Město Prahu bude obepínat zelený pás. Takové byly plány urbanistů. Tvůrci zásad územního rozvoje zase předpokládali, že rozlézání lidských sídel bude bránit formulka, podle níž se zelené plochy budou měnit na stavební až poté, co se vyčerpá potenciál těch hnědých – tzv. brownfields. V krajině by také neměly vznikat nové osady bez návaznosti na existující obce a bez dostatečné infrastruktury. Zdá se, že jediný, kdo přirozené zásady udržitelného rozvoje nechápe, jsou lidé, kteří mají v kompetenci dohlížet na jejich dodržování. Stačí letmý pohled do fasciklů některé z vln změn územního plánu, které radní města nebo městských částí vybrali jako podstatné, nebo dokonce celoměstsky významné, a je jasné, že město dostává pěkně na frak. Až příliš často zastupitelé projednávají přerod desítek hektarů orné půdy v zastavitelné území a dělají z jejich majitelů milionáře. A lze se jen dohadovat, v kterém případě se jedná o dobrý úmysl, kdy o neznalost či nekompetentnost nebo osobní prospěch některého z aktérů.
Netušený potenciál
Zatímco před patnácti lety byla největším hitem stavba předměstských nákupních center a kancelářských komplexů, dnes jsou to nejčastěji nové městské čtvrti a satelity v zeleni nebo na orné půdě. Zdá se, že developeři decimovaní krizí sice polevili v budovatelském nadšení, o to svědomitěji se ale připravují na návrat „dobrých časů“. Sdružení Arnika před dvěma lety spočítalo, že pražské zastupitelstvo projednává tři stovky změn územního plánu, které se týkají 3555 hektarů půdy, což je zhruba sedm procent území hlavního města. Nezisková organizace tehdy odhadla, že nejméně čtvrtina změn má spekulativní charakter, což by obnášelo zhruba 900 hektarů půdy. „Pokud by je majitelé nakoupili po sto korunách za metr čtvereční (což je obvyklá cena za zemědělskou půdu), po změnách územního plánu se může tržní cena vyšplhat přibližně na padesátinásobek. Spekulanti by pak mohli vydělat i více než sto miliard korun, tedy více než polovinu schodku státního rozpočtu,“ vyčíslil tehdy Martin Skalský z Arniky. Dnes je situace podobná. Aktivních je několik desítek změn, další desítky jich ale byly přerušeny či pozastaveny a mohou být kdykoli resuscitovány. Arnika sleduje změny územního plánu od roku 2008, kdy jejich množství vygradovalo do té míry, že překročilo únosnou mez.
Nebezpečná přitažlivost Benic
Arnika pozvala do Prahy nizozemské studenty, kteří se zabývali zkoumáním místního procesu suburbanizace. Jako ukázkovou lokalitu vybrali Benice, jejichž budoucí podobu malují často nikoli místní, ale developeři. Tato městská část o pěti stovkách obyvatel je doslova obklíčena hrozny budoucích rezidenčních čtvrtí, které vesnici
několikanásobně přerostou. „Proti zástavbě bojujeme celou dobu, co jsem ve funkci. Jsme ale prťaví, je velmi obtížné prosadit naše stanovisko,“ říká starostka městské části Věra Topičová.
Benice přilákaly také firmu Orco, která chtěla změnit 60 hektarů polí na stavební parcely. „Když pomineme další zábor zelených ploch, obáváme se, že po změně funkčního využití tak velkého území nebudeme mít možnost ovlivnit, co zde bude stát, jak dlouho bude stavba trvat a jak to zasáhne do života obyvatel Benic,“ vysvětluje starostka nesouhlasný postoj. Obává se, že developer pozemky změnou územního plánu zhodnotí a rozprodá. Nový investor by přitom podle starostky musel být schopen zaplatit nový exit na dálnici. Přes obec dnes vede jen jedna úzká silnice třetí třídy. Změnu územního plánu nakonec zastupitelstvo na své poslední schůzi před koncem loňského roku neprojednalo. To ale neznamená, že se k ní už nevrátí.
Jako na chatě
„Jsme tu jako na chatě. Všichni z okolí nám to závidějí a říkají, ať si to nenecháme zničit,“ říká Vladimír Brunner, starosta městské části Královice vzdálené zhruba deset minut jízdy od Benic. Obec jako jednu z mála zatím nepostihlo bujení novostaveb. Jih a jihovýchod Prahy jsou obecně nejoblíbenějším cílem developerů nabízejících srnku za plotem a město za zády, ačkoli dopravní infrastruktura dávno nevstřebává příliv novousedlíků. Klikaté silničky, kde mají dvě auta problém se vyhnout, pravidelně ve špičkách kolabují. Řidiči, kterým dojde trpělivost, si hledají cestu do metropole i po místních cyklostezkách, kde už na ně číhají městští policisté. Neuvolněný starosta Brunner nechce promarnit šanci těžit ze zkušeností postižených obcí. Původně se přitom rozvoji nebránil. Královice si vyhlédli hned dva developeři se silným kapitálovým zázemím. V branži ostřílený Metrostav koupil pole nad vesnicí, firma P-Imex z impéria Karla Komárka získala bývalý statek, který by se mohl stát novou dominantou vesnice. „Mohl by tam vzniknout hotýlek a restaurace, možná pečovatelský dům. Z věže by se mohlo stát infocentrum,“ říká starosta. Je vidět, že firmě fandí, při hovoru o plánech druhého developera se mu ale úsměv vytrácí. „Před lety jsme se s Metrostavem dohodli na podobě zástavby části území, on ale potom v rámci změn projednávání územního plánu předložil jiný, o více než padesát procent větší návrh,“ vzpomíná starosta. Od té doby komunikace ustala. „Dokud nebude obchvat Královic a posílena ostatní technická infrastruktura, výstavbu nepodpoříme,“ říká rezolutně starosta. Královice mají štěstí. Rozjetou změnu územního plánu na pět hektarů pozemků zastavilo ministerstvo pro místní rozvoj, protože byla v rozporu se Zásadami územního rozvoje. V Sedlci v Praze 6 dál sepisují místní obyvatelé petici, aby umravnili developery a zachránili venkovský ráz kaňonu u Vltavy. Na jedenácti hektarech bývalých mrazíren se tam Metrostav chystá stavět několikapatrové bytové domy. Tentokrát jde o celoměstsky významnou změnu územního plánu.
