P ř e d p r i v a t i z a č n í o č i s t a b a n k
Sociální demokracie již veřejně prezentovala dvě představy o možném řešení ozdravení velkých českých bank, a tím i českého průmyslu. Ve skutečnosti jich existuje mnohem více, ovšem žádná není rozpracovaná dál než do stadia diskusí bez dohody.
Přístup vlády a jejího premiéra k rychlosti privatizace bank a státní angažovanosti při jejich ozdravování je zatím velmi chaotický. Jakkoliv Miloš Zeman s privatizací nejprve nespěchal, nyní svými výroky zřejmě předbíhá reálné možnosti a na veřejnosti prezentuje vizi, o jejíž realizaci neexistuje bližší představa. Zařadil se tím za ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, jehož plán ozdravení podniků a bank zatím nepřekročilpřípravnou etapu a nevyjasnil zdroj financování garančního fondu.
Přemíra námětů
Grégr doporučuje poskytnutí státních záruk na některé rizikové úvěry, Zeman odkoupení špatných pohledávek bank Fondem národního majetku transformovaným na holding. „Je tady například i nejjednodušší varianta setrvání u dosavadní politiky. To znamená znovu jen flikovat. Její výhodou je, že není třeba moc dělat. Je to ale nebezpečné, dodává k tomu Jan Mládek, náměstek místo- předsedy vlády pro ekonomiku Pavla Mertlíka. Další variantou je prodej bank „nastojato , tedy v současném stavu, včetně špatných aktiv, a tudíž za nízkou cenu. V úvahu připadá i rozdělení banky na dobrou a špatnou část, podobně jako u Agrobanky. Mládek však doporučuje se tomuto řešení vyhnout. „Další nápady už tady cirkulují, tvrdí.
Garance s podmínkou
Ozdravovací pomoc státu bankám by podle Mládka mohla s velkou pravděpodobností vypadat tak, že by stát poskytl na vybrané špatné pohledávky bank pěti až desetiletou záruku. Peněžní ústav, který by ji dostal, by ale musel být společně s novým strategickým investorem motivován k vymáhání pohledávek. Až to, co by se nepodařilo vymoci, by zaplatil stát. „Znamenalo by to pečlivě vybalancovanou a zajištěnou smlouvu, zdůrazňuje Mládek.
Na stejnou notu hraje i generální ředitel Komerční banky Jan Kollert, který prohlásil, že pomoc státu bankám je sice nutná, nicméně by měla být co nejnižší. Uvedl rovněž, že na vymáhání špatných pohledávek by se měl účastnit i nový strategický vlastník banky, a to i proto, že půjde o proces trvající několik let. Právě Komerční banky se varianta odkupu pohledávek týká v první řadě. Představenstvo společně s privatizačním poradcem zatím vybírá nejvhodnější variantu, kterou zveřejní jako doporučení ještě před mimořádnou valnou hromadou 24. listopadu.
Odkup spíše v záloze
Další reálnou variantou je odkup části špatných úvěrů od bank některou státní institucí, nejspíše Fondem národního majetku či Konsolidační bankou. Ta ale příliš nadšení nevzbuzuje pro vysokou angažovanost státních peněz. „V této chvíli bych nevyloučil ani tuto variantu, ale nejsem jí nijak nadšen, říká Mládek. „Odkup špatných úvěrů od velkých bank, které čekají na privatizaci, je technicky možný, ale jsou i jiné možnosti s nižší účastí státu, uvedl rovněž ministr financí Ivo Svoboda. Mládek a Svoboda přitom reprezentují dva rozdílné tábory v sociálnědemokratické vládě. „Byl bych spíše pro způsoby obvyklé v bankovním světě, z nichž některé počítají s účastí transformačních institucí a jiné nikoliv, prohlásil Svoboda po příletu z Londýna.
„Odkup špatných úvěrů, který by prováděl nově vzniklý státní holding, je spíše střednědobou vizí a představoval by výrazné dopady do státního rozpočtu, prohlásil v rozhovoru pro EURO místo-předseda rozpočtového výboru sněmovny Michal Kraus.
