Nejsou lidi. Platí to nejen pro české hospodářství několika posledních let, ale i pro českou politiku. Stačí jen po očku sledovat intenzivní lov vyzkoušených obličejů pro krajské volby, které proběhnou letos v říjnu.
Největším hitem posledních dní je samozřejmě rychlý, zjevně dávno předjednaný přesun Jaroslava Foldyny z ČSSD do těsné blízkosti Tomia Okamury. Foldyna po vystoupení ze sociální demokracie okamžitě získal třetí místo na kandidátce SPD pro volby v Ústeckém kraji, odkud pochází. V minulých volbách tu koalice SPD a zemanovské Strany práv občanů získala šest procent hlasů, s Foldynou by chtěla dohnat i ČSSD s 11 procenty.
Bývalý člen ČSSD a kritik Hamáčkova i Sobotkova vedení Jiří Zimola tentokrát v kraji Jihočeském, kde v posledních volbách získal pro ČSSD jedno ze dvou vítězství, půjde do krajských voleb s hnutím Změna 2020, které sám založil. Zimolova místní popularita by mohla ohrozit jedno ze dvou vítězství ČSSD z minulých krajských voleb.
Poslední bašta
Kolem ČSSD je v krajských volbách zatím nejrušněji. O kandidatuře Michala Haška v Jihomoravském kraji píšeme na předchozí straně, vrací se Petr Kajnar, bývalý úspěšný primátor Ostravy, který z politiky na čas odešel. Už se prý nemůže dívat na to, jak se věci dělají, a dost mu vadí, jak se v politice chová ANO. Pro ČSSD je tato posila důležitá. Krajské volby jsou poslední, kde tato strana úplně nepřišla o své pozice. Minulé volby už vyhrálo ANO, ale po volbách bylo často vyšachováno z koaličních krajských vlád, kde naopak figurovala sociální demokracie. ČSSD před čtyřmi lety sice ztratila 80 mandátů, ale ve dvou krajích (Vysočina a Jihočeský kraj) vyhrála a v osmi skončila na druhém místě. Udržela si tedy na krajské úrovni velmi vlivnou pozici, o niž by dost nerada přišla. Je to pro Hamáčkovu stranu prakticky poslední šance, jak se do budoucna udržet ve velké politické hře jako relevantní síla.
Kraje byly pro ČSSD tradičně místem zrodu budoucích lídrů, ale i centrem paralelní moci. Byl to současný prezident Miloš Zeman, který jako předseda strany vtloukal členům ČSSD do hlavy, že do velké politiky se musí přes regiony, kde se učí skutečná politická práce. Kdo si neosahá politiku v regionech a nevypracuje se tam, nemá ve velké celostátní politice co dělat, tvrdíval Zeman. ČSSD to do velké míry dodržovala, jednou z výjimek byl mimo jiné právě předseda Zeman, který žádným krajským politickým vyučením neprošel a chopil se přímo centrálního kormidla.
Konec vlády jednoho hnutí?
ČSSD potřebuje relativní úspěch v krajích jako sůl, aby se voličům předvedla coby strana s perspektivou, která nekončí se současnou českou vládou. Pro ČSSD bude úspěchem obhájení druhého místa v krajských volbách (v roce 2016 vyhrálo ANO s 21,05 procenta před ČSSD s 15,25 procenta a KSČM s 10,55 procenta), ale i jakýkoliv menší pokles. Krajské volby mohou být poměrně přesným měřítkem, které naznačí i pro parlamentní volby o rok později, jak moc ČSSD poškodila účast v Babišově vládě. Totéž se ukáže na výsledcích KSČM, která v celostátních průzkumech padá, a podle čísel agentury Kantar by se komunisté dokonce nedostali do sněmovny.
Zásadní zkouškou budou krajské volby i pro možné propojování stran do volebních koalic. ODS a TOP 09 se domluvily na společné kandidátce v Plzeňském kraji, kde minule v součtu získaly přes 21 procent hlasů (ODS 14,6 procenta, TOP 09 7,1 procenta) a v koalici by tak těsně porazily vítězné ANO. V Královéhradeckém kraji se ODS spojila s hnutím Východočeši a STAN. Na celostátní úrovni zatím žádné předvolební propojování nehrozí, ale po případném úspěchu volebních koalic v Plzni či Hradci Králové by mohly některé strany změnit názor.
To nejlepší samozřejmě nakonec.
Hnutí ANO bude poprvé obhajovat vítězství v krajských volbách, i ono si vyzkouší, zda je jeho popularita tak neotřesitelná, jak se zdá z průzkumů celostátních preferencí. Anebo zda občané v některých krajích už pochopili, že není úplně ideální, když celé republice, včetně krajů, vládne jedno hnutí. Kraje byly vytvořeny po vzoru spolkových republik v Německu, měly dostat svou politickou samostatnost a skutečně decentralizovat moc. To se zatím úplně nestalo. Pokračující vláda jedné strany, přesněji jednoho muže, další emancipaci krajů nepomůže. Ale jako obvykle - je to na voličích, na vás, milí čtenáři… 1
ČLÁNKY DO MAILU