Dvacetiletý spor o lanovku snad míří do poslední fáze
Když se ministr životního prostředí Miloš Kužvart počátkem dubna ve Varšavě domlouval se svým polským protějškem Stanisławem Želichowským na šetrném využívání společného vrcholu Sněžky, netušil, jakou tím spustí lavinu. S návštěvností Sněžky je totiž bezprostředně spojena citlivá otázka rekonstrukce lanovky. Kužvartův názor, že by nová lanová dráha kvůli unikátním ekosystémům neměla vést až na vrchol, ale měla by končit na Růžohorkách, způsobil v Česku poprask. Zástupci investora označili ministrovy úvahy za předjímání úředního rozhodnutí. „Pokud je pravda, že se ministr takto rezolutně vyjádřil už nyní, aniž by počkal na výchozí informace z posudku vlivu stavby na životní prostředí, znamenalo by to, že jsme zcela zbytečně investovali milion korun,“ rozhořčil se starosta Pece pod Sněžkou Tomáš Paducha. A prostřednictvím místního tisku Kužvartovi vzkázal, že by akciová společnost Lanová dráha Sněžka po ministerstvu životního prostředí požadovala úhradu. Město Pec pod Sněžkou v ní vlastní 70 procent akcií a s tímto podílem spojuje do budoucna velké naděje.
Konec příměří?
Po mnohaletých ostrých střetech pro a proti lanovce zavládl nedávno klid. Obě strany sporu se domluvily, že s uváděním dalších argumentů vyčkají až do zpracování dokumentace, která posoudí vliv výstavby nové lanovky na životní prostředí. Autor studie Karel Houdek však tolikrát sliboval její odevzdání „v nejbližších dnech“, až se po dvouletém čekání všechny vášně otupily. Zpráva z Varšavy tak zapůsobila jako rozbuška.
Narychlo dokončovaná studie posuzuje několik variant, včetně nulové, tedy že se žádná lanovka nepostaví. Ani tato verze však neoplývá jednoduchostí, protože do sebe musí zahrnout likvidaci lanovky z roku 1956 po jejím dožití. O tom, kdy to bude, zřejmě nikdo nemá ani hrubou představu. Některé posudky například uvádějí, že již měla být dávno ve šrotu. Sami lanovkáři v minulosti hovořili rozdílně, podle momentální situace. Hrozili zřícením lanovky, když se rozhodovalo o nové výstavbě, a naopak vynášeli uspokojivé statické posudky, když bylo potřeba překlenout údobí do dalšího rozhodování.
Ať tak, či onak, je třeba se připravit na to, že likvidace staré lanovky bude zřejmě tím nejtěžším argumentačním kalibrem proti početným odpůrcům výstavby lanovky nové. Kde na likvidaci, nebude-li zahrnuta do nové investice, sehnat peníze? Nefunkční lanovka by mohla začít strašit stejně jako rozpadající se Česká bouda na vrcholu Sněžky. Její demolice byla už několikrát na spadnutí, ale pokaždé z ní sešlo. Teď už je na spadnutí bouda.
Vstříc lyžařům.
Na nejvyšší české hoře se nelyžuje. Ale to by se mělo alespoň částečně změnit. Investor tvrdí, že ideální verze lanovky je ta, která dokáže vyvézt lyžaře na chystané sjezdařské tratě z Růžohorek a turisty až na Sněžku. Mimo jiné i proto se spodní úsek lanovky nenavrhuje v původní trase, ale má začínat přímo na parkovišti a končit nad zamýšlenými sjezdovými tratěmi. Lyžaři by se lanovkou vyvezli na Růžohorky, turisté by pokračovali dál.
Ale už teď je vrchol Sněžky lidmi přetížen. Horní část lanovky by proto nesměla ani o jediného človíčka překročit původní přepravní kapacitu. Za hodinu by mohla vyvézt maximálně 400 osob. Na Růžohorky by v létě mohl vyjet dvojnásobek lidí, protože se předpokládá, že se jich značná část jen rozhlédne a na Sněžku se pěšky nevydá. V zimě, kdy se počítá hlavně s lyžaři, by spodní část měla přepravovat 1600 lidí za hodinu.
I při respektování předem daných ochranářských přepravních limitů si stavba vyžádá velké množství výjimek z ochranného režimu Krkonoš. Autor dokumentace oslovil ke spolupráci přední odborníky, protože očekává střety s ostatními přírodovědci. Lesníci se bezpochyby budou do poslední chvíle bránit nepříliš citlivému odlesnění kvůli sjezdovkám.
Vědecký kompromis.
Vědecké sekci Rady Krkonošského národního parku začala docházet trpělivost. Už na své únorové schůzi přijala rozhodnutí svolat k posuzování lanovky mimořádné zasedání. Vědci se opakovaně staví za kompromisní variantu, ukončenou na Růžohorkách. Nové výstavbě napříč nejcennější první zónou národního parku se snaží zabránit. V tomto horním úseku jsou připraveni strpět starou lanovku až do jejího dožití. Pak by měla být definitivně zrušena. Likvidace spodního úseku by se měla stát součástí projektu, kolaudace nové lanovky by byla uznána až ve chvíli, kdy by byla snesena stará. „Moje funkce nemá jiný smysl, než udržet takovéto rozumné kompromisní rozhodnutí,“ připomíná předseda vědecké rady Igor Míchal. „Museli bychom být padlí na hlavu, kdybychom souhlasili s projektem, který kvůli pohodlí navrhuje kus lanovky po rovině. Schody na Sněžku obstály i v nejhorších deštích a jsou pro regulaci nadměrných návštěv vrcholu účinnější než lanovka.“ Kužvart se tedy má dodatečně o co opřít, přestože svým nečekaným vystoupením všechny překvapil a problém zbytečně brzy rozjitřil. Největší diskuse však Sněžku teprve čeká při projednávání zmíněné dokumentace. Vědecká sekce doporučuje, aby stanovisko bylo formulováno jako konečné - aby se téma lanovky rok co rok nevracelo jako bumerang. Krom připomínek oponentů i veřejnosti bude investor nucen řešit i otázku, zda se tak velká investice při striktně omezeném počtu cestujících na horním úseku vůbec vyplatí.
