Kouzlo táborových ohňů

Ještě před jedenácti lety jsme se slovenskými Romy žili v jednom státě

ČAČIPEN PAL O ROMA neznamená, jak by se mohl leckdo domnívat, srdečný pozdrav z Říma, ale Souhrnná zpráva o Romech na Slovensku. Obsáhlé dílo o devíti stech stranách vydalo slovenské nezávislé občanské sdružení IVO (Institut pro veřejné otázky). Je to instituce financovaná z grantů, nikoliv však státních, a těší se na Slovensku vysoké prestiži. Již několik let například vydává souhrnnou zprávu o stavu společnosti, mapující vývoj Slovenska komplexněji a dříve než statistická ročenka. Letos vyšlo Slovensko 2003.
Zprávu o Romech jsme prozíravě zakoupili začátkem února, když jsme se vypravili na Slovensko psát o tamních reformách. Ani jsme nečekali, jak rychle se bude hodit.

Neodpovědný růst.

Ministr práce, sociálních věcí a rodiny Ĺudovít Kaník před třemi týdny v rozhovoru pro týdeník EURO rozhodně odmítl spekulaci, že prostřednictvím krácení sociálních dávek má být na Slovensku vytvořen tlak na Romy, aby odešli ze země. Vyjádřil naopak názor vlády, že zpřísnění dávkového režimu pomůže k vyšší zaměstnanosti Romů a i k jejich větší spoluúčasti na řešení vlastní materiální a sociální situace.
Sociální koncept nyní uskutečňovaný na Slovensku odpovídá v některých bodech volebnímu programu Slovenské demokratické a křesťanské unie z roku 2002. Strana premiéra Mikuláše Dzurindy se mimo jiné zavazovala přijmout nástroje, „které by zabránily zneužívání příspěvků na děti, například jejich navázáním na plnění jiných povinností, třeba zabezpečení školní docházky“. Souvislost s romskou otázkou je zde zřejmá. Určitě šlo ale o kultivovanější řešení než to, které slibovala opoziční strana SMER. Ta chtěla „prostřednictvím speciální zdravotnické osvěty a kvalifikované sociální práce ovlivňovat neodpovědný růst romské populace, který je způsobený nerozumnou státní politikou podporující mnohočetné rodiny, nevyžadující odpovědnost rodičů za kvalitu a úroveň výchovy a životního standardu svých dětí“.

Poctivý chudák.

Celkově je však záběr slovenské reformy, alespoň ve vztahu k Romům, variací na téma „poctivý chudák“. Před několika staletími vymyšlený pojem označuje člověka odkázaného na sociální pomoc zvenčí, který ale žije víceméně spořádaným životem, netoulá se a nebouří, pracuje pro obec a za to vedle minimální mzdy dostává sociální dávky, před staletími většinou materiální povahy, a také – opět před staletími - povolení žebrat. V moderní době je práce pro obec doplněna sociálními dávkami (sníženými), odstraněním progrese jejich zvyšování vázané na počet dětí, zpřísněním pravidel evidence na úřadech práce, uplatněním kritérií školní docházky pro přiznání dávek.
Ĺudovít Kaník se začátkem února domníval, že tato opatření přispějí k většímu začlenění Romů do většinové společnosti a neočekával při jejich aplikaci potíže. Za dva týdny ale začalo na východním Slovensku rabování a kabinet povolal proti Romům vojsko.

Jediný pohled.

Tato situace, která ve vrcholném vzepětí nesla rysy občanské revolty, znepokojila celou Evropu. Obavy se ale většinou týkaly pouze toho, zda se slovenští Romové nevydají přes hranice. Také v Čechách se akcentuje hlavně to, že slovenští Romové vehementně usilují o emigraci, a české ministerstvo vnitra se domnívá, že na cestě do Evropy by to mohli vzít přes Česko. Což je vysoce pravděpodobné. Koneckonců jde o naše nedávné spoluobčany. Ještě před dvanácti lety jsme žili v společném státě.
Tehdy, alespoň statisticky, nebyl problém tak vyostřen. Po osamostatnění se ale Slovensko stalo zemí s jedním z největších podílů romské populace v Evropě. Během přístupových rozhovorů s Evropskou unií byla romská otázka jedním z klíčových témat. Slovenská vláda za způsoby jejího řešení, respektive „neřešení“, dostávala do těla. Intenzita kritiky paradoxně zeslábla nyní, kdy se objevily příznaky možné bouře.

Varování.

Je třeba říct, že pro experty, kteří se dlouhodobě zabývají romskou otázkou, není současný stav překvapením. Editor Čačipenu, sociolog Michal Vašečka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, v roce 2002, kdy publikace vyšla, varoval: „Romové jsou na Slovensku jednou z nejvíce odmítaných a mnohými nenáviděných skupin obyvatelstva. Netrpělivost, že se nedaří pohnout z místa ani při řešení problémů romské menšiny, ani při zmírňování konfliktní atmosféry mezi Romy a majoritou, roste na obou stranách. Prohlubuje se frustrace, konflikt se zejména ze strany majority dostává do latentní a potenciálně nebezpeční podoby.“ A dále: „I když Romové tahají ve vzájemných vztazích jednoznačně za kratší konec, vykazují stále ještě nižší potenciál stát se spouštěčem vážného sporu než majorita. I to by si měla majorita uvědomit – tento stav se může v krátké době změnit.“
Možná že se to mění právě teď. Martina Jurásková z IVO na téma vztahu Romové versus majorita uvedla také v roce 2002: „Současný vztah Romů a majority není perspektivně příznivý a nelze ho brát na lehkou váhu. Představuje totiž hrozbu konfliktu, který se může vymknout kontrole a stát se neregulovatelným.“

Nepřízeň většiny.

