Kožich hřeje i na splátky

Rusové si půjčují stále více. Mezi nejoblíbenější zboží patří elektronika, nábytek, ale berou si úvěry se i na zubaře.

Rusové si půjčují stále více. Mezi nejoblíbenější zboží patří elektronika, nábytek, ale berou si úvěry i na zubaře. Víkendový program běžné ruské rodiny ze střední třídy ve větším, tedy milionovém městě se příliš neliší od toho, co se odehrává v Česku. Rusové totiž stále častěji tráví volný čas nákupy. Jistý rozdíl by tu ale byl. Jeden z rodičů se po vstupu do místa nákupní neřesti nejdříve zastaví v bance či ve společnosti, která poskytuje rychlé úvěry, aby bylo za co nakupovat. Případně si přímo v obchodě s vytouženým zbožím domluví spotřebitelský úvěr na pračku nebo třeba mobil. A že se Rusové při nákupech řádně činí, dokazují statistiky z prvního pololetí. „Útraty v prvních šesti měsících převýšily o 52,3 miliardy rublů (zhruba 31 miliard korun) příjmy ruských domácností,“ uvádí zpráva ruského ministerstva pro hospodářský rozvoj. Srovnání pak ke zprávě poskytl ekonomický list Kommersant, když uvedl, že v loňském roce naopak příjmy předčily utrácení o 155 miliard rublů (asi 91,5 miliardy korun). Přitom do záporných hodnot se rozdíl mezi tím, co domácnostem přibylo, a co naopak utratily, nedostal jen v tradičním čase rozmařilého konzumu – v lednu, tedy v době ruských Vánoc. „Patrný byl tento trend také v březnu a květnu letošního roku,“ uvádějí autoři ministerské zprávy. Se statistickou troškou přispěla pak ve svém červnovém varování před bezhlavým utrácením i ruská centrální banka, když podle ní v květnu meziročně vzrostly maloobchodní tržby o 5,5 procenta, zatímco disponibilní příjem domácností poklesl o 7,7 procenta. Chuť Rusů utrácet a kupovat si lepší oblečení, nové spotřebiče či třeba auta tak nepolevuje, ani když mají stále méně peněz.

Rozhazovačným vstříc

A poskytovatelé spotřebitelských úvěrů si to uvědomují a na potenciální i stávající zákazníky cílí stále sofistikovanějšími produkty. „Zavedli jsme nově možnost, že si zákazník může úvěr do 48 hodin rozmyslet a může ho přijít bezplatně vrátit. Zaplatí jen pár drobných jako úroky za dva dny kvůli daňovým předpisům,“ říká šéf ruského Home Creditu (Home Credit and Finance Bank – HCFB) Ivan Svítek. Společnost s českými kořeny se na ruském trhu etablovala nad očekávání dobře. „Když jsem v roce 2005 nastupoval do Ruska, nebyli jsme na tom dobře. Řada lidí si myslela, že rozpůjčujeme peníze, které se nám nevrátí, a pak zajdeme na úbytě,“ vzpomíná Jiří Šmejc, který má v mateřské PPF ruské operace pod patronací. Dnes je společnost HCFB na 3. místě mezi poskytovateli nezajištěných úvěrů v zemi a patří jí 5. až 6. místo v úvěrování fyzických osob bez ohledu na obor financování. „Jsme vnímáni jako západní banka a v poskytování úvěrů jsme největším západním hráčem. Také jsme podle průzkumu pátou nejznámější značkou mezi finančními institucemi,“ uvádí Svítek. A to v konkurenci s domácími těžkými vahami, jako je Alfa Bank nebo Russkij Standart, není málo. Mimochodem ani konkurence nespí a na chuť ruského obyvatelstva utrácet zbrojí. Russkij Standart jako čelný soupeř Home Creditu si v srpnu půjčil od Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) čtyři miliardy rublů. Tříletý úvěr použije právě na „financování rozumného rozvoje spotřebitelských úvěrů v zemi“, jak uvádí EBRD. Dobře ví, že na nich tučně vydělá. Za loňský rok vykázal Russkij Standart, kterého s proslulou vodkou pojí nejen název, ale i majitel, čistý zisk ve výši 1,85 miliardy rublů. Přitom ještě o rok dříve byl ve ztrátě. To Home Credit se chlubí rekordními zisky již čtyři roky po sobě. Jen za letošní první pololetí se výdělek vyšplhal na bezmála šest miliard rublů. Meziroční zlepšení tak překonalo 18 procent.

Být rychle po ruce

Důležité pro úspěch pak je být co nejblíže, když si někdo chce půjčit. Home Credit je proto přítomen v 51 tisících obchodních místech v různých partnerských obchodech v devíti časových pásmech země. „Pochopili jsme, že kromě toho je ale v Rusku důležité budovat vlastní pobočky, na rozdíl třeba od Home Creditu v Česku či Vietnamu,“ popisuje Jiří Šmejc jednu ze zkušeností, kterou PPF získala. Vlastních poboček má Home Credit po celém Rusku na 500. Nejvíce poboček, necelé dvě desítky, má banka samozřejmě v hlavním městě. Ale například i v takové Voroněži mají klienti na výběr hned z pěti filiálek. První Home Credit v tomto jednomilionovém městě na západě Ruska otevřeli už v roce 2002. „Máme hlavně stálé zákazníky, ale poslední dobou přibývají i lidé, kteří přijdou jen tak z ulice,“ říká šéfka pobočky na rušném Moskevském prospektu Natalia Sokolovová. K jedné ze tří přepážek, umístěných v nevelké místnosti v prvním patře obytného domu a kompletně zařízených v červenobílých korporátních barvách, se podle ní denně zastaví asi 150 klientů. Nejvíce lidí přichází po výplatách, většinou přinášejí splátku. Mimo jiné to svědčí o tom, že mnozí Rusové stále dávají přednost hotovosti před bankovními převody. Přechovávání peněz doma ve „slamníku“ není žádnou výjimkou.
Stejnou zkušenost mají i v Home Creditu na Deváté třídě v Petrohradu, kde je celkem šestnáct poboček. „Průměrná výška úvěru je kolem sto tisíc rublů. S odezněním krize se ale částky i celkový objem úvěrů zvyšují,“ říká Jelena Jevsjukovová. Zdůrazňuje, že v druhém největším ruském městě zanedlouho vyroste dalších patnáct zastoupení, včetně mobilních kiosků.
Moderní formu přímého kontaktu s klientem reprezentuje malá filiálka naproti supermarketu Karusel poblíž stanice metra Pioněrskaja. Před prosklenou buňkou o rozloze pouhých sedmatřiceti metrů čtverečních se scházejí lidé s nákupními vozíky, aby si půjčili na vysněné zboží. Vedoucí Svetlana Liskovaja připomíná, že největší poptávka bývá s denními hlavními nákupními vlnami. Klíčová je přitom blízká poloha metra. I proto sází také na přímý marketing v terénu.
Mnohem důležitější pro firmu jsou ale „kiosky“ s poradci v konkrétních firmách. . „Naši poradci chodí jednou týdně do konkrétních závodů, kde nabízejí naše produkty. Zaměstnanci pak vědí, že se na ně mohou obrátit přímo na pracovišti,“ říká Svítek. A na co a kolik si Rusové nejraději půjčují? Mezi menšími půjčkami vedou úvěry na mobily a černou nebo bílou elektroniku. Větší sumy pak putují na nákupy nábytku, aut, ale také třeba kožešinových plášťů, které Rusové milují. „Kromě toho, že kožich je v ruské zimě neocenitelný, patří k statusovým symbolům. My půjčujeme na ty levnější, dejme tomu kolem 300 tisíc rublů. Pokud si někdo kupuje dražší, nepotřebuje půjčit,“ míní Svítek. „Velmi oblíbenými se ale staly také půjčky na zubní procedury,“ dodává. Naopak auta v portfoliu Home Creditu nejsou žádným „hýčkaným dítkem“. Firma dokonce dlouhou dobu půjčky na nákup vozů vůbec neposkytovala. Nyní je pomalu obnovuje, ale jen na ojeté typy, nové automobily prý přinášejí velmi nízké marže. Nejčastěji se úvěry pohybují okolo patnácti tisíc rublů na nákup konkrétního zboží, v hotovosti si Rusové podle Svítka berou v průměru 80 tisíc. Výjimkou ovšem nejsou ani půjčky ve výši až 700 tisíc rublů (což je takový pomyslný limit pro spotřebitelské financování). A za to se již dá pořídit i byt (samozřejmě mimo Moskvu a další velká města), když má klient nějaké úspory navíc. Novým trendem, který slibuje úvěrovým firmám zisky pro příští období, jsou kreditní karty, jejichž penetrace na ruském trhu je zatím velmi nízká. Odpovídá tomu i situace v Home Creditu. „Máme rozpůjčováno asi 85 miliard rublů, z toho tak čtyřicet procent je na hotovostních půjčkách, čtyřicet procent na úvěrech na zboží a dvacet procent jsou kreditní karty,“ vypočítává Svítek. Nicméně právě kreditní karty se dostaly do centra pozornosti již zmíněné ministerské zprávy. Podle ní část růstu zadlužení je nutno přičíst právě jejich stále oblíbenějšímu používání při cestách do zahraničí. „A s tím, jak Rusové stále více jezdí do zahraničí, bude mít tento trend rostoucí tendenci,“ prorokuje Vladimir Kuzněcov ze společnosti Unicredit Aton.