Fúze na dlouhé lokte
Premiér Zeman v minulých dnech řekl, že odkupy části špatných úvěrů by na sebe mohl vzít Fond národního majetku transformovaný na státní holding, do nějž by byla začleněna Konsolidační banka. Většina zainteresovaných ekonomů a politiků upozorňuje na vysokou časovou náročnost celého kroku, na nutnost řady legislativních změn, a konečně i na to, že jde úplně nejvíc zatím pouze o Zemanovu vizi.
Zatímco myšlenka o transformaci fondu na holding, která se již zdála být pohřbená, není v sociálnědemokratických vodách bez příznivců, pro začlenění Konsolidační banky do takového subjektu nehoruje ani jeden tábor ekonomických ministrů. „Případné sloučení těchto dvou institucí by bylo problematické proto, že banka je státním peněžním ústavem, zatímco FNM institucí zřízenou podle zvláštního zákona. Jejich fúze by byla časově i legislativně náročná a za současného stavu české legislativy bych ji považoval za velmi rizikový krok, uvedl v rozhovoru pro EURO ministr Svoboda. „Jedna z těchto dvou institucí by musela ztratit svůj charakter, zdůraznil.
Ani začleněním Konsolidační banky do holdingu jako jeho dceřiné společnosti není Svoboda nadšen. „Holding musí vykazovat konsolidované výsledky, přičemž naše obchodní právo není konstruováno na konsolidaci řady účastí, navíc institucí tak různých typů, uvedl. Rovněž Mládek by raději viděl Konsolidační banku mimo holding.
Finančně výhodné
Existují však i argumenty pro začlenění Konsolidační banky do fondu či holdingu. „Myšlenka zredukování účastníků veřejných financí, jak nazval transformační instituce již exministr Ivan Kočárník, existuje od dob vlády Václava Klause. Vždyť většina peněz, která do systému veřejných financí šla, byla stejně z Fondu národního majetku, a zbytečně se tak platily a platí dvojí úroky, prohlásil v rozhovoru pro EURO místopředseda výkonného výboru FNM Michal Hrubý. „Sloučení do jedné instituce by tedy bylo finančně výhodné, dodal s tím, že to potvrzují i zástupci Světové banky.
„Považujeme to za dobrou myšlenku, uvedl i mluvčí Konsolidační banky Martin Horák. „V nově vzniklém holdingu by ovšem museli být manažeři zainteresovaní na vymáhání pohledávek, jinak by šlo o změnu nikoliv efektivní, ale pouze formální, dodal.
Změna fondu na holding by si však mohla vyžádat více času, než kolik máme na předprivatizační ozdravění bank. „Bylo by třeba změnit zákon o Fondu národního majetku, možná i některé další, a dohodnout se, kdo převezeme závazky této instituce. Reálné důvody pro nesloučení jsou spíš v lidech než v malé racionalitě tohoto kroku, dodává Hrubý. Podle Krause by provedení změn v legislativě zabralo podstatnou část příštího roku, takže nová instituce by mohla vzniknout tak nejdřív počátkem roku 2000.
Když stát, tak i ostatní
Pokud by stát pomáhal bankám v roli jejich hlavního akcionáře, tak podle ministra Svobody nutně musí vstoupit do hry i ostatní akcionáři bank. Ti by se tedy účastnili navýšení kapitálu bank, ovšem zřejmě po jeho předchozím snížení, případně rozředění. Obě varianty Svoboda připouští.
„V principu nelze všechny akcionáře na očištění zainteresovat jinak než snížením a navýšením kapitálu, připouští i Mládek. „Stát může ještě banku znárodnit a říkat tomu nucená správa, ale ta je podstatně dražší než ostatní řešení, dodal.