O tom, jaký má majorita k Romům vztah, svědčí některé postoje politiků z nedávné minulosti. Rastislav Šepták, poslanec za tehdy vlivnou Slovenskou národní stranu, v roce 2000 navrhl, aby Romům, kteří odešli ze Slovenska, byly po jejich návratu na pět let odebrány cestovní pasy. Bývalý místopředseda téže strany Dušan Mašlonka v témže roce v souvislosti s krádežemi dřeva a úrody na východním Slovensku říkal: „Vláda by měla řešit národohospodářskou pohromu – nájezdy cikánských kobylek na naše pole.“
Je ale třeba uvést, že za dnešní situace, znepokojivější než ta před čtyřmi lety, jsou slovenští politici ve svých výrocích opatrnější. Včetně možného předsedy budoucí slovenské vlády, šéfa strany SMER Roberta Fica. Už neříká: „Co chce vláda dělat s mafiemi a korupcí, když si neumí udělat pořádek s třiceti Romy se sekerami?“ V roce 2002 to prohlásil také v souvislosti s polními pychy. Místo toho všeobecně kritizuje razanci reformy sociálních dávek. Tak jako další představitelé opozice. „Šance, že by opozice využila nepokojů a zastávala se Romů, je vyloučená,“ citují Hospodářské noviny slovenského politologa Ivana Samsona. „Kdyby se zastával Romů, v prezidentských volbách se odepíše,“ řekl Samson na adresu Rudolfa Schustera, který v poslední době několikrát kritizoval vládu, což je obecně vnímáno jako jeho příprava na dubnovou obhajobu postu hlavy státu.

Desetina populace.

Robert Fico svého času předpovídal, že v roce 2010 bude na Slovensku až 1,2 milionu Romů, což by hrozilo zruinováním sociálního systému. To je extrémní predikce. Ĺudovít Kaník považuje například za přehnaný i odhad půl milionu Romů v roce 2020 a argumentuje tím, že registrace romského obyvatelstva se neprovádí. Existují však alespoň expertní odhady, které se snaží počet Romů určit na základě analýzy vývojových tendencí. Rada Evropy přišla v roce 1995 s odhadem Liégeois, podle kterého žilo v té době na Slovensku 480 až 520 tisíc Romů, což by byla asi desetina veškeré slovenské populace.
Boris Vaňo ze slovenského Výzkumného demografického centra a Eva Haviarová z oddělení analýz a plánování Úřadu vlády SR ale ve svém příspěvku v Čačipenu považují tato čísla za přehnaná. Argumentují mimo jiné i odhadem pro Českou republiku (250 až 300 tisíc Romů), který prý také neodpovídá realitě. Počet Romů na Slovensku je podle nich i v současné době pod spodní hranicí odhadu Rady Evropy. „Bez ohledu na reálnost uvedeného odhadu však Slovensko patří mezi země s největším podílem Romů v Evropě. Společně se Slovenskem patří k zemím s největším procentuálním zastoupením Romů v obyvatelstvu i Makedonie, Rumunsko a Bulharsko,“ konstatují.
Podle Vaňa a Haviarové lze předpokládat, že „v současnosti žije na Slovensku maximálně 390 tisíc Romů, s největší pravděpodobností ale jen 370 až 375 tisíc, což představuje necelých sedm procent populace Slovenska“. Vzhledem k vysokému přírůstku romského obyvatelstva lze prý předpokládat, že za patnáct let bude na Slovensku přes půl milionu Romů, tedy 9,5 procenta populace. Samozřejmě za předpokladu, že slovenští Romové zůstanou sedět ve své rodné zemi a nevydají se masově na pochod do Evropy.

Akutní problém

.
„Ekonomická turistika“ říká jejich snahám o emigraci Robert Fico. To je ale zjednodušený, populistický postoj k věci. Důvody Romů pro odchod ze země jsou podstatně širší. Jsou na Slovensku z větší části segregováni v několika stovkách osad, zejména na jihu středního a na východním Slovensku. „Romský“ pás se táhne od Lučence a Rimavské Soboty přes Rožňavu, Spišskou Novou Ves, Poprad, Prešov a Košice po Vranou nad Topĺou a Trebišov. Tam jsou ty osady, kde míra nezaměstnanosti dosahuje absolutní hodnoty, kde se obyvatelstvo bezuzdně veselí v den inkasa sociálních dávek, aby zbytek měsíce třelo bídu. Kralují tam lichváři a děti běhají bosé s nahými zadky i v tuhých mrazech. Žije se tam bez vody a elektřiny, kolem plápolajících táborových ohňů. V zimě a za deště tam auto nedojede. Pokud člověk překlene rizikové rané dětství, má šanci, že se dožije tak šedesátky. Prost takových civilizačních atrakcí, jako vzdělání, četba knih, společenská integrace nebo zajímavé zaměstnání.
Za této situace je v návrhu letošního rozpočtu vyčleněno sto milionů korun na podporu výstavby bytů v romských osadách. Aby se tam ale sociální úroveň rychle zlepšila, bylo by třeba přidat k těmto osmi nulám ještě aspoň tři. To by byla asi třetina veškerých výdajů slovenského státní rozpočtu na tento rok.