Převážná většina z asi 550 tisíc hektolitrů vína v této originální oblasti ročně produkovaných je oděna do zvláštních břichatých lahví s krátkým hrdlem. Němci jim říkají Bocksbeutel – nevím, po našem by to mohl být snad „kozlí míšek“ – a krom jiného znamenají záruku kvality a původu. Onou oblastí jsou Franky – Franken, chcete-li – které co do stylu patří mezi německými víny k nejzajímavějším vůbec. Původ téhle známky pravosti, tedy oněch „kozlích pytlíků“, sahá někam do první poloviny osmnáctého věku. Tehdy byl tamní trh zaplaven víny pochybných jakostí, odevšad dovezených a nejvšemožněji zpančovaných. Vedeni snahou o zachování dobrého jména vín vlastních, rozhodli městští radní, že tato a jen tato budou stáčena do atypických lahví. Krom záruky původu se lahve brzy staly i oblíbeným obchodním artiklem díky zřídka vídanému, líbivému vzhledu.
Aby ale víno dosáhlo obliby u konzumenta, na to lahev, byť sebeefektněji provedená, sama nestačí. Důležitý vždy byl a bude její obsah. O to, aby si vína z oblasti Franken udržela dosavadní klientskou obec a ještě ji rozhojňovala, se v oblasti stará asi osm tisíc vinařů, kteří opečovávají révu na zhruba šesti tisících hektarech. A již od onoho data v osmnáctém století se jim to úspěšně daří, takže území ohraničené Aschaffenburgem na východě a Ebelsbachem na konci západním patří k vinařsky nejatraktivnějším.
Krajina, z obou stran objímající řeku Mohan, která zde tvoří jakousi sinusoidu, patří k nejmalebnějším v zemi. Větrem čechrané moře révových keřů je domovem pro města a městečka s ryze historickým charakterem, dokonale renovovaná a evokující atmosféru blahého středověku. V poválečných letech, kdy se do módy dostala vína s vyšším podílem cukru, udržela si francká vína svou popularitu především díky dvěma trendům, které zachovávala ta která skupina producentů oblasti. Jednou z nich byli – především u mladé generace vinařů – ti, kteří razili cestu vínům suchým, lehkým, dobře pitelným, která se u nové konzumentské generace těšila stále větší oblibě. Druzí se neodpoutali od postupů původních, podle nichž jsou francká vína ostřejší a tvrdší, což bylo vždy jejich charakteristickým znakem. Tento vinařský styl měl své milovníky, a i když jejich počet možná nerostl, představovali významnou skupinou spotřebitelů. V těch časech rostl zájem o vína řadou geometrickou a oblast se dostala do situace, kdy vinaři nebyli schopni uspokojit rostoucí poptávku. Začala rozsáhlá výsadba nových vinohradů a ke slovu se dostaly i změny zákonů a norem produkci vína upravujících. Ty stanovily přísná pravidla, díky kterým se francká vína nastěhovala do nejvyšších pater kvalitativního zařazení v rámci celého Německa. To, společně s báječnou souhrou zdejších vín s tradiční franckou kuchyní, je vazebným prvkem držícím pohromadě širokou obec nadšenců.
Dnes je milovníky vín z oblasti Franken kvitováno zejména rozšíření ploch, a tedy zvýšení produkce sylvánského, které zde dosahuje mimořádných vlastností a udržuje si vzácný, nenapodobitelný výraz. Na konci sedmdesátých let minulého století porosty rév sylvánů tvořily asi třetinu všech osázených ploch. Poté jejich rozloha dramaticky klesala až do počátku let devadesátých. Pak došlo k renesanci této pro Franky tolik typické sorty a dnes se plochy sylvánského vyšplhaly znovu na dvacetiprocentní podíl veškerých vinic oblasti.
Nejrozšířenější odrůdou je zde ale Müller-Thurgau. Nenáročná sorta, která při troše péče dává ve zdejších podmínkách velice potěšující výsledky. Ti, kdo se vínům z oblasti Franken věnují programově, znají tři základní typy tamních „milerek“. První, z podoblasti Mainviereck – to je nejvýchodnější část v okolí Aschaffenburgu – je zvlášť ovocitý, plný a s pikantní kyselinou. Milery z Maindreiecku – uprostřed oblasti v okolí Würzburgu – jsou zase jadrné, plnějšího těla a s výraznějším podílem muškátu v kytce. A konečně ty ze Steigerwaldu na západě území hýří elegancí, hravostí a důsledně drží odrůdový charakter při výrazné plnosti těla.
Franky, to ovšem není jen Müller-Thurgau nebo Sylvánské. Dobře se tu vede i ryzlinkům, zanedbatelný není ani podíl „exotů“ - Sheurebe nebo odrůdy Kerner. V posledním čase se do zorného pole vinařů dostal zvláštní a snad jen zde ve výsadbách viděný kříženec Ryzlinku a Sylvánského zvaný zde Rieslaner. Protože oblast je díky své severní lokaci klimaticky náročná, nemají modré odrůdy v porostech vinic významný podíl, zaznamenáníhodné jsou snad jen ojedinělé vinice s keři révy Pinot Noir, po německu řečeném Spätburgunder. Nejznámějším místem, kde se červená vína připravují, je Klingerberg v jednom z jižních oblouků Mohanu. Hlavním městem vína ve Francích je Würzburg s třemi velkými sklepy a spoustou historických staveb. Přímo v katastru města můžeme nalézt vinici Stein, která dává hrozny pro jadrný, kořenitý ryzlink.
Volkach, další centrum vinařství v oblasti, je malebným místem položeným v krásném koutu, kde meandry řeky Mohan vytvářejí jedinečné scenérie. V celém okolí Volkachu jsou doma znamenité sylvány, daří se tu i „milerkám“. Ty ovšem vykazují nejlepší výsledky ve Steigerwaldu, zvláště na jih od Schweinfurtu nebo v okolí Rödelsee.
Pro představu o franckých vínech mám připraveno jedno typické: Silvaner ´00 Volkacher Kirchberg.
Již zlatistá barva hýřící tisíci jisker dává tušit, že máme co dělat s vínem vysoké jakosti. Kytka vykazuje intenzivní, bohatou chuť nijak široce strukturovanou, kde dominuje bílé ovoce. Vůně s časem roste, nikoliv ale co do obsahu, stává se pouze intenzivnější. Chuť se opírá o velice svěží výraz, její skladba je obdobná jako u kytky. Opřena o pikantní kyselinky a závěrečný příjemný vstup hořčinek do chuťového spektra, vykazuje dlouhý, příjemný a výsostně osvěžující závěr. Zmíněné hořčiny umravňují lehce rozverný part kyselin a rozšiřují spektrum ovocné chuti vína. Hravý dojem, kterým doušek působí, je jimi zaokrouhlen do přiměřeně seriózního dojmu. Tenhle Sylván se údajně báječně doplňuje s jídly asijských kuchyní, dobře bude také jistě pasovat k bílým rybám a pokrmům ze studených těstovin. Je typickým představitelem vín nového stylu, takových, jaká nabízí mladá generace franckých vinařů.