Díky vystavené státní garanci se již ozdravení nebude týkat první z privatizovaných bank, Čs. obchodní banky. Další záruky či garance podle odborníků nejsou ve hře. „Domnívám se, že závazné nabídky investorů na koupi státního podílu v Československé obchodní bance by mohla vláda obdržet do konce roku, prohlásil ministr Svoboda.
Alespoň za 16 miliard
Vláda ve středu rozhodla, že investoři obdrží informační memorandum obsahující hlavní údaje o bance. Účetní hodnota celé banky je 23 miliardy korun, z toho hodnota státního podílu činí 16 miliard korun. Vzhledem k tomu, že stát prodává v bance strategický podíl, je podle odborníků pravděpodobná strategická prémie nad účetní hodnotu, a to ve výši až 30 procent. Protože účetní hodnotu banky představují v podstatě „cash peníze - akciový kapitál a fondy tvořené ze zisku, pod ni by prodejní cena podle odborníků neměla klesnout.
Mezi 29. listopadem až 13. prosincem letošního roku by podle informací týdeníku EURO mělo v bance proběhnout takzvané due dilligence, během něhož se bude moci patnáct vybraných investorů zeptat na podrobnější informace, které nebudou v informačním memorandu. Hlavním požadavkem na strategického investora bude podle informací týdeníku EURO prokázání dlouhodobého strategického záměru a udržení identity banky a prokázání schopnosti dál do banky investovat. Například úkolem IFC ze skupiny Světové banky, která již ohlásila svůj záměr účastnit se privatizace ČSOB (a dokončila již finanční analýzu banky nutnou ke schvalovací proceduře pro uvolnění kapitálu), by zřejmě bylo uvedení ČSOB na veřejné trhy, a tím i potvrzení důvěryhodnosti banky.
O další menší balík akcií ČSOB má podle informací týdeníku EURO zájem i Evropská banka pro obnovu a rozvoj, která již drží jedenáctiprocentní podíl v České spořitelně. EBRD se přitom zřejmě zajímá i o podíl v držení Národní banky Slovenska. Zbylý balík akcií (stát drží v bance celkem asi 66 procent) by zřejmě získal strategický investor, na trhu by měly zůstat i volně obchodované akcie a zaměstnanecké akcie (pro zachování firemní identity banky). Podle Svobody není zatím rozhodnuto, zda státní podíl v ČSOB připadne jednomu nebo několika strategickým investorům, a stát se nebrání ani jedné z variant.
Podle Svobody ovšem nepůjde o portfoliové, ale pouze strategické investory. Do hry zřejmě nevstoupí ani pojišťovny, ani investiční banky typu Nomura s agresivní politikou chování na trhu, případně banky, které ještě samy nejsou zcela privatizovány.
Spořitelna do půlky roku
Po privatizaci ČSOB by měla přijít na řadu zřejmě Česká spořitelna, jako poslední pak Komerční banka. Podle názoru místopředsedy vlády Pavla Mertlíka by mezi privatizací obou zbývajících bank měla být menší časová mezera.
„Privatizace České spořitelny by mohla být hotová do poloviny příštího roku, prohlásil v rozhovoru pro EURO její generální ředitel Jaroslav Klapal. „Privatizační kroky jsou tak naplánovány, časový plán připravil privatizační poradce, společnost Merill Lynch. Tento scénář považuji za reálný, samozřejmě že v konečné fázi záleží na rozhodnutí Fondu národního majetku a vlády, uvedl.
Zástupci společnosti Merill Lynch v Londýně potvrzují, že je technicky proveditelné, aby závazné nabídky investorů byly odevzdány do poloviny roku 1999. Podle informací týdeníku EURO se v současné době diskutuje mezi zainteresovanými stranami o tom, že kromě kapitálového posílení ze zdrojů FNM odkoupí Konsolidační banka od České spořitelny špatné úvěry v objemu kolem patnácti miliard korun, a tím jí ulehčí postup při privatizaci. Šlo by v podstatě o obdobnou operaci, jako byl například odkup starých úvěrů na bytovou výstavbu či novomanželské půjčky úročené minimálními procenty.