PODNIKÁNÍ JIHOČECHŮ V RAKOUSKU Za přítomnosti jihočeského hejtmana a regionálních rakouských politiků byl loni v srpnu v rakouském Gmündu otevřen první český obchod. Po půl roce společnost Lenc a spol. kvůli neshodám s rakouskými úřady prodejnu uzavřela.
PODNIKÁNÍ JIHOČECHŮ V RAKOUSKU Za přítomnosti jihočeského hejtmana a regionálních rakouských politiků byl loni v srpnu v rakouském Gmündu otevřen první český obchod. Po půl roce společnost Lenc a spol. kvůli neshodám s rakouskými úřady prodejnu uzavřela.
Důvody, proč keramik a chemický inženýr Svatoslav Kodytek a zahradník Tomáš Lenc otevřeli svou prodejnu květin, keramiky a zahradnických potřeb na rušné Nádražní ulici v Gmündu, byly jednoduché. Chtěli být blíž ke svým zákazníkům, kteří předtím pro zboží jezdili k nim do jižních Čech. Na druhé straně si chtěli zkusit podnikání v Unii.
„Začátky v Rakousku nebyly snadné,“ uvedl loni v září Tomáš Lenc (viz Profit č. 39/2004). Spolu s Kodytkem vydrželi zdlouhavá jednání s tamními úřady a obchod se po dvouměsíčním „papírování“ povedlo otevřít. Jenže: V závěru loňského roku, zhruba po čtyřech měsících provozu, s podnikáním skončili.
CHTĚLI JSME ZAMĚSTNAT RAKUŠANY Vše začalo už při hledání kvalifikovaných zaměstnanců. Firma se obrátila na tamní pracovní úřad s požadavkem na jednu kvalifikovanou a jednu pomocnou pracovní sílu. Úřad nikoho nenašel. „Mezitím se v obchodě hlásili zájemci o pomocné práce,“ vzpomíná Kodytek. „Vybrali jsme jednu ženu a odbornou stránku prodeje jsme řešili zaskakováním jednotlivých společníků podle jejich možností. Po prostudování smluv o Unii jsme usoudili, a bylo nám to potvrzeno i nezávislými znalci právních vazeb Evropské unie, že společníci nepotřebují pro svoji činnost žádné další povolení. Firma byla proto rozšířena o několik společníků, kteří splňovali odborné předpoklady pro řízení a vedení obchodu,“ přibližuje Kodytek opatření, která pro fungování prodejny udělali. Firma otevřela po čase ještě druhý obchod v nedalekém Waidhofenu, kde pracovala jedna rakouská pomocná síla a jedna společnice jako kvalifikovaná vedoucí. „Zhruba po třech týdnech přišla do obchodu kontrola rakouské cizinecké policie, která přes všechny listinné důkazy o firmě a společnících prohlásila, že nepovoleně zaměstnáváme cizince. Rakouští úředníci se odvolávali na zákon o zaměstnávání cizinců, který jim umožňuje u cizích firem posuzovat potřebnost jednotlivých společníků pro chod podniku na rakouském území,“ popisuje Kodytek konflikt s rakouskými úřady. Obdobná situace poté nastala i v obchodě v Gmündu. „Vše začalo vyhrožováním pokutami. Později nás rakouská strana v podstatě donutila oba obchody ke konci roku 2004 uzavřít,“ říká hořce Kodytek. Společnost Lenc a spol. proto poslala na postup rakouských úřadů, jenž považuje za diskriminující, stížnost do Bruselu k Evropské komisi. Rakušané navíc na Jihočeších, kteří ukončili své podnikání v Rakousku se ztrátou 830 tisíc korun, vymáhají pokutu ve výši 1200 eur. RAKUŠANÉ: ČEŠI NEDODRŽELI ZÁKON
Podle sdělení Huberta Herzoga z Úřadu práce (Arbeitsmarktservice) v Gmündu odstartovala problém firmy Lenc a spol. kontrola rakouských celníků, kteří legitimovali ruskou státní příslušnici. „Ta neměla podle platných rakouských zákonů právo pobytu ani pracovní povolení. Žena vysvětlila, že je prodavačka firmy Lenc a spol. jako osoba samostatně výdělečně činná. Byla upozorněna, že podle zákona o zaměstnávání cizinců potřebuje povolení. Lenc a spol. sice dokumenty doložila, ale byly formálně chybné. Na naši žádost o nápravu nereagovala. Po uplynutí zákonné lhůty jsme věc zamítli,“ vysvětluje Herzog.
Svatoslav Kodytek k záležitosti poznamenává, že jejich ruská společnice nikdy neprodávala. A do Rakouska, kde si vyřizovala formality na místě, přijela s vízem.
Rakušanů se dotklo, že společnost Lenc a spol. se bez ohledu na zákonné požadavky Rakouska uchýlila k velké intervenci na politické úrovni. Češi podle Herzoga informovali úřad zemského hejtmana horního Rakouska, hejtmana Jihočeského kraje, české ministerstvo průmyslu a další instituce.
**MÁTE PRAVDU, ALE PROHRAJETE
„Rakouské úřady se snaží odlišit závislé činnosti podléhající pracovnímu povolení a samostatné činnosti plně liberalizované vstupem naší země do Unie,“ vysvětluje vznik potíží Thomas Müller z odboru vnitřního trhu a služeb EU ministerstva průmyslu a obchodu.
Podle Müllera jim legální základ poskytuje rakouský zákon o zaměstnávání cizinců. Ten stanoví, že se jedná o zaměstnání i v případě, že společník vlastní méně než čtvrtinu obchodního podílu firmy. Výjimku tvoří případy, když společník u rakouského úřadu práce sám prokáže, že má skutečně osobně podstatný vliv na vedení podniku. „Tato právní úprava a na ni navazující postup rakouských úřadů v případě společnosti Lenc a spol. je problematická s ohledem na právo Evropských společenství. Z obavy obcházení přechodného období v oblasti volného pohybu pracovních sil totiž rakouský předpis stanovuje paušální a nepřiměřené omezení pro české podnikatele,“ míní Müller.
Omezit svobodu usazování za účelem podnikání ve smyslu čl. 43 Smlouvy ES je podle jeho názoru možné pouze v jednotlivých a prokazatelných případech. „Rakouské úřady měly prokázat, že osoba označená za společníka doopravdy poskytuje pouze pracovní výkon za stanovenou mzdu, což se v případě firmy Lenc a spol. nestalo,“ dodává Müller.
Stejný názor má i Pavel Bratinka z Euroffice Praha-Brusel: „Rakousko si vymínilo sedmileté přechodné období, po které bude moci vázat práci občanů nových členských zemí na pracovní povolení. Opatření se ale netýká práva českých občanů zakládat a řídit firmy v Rakousku.“ Podle Bratinky nemají rakouští úředníci právo být nejvyšším vykladačem závazků, které na sebe Rakousko přijalo. Tím je v prvním sledu Evropská komise a posléze Evropský soudní dvůr. Přesto se domnívá, že Evropská komise se přikloní na stranu Rakouska. „Vzhledem k tomu, že česká firma chtěla na ona místa přijmout Rakušany, komise usoudí, že mají čistě výkonnou a nikoliv řídicí náplň. A jako taková podléhají režimu omezení práva českých občanů vstupovat do zaměstnání.
