pohledávky, kterou jeho společnost registruje za Kroužeckým. „Sokolovská uhelná, právní nástupce, si společnost Aqua dovoluje požádat o vyjádření ve věci možnosti postoupení pohledávek společnosti Aqua a veškerých souvisejících práv a povinností Sokolovské uhelné, a to za cenu odpovídající jejich nominální hodnotě,“ uvádí se v dokumentu. Jeden z autorů dopisu František Štěpánek upozornil, že dosud na dotaz nedostal odpověď. „Do dnešního dne jsme na náš dopis společnosti Aqua neobdrželi žádnou reakci. Stále si říkám, o co jde panu věřiteli. O peníze ne, ale o akcie, to je přece jasné,“ tvrdí Štěpánek. Ten je totiž přesvědčen o tom, že za normální situace má každý věřitel eminentní zájem o to, aby za svoji pohledávku dostal zaplaceno. Měl by tudíž na podobnou nabídku, jakou dostala firma Aqua od Sokolovské uhelné, ihned zareagovat. Štěpánek proto v této souvislosti hovoří otevřeně o tom, že soudem zamítnutá dražba akcií byla předem připravená akce finančníka Pavla Tykače, jenž se tak snažil najít možnost, jak se k podílu v těžařské firmě dostat. „Exekuce je velký podvod, za tím si stojím. Indicie, které kolem toho jsou, mě v mém názoru utvrzují,“ upozorňuje Štěpánek. A současně dodává: „I ze znalosti pana Kroužeckého, jeho naturelu, minulosti, chování a všech předchozích událostí jsem přesvědčen, že vše ukazuje na to, že je to fiktivně vymyšlený příběh. Jsem o tom stoprocentně přesvědčený, určitě by si nepůjčil třicet milionů dolarů, a pak je někde prošustroval.“ Za důkaz svých předchozích slov považuje i níže popsaný sled událostí. V září loňského roku totiž Kroužecký nabídl Rokosovi a Štěpánkovi za jejich podíly ve firmě dohromady 17,5 miliardy korun. Což je cena – dle odborníků oslovených týdeníkem EURO – o 30 až 50 procent vyšší, než jaká je skutečná hodnota společnosti. O měsíc později pak Kroužecký poslal do firmy dopis, v němž žádal o souhlas se zastavením svých akcií hnědouhelné firmy u společnosti Aqua Investment. Ten ale nezískal. „Ve své podstatě se musím ptát na to, proč se svým požadavkem na zástavu akcií přišel až loni, když si peníze od firmy Aqua údajně půjčil již v roce 2006,“ udiveně kroutí hlavou Štěpánek.
Rozhádaní akcionáři Ještě před šesti lety to vypadalo na idylku. V roce 2004 manažeři Sokolovské uhelné odkoupili od vlády 48 procent akcií společnosti za 2,6 miliardy korun. O rok později pak Kroužecký, Štěpánek a Rokos podepsali akcionářskou smlouvu, jejíž součástí byla i klauzule na předkupní práva na podíly firmy. Jenže o pár měsíců později se Kroužecký neshodl s ostatními akcionáři na tom, kam by měl směřovat další vývoj firmy. A boj o akcie mohl začít. Nespokojený Kroužecký se spojil s finančníkem Pavlem Tykačem, jenž mu za doposud nespecifikovanou smlouvu týkající se akcií Sokolovské uhelné zaplatil údajně 700 milionů korun. Právě Tykač je prý osobou, která třetinový podíl ve firmě de facto ovládá, vlastnit jej však kvůli platné akcionářské smlouvě bez souhlasu dalších akcionářů nemůže. Neuspěl ani s přímou nabídkou, aby mu Rokos se Štepánkem svůj podíl prodali. Ti naopak poslali Kroužeckému vzkaz, že jsou dle platného vzorce uvedeného v akcionářské smlouvě za jeho podíl ochotni zaplatit zhruba 3,6 miliardy korun. Kroužecký však takovou nabídku – s poukazem, že ji považuje za nízkou a nefér – odmítl. „Částku za třetinový podíl stanovuje akcionářská smlouva, nevím proč by měla být nefér, zvlášť, když pana Kroužeckého nákup jeho podílu vyšel na 600 tisíc korun,“ dodal Štěpánek. Od té doby zuří právní bitva na valných hromadách a vzduchem létá spousta stížností a žalob. Štěpánek s Rokosem odmítají vyplácet dividendy z nerozděleného zisku podle představ Kroužeckého. A protože ten nemá žádné zastoupení v orgánech firmy, nedostává z firmy ani žádné odměny. Což mu vzhledem k jeho spojení s miliardářem Tykačem zatím nemusí vadit.
Skvělé propojení A proč má Tykač tak velký zájem o to, aby vstoupil do Sokolovské uhelné? Finančník již ovládá poloviční podíl ve firmě Czech Coal, jež je druhou největší těžařskou hnědouhelnou společností v zemi. Pokud by k tomu přidal i kontrolu nad trojkou na trhu Sokolovskou uhelnou, razantně by tím zamíchal děním v české energetice, protože by kontroloval významný díl trhu s hnědým uhlím. Vzhledem k tomu, že jednička na trhu Severočeské doly, které patří energetické skupině ČEZ, mají většinu uhlí vázanou dodávkami pro elektrárny svého majitele, kontrolovaly by firmy ovládané Tykačem většinu trhu s volným uhlím v tuzemsku, na němž jsou závislé především desítky tuzemských tepláren a kotelen. Tím by Tykač získal i větší možnost výrazně hovořit do cen kontraktů, za které se bude odběratelům zmíněná surovina dodávat. Otázkou ovšem zůstává, jak by se k takovému seskupení postavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Navíc dle aktuální situace Štěpánek s Rokosem podniknou vše pro to, aby se jim Tykač ve firmě „neuhnízdil“.
* (Rozhovor) František Štěpánek Jeden důl místo dvou Prodloužíme těžbu uhlí o několik let, tvrdí spolumajitel Sokolovské uhelné EURO: Jak je na tom vaše firma se zásobami hnědého uhlí? ŠTĚPÁNEK: Přehodnocujeme výhled společnosti. Je to vyvoláno tím, že jsme měli v loňském roce rozsáhlý skluz zeminy na vnitřní výsypce lomu Jiří. Ten nás přinutil přemýšlet nad tím, jakým způsobem dokážeme dnes dostupné zásoby uhlí vytěžit, abychom o žádné nepřišli. Prakticky to vypadá tak, že utlumíme činnost menšího lomu Družba. Do budoucnosti by se všechny vytěžitelné zásoby měly těžit v lomu Jiří. V časovém horizontu let 2021 až 2022 dojede lom Jiří zásoby, které má ve vlastním předpolí, a pak de facto otočením porubní fronty o 180 stupňů, zpětným chodem, vytěží zásoby, které zůstanou po dnes ještě fungujícím lomu Družba. EURO: Původní ukončení těžby ve vaší firmě bylo naplánováno zhruba na rok 2020… ŠTĚPÁNEK: S ukončením těžby počítáme někdy kolem roku 2035. V roce 2007 jsme vytěžili zhruba 10,5 milionu tun uhlí, pro letošek se počítá s 8,5 milionu. Pro léta 2015 až 2020 pak počítáme s ročním poklesem těžby na úroveň 5,5, až šest milionů tun. V závěrečné fázi, až budeme odtěžovat zásoby z lomu Družba, by úroveň těžby měla být čtyři miliony tun ročně. Pokles těžby je rozložen do delšího časového úseku. Myslím si, že objem 4,5 milionu tun ročně v závěrečné fázi je pozitivní zprávou, protože umožní prodloužit o několik let provoz nejen naší elektrárny Vřesová, ale zajistí i dodávky uhlí pro elektrárnu Tisová, a tím i tepla pro celý region. EURO: O kolik snížíte počet zaměstnanců? ŠTĚPÁNEK: Ke snižovní jsme již samozřejmě přikročili, většinou formou přirozeného úbytku lidí, třeba v rámci odchodů do důchodu. Omezili jsme nábor nových zaměstnanců jen na nezbytné případy. Celkem snížíme počet našich zaměstnanců řádově o stovky. EURO: Jak se chystáte na dobu, kdy přestanete těžit uhlí? ŠTĚPÁNEK: Vše je zaměřeno především na přípravu regionu, na jeho transformaci. Ke vzniku nových pracovních míst by rozhodující měrou měla přispět nově vznikající dvousethektarová průmyslová zóna mezi Sokolovem a Starým Sedlem. V souvislosti s douhlením máme dostatečný časový prostor na postupné obsazování průmyslové zóny kvalitními investory. Musíme hledat takové firmy, jejichž aktivity nebudou založeny na levné pracovní síle, ale spíš na kvalifikovaných zaměstnancích. Především z oblasti lehkého průmyslu. A pak jsou tady naše další aktivity, jež souvisejí hlavně se sanacemi a rekultivací krajiny zasažené těžbou uhlí. Dotahujeme řadu projektů a současně chystáme nové, protože nechceme, aby tady po nás zůstala měsíční krajina. EURO: Vlastníte elektrárnu Vřesová, které se konec těžby za pár let také dotkne. ŠTĚPÁNEK: Zaměřujeme se na další možnosti Vřesové, určitý odklon elektrárny od uhlí, na zpracování netradičních vstupů hlavně pak z oblasti odpadového hospodářství. Máme za sebou řadu zkoušek a ukazuje se, že prolongace provozu Vřesové i po ukončení těžby uhlí na Sokolovsku je možná. To je aktuálně náš hlavní projekt. Projekt související se zpracováním komunálního odpadu v regionu pod vedením krajského úřadu již pokročil do stádia tvorby organizační struktury. V projektu je vymezena pozice Sokolovské uhelné jako rozhodujícího zpracovatele komunálního odpadu z titulu budoucí peletizace, předpravy a pak následného zpracování, především v oblasti zplyňování. EURO: Pozemky, na kterých těžíte, patří Sokolovské uhelné? ŠTĚPÁNEK: Ano. EURO: Takže patříte k největším majitelům pozemků v kraji? ŠTĚPÁNEK:** Nesleduji to, ale určitě patříme mezi největší.