Zřejmě nejkrásnějším polským městem je Krakov. Bývalé královské sídlo zdobí honosný zámek i starobylá židovská čtvrť. Cestu do Krakova můžete spojit s návštěvou dvou nedalekých lokalit, které napsaly jiné kapitoly polských dějin. Unikátního solného dolu Vělička a památníku obětí nacismu v Osvětimi.
Foto: Profimedia.cz
Jeden polský region, tři odlišné zprávy o dějinách. Krakovsko je oblastí, kde se odehrávaly osudové chvíle Polska ve středověku i v moderní éře. Oblast přitom přiléhá k hranicím České republiky, takže je pro českého cestovatele nejlépe dosažitelným turistickým cílem v Polsku. Cesta do Krakova se dá stihnout jako víkendový výlet „na otočku“, přičemž lze při cestě navštívit nejen samo starobylé město, ale i nedaleké solné doly ve Věličce. Temným místem, které by ovšem Evropan měl také poznat coby šokující memento, je památník na místě bývalého koncentračního tábora v Osvětimi, který stojí asi vpůli cesty mezi Krakovem a českými hranicemi.
Taková polská Praha
Ve středověku byl Krakov polským hlavním městem a sídlem králů. Polsko bylo v té době vedle zemí koruny české nejmocnějším státním útvarem střední Evropy, takže úměrně tomu vzkvétalo i královské město.
Papežský legát viděl Velkou sůl
Etymologie názvu solného dolu Vělička vede logicky až k bílému zlatu, tedy soli. Stopa začíná u dopisu papežského legáta ze 12. století, který prvně použil latinské spojení Magnum Sal. V překladu to znamená Velká sůl, v polštině Wielka Sól, zkráceně Wieliczka. Od tohoto polského názvu města je už jen krok k české transkripci Vělička.
Jeho krásnou historickou architekturu dnes chrání UNESCO. Současný Krakov má tři čtvrtě milionu obyvatel, ale ročně se na něj přijede podívat čtyřikrát tolik turistů. Na centrálním Rynku najdou takzvanou Sukiennici neboli staré tržiště. K obdivovaným památkám patří také Mariánská bazilika a její dvě věže.
Na nedalekém vršku Wavel stojí Královský hrad, z něhož vládci kontrolovali i řeku Vislu. Jestliže osudy středověkého Polska se v mnohém protínají s dějinami českého státu, stejně tak Wavel měl podobný vývoj jako pražské Hradčany. Podobně jako sídlo českých králů i na krakovském kopci nad řekou byly doloženy první velké stavby už v 9. století našeho letopočtu. Později tam vznikl i hrad.
Největší stavební aktivita pak přišla v 16. století s dynastií Jagellonců, kteří ostatně obsadili i český trůn. Za jejich vlády se Wavel dočkal renesanční přestavby. V současnosti slouží areál jako muzeum a je z něj také hezký pohled na řeku a město. Další paralelu s českou historií připomíná starobylá krakovská univerzita. Byla tu otevřena v roce 1364, tedy jen nedlouho poté, co založil Karel IV. univerzitu v Praze.
V Krakově žilo před druhou světovou válkou přes 60 tisíc Židů. Staré židovské město dnes představuje jen několik ztichlých uliček, přesto stojí za návštěvu. Většina jeho obyvatel se bohužel konce války nedožila. V Krakově nacisté ustanovili ghetto, kde byli Židé izolováni. Většina z nich pak zahynula právě v nedalekém vyhlazovacím táboře v Osvětimi.
Polsko Severní soused České republiky je s téměř 40 miliony obyvatel, plochou 312 tisíc kilometrů čtverečních a velkou zemědělskou produkcí nejdůležitějším z takzvaných nových členských států Evropské unie. Polsko v současnosti ovšem prochází rozsáhlou obnovou hospodářství, protože třeba oproti Česku má zatím poněkud zaostalejší infrastrukturu. To se týká například dopravy. Přistoupilo proto k rozsáhlým investicím – snahou je srovnat krok se západní Evropou a také připravit se na organizaci letošního evropského šampionátu ve fotbale, který má coby vrcholná sportovní událost přilákat do Polska miliony fanoušků. Turisticky je v Polsku nejnavštěvovanějším cílem právě Krakov a jeho okolí. Mezi další turistické regiony patří Mazurská jezera či unikátní Bělověžský prales na hranicích s Běloruskem. Jak se tam dostanete Z Ostravy dojedete autem do Krakova za necelé dvě hodiny. Vlakové spojení je frekventované. Například lze do Krakova vyrazit v pátek nočním expresem Silesia. Z Hlavního nádraží v Praze vyjíždí v osm hodin večer a staví ve všech velkých městech po cestě do Ostravy a Bohumína, kde opouští české území. Na krakovské hlavní nádraží dorazí po sedmé hodině v sobotu ráno, kdy lze rovnou vyrazit na prohlídku města. Kde se můžete ubytovat Krakov má coby nejturističtější město Polska kompletní rejstřík ubytování. Kdo hledá opravdu levnou alternativu, může se ubytovat na ubikacích, které pronajímá krakovská univerzita. Svatba v solné sluji V sousedství Krakova čeká jeden z největších středověkých solných dolů. Z tamější obrovské zásoby soli, jež byla zásadním obchodním artiklem, bohatnul celý region. Vělička měla přitom o výhodu víc, protože ležela přímo na významné obchodní cestě mezi severem, jihem, východem i západem Evropy. Těžba byla ukončena teprve před několika lety. Dnes je z dolů turistická atrakce. Podobně jako v rakouském Altaussee se totiž i ve Věličce našli mezi horníky učinění umělci, kteří dokázali do stěn solných slují vytesat sochy či oltáře. Ve Věličce je tak třeba podzemní kaple, kde si dnes polští novomanželé rádi říkají své „ano“. Labyrint chodeb je dlouhý celkem 300 kilometrů, pro veřejnost jsou však zpřístupněny jen zhruba tři kilometry. V Osvětimi je i česká expozice**
Jihozápadně od Krakova leží město Osvětim, kde byl za druhé světové války nejhorší nacistický vyhlazovací tábor. Zavražděno v něm bylo přes milion lidí – především Židů, antinacistů či válečných zajatců z celé Evropy. Místo je dnes památníkem a muzeem holocaustu. Vzhledem k brutalitě nacistických zločinů, které muzeum přibližuje, není návštěva doporučována dětem do 14 let.
Památník je rozdělen do dvou lokalit – bývalého tábora Auschwitz I a asi tři kilometry vzdáleného Auschwitz II-Birkenau. Zachovány zůstaly některé baráky, kde byli vězni drženi, a dokonce i některé pece, kde nacisté spalovali těla obětí. V prostorách tábora jsou výstavy věnované jednotlivým národnostem, které v Osvětimi trpěly. Od roku 2002 tu nechybí ani expozice přibližující mimo jiné osud Židů z Čech a Moravy, jež se do Osvětimi dostávali obvykle přes Terezín.
Snad ještě víc než hrozivé statistiky o počtu zavražděných na návštěvníka památníku nakonec zapůsobí pozůstalost po konkrétních obětech. Expozice ukazují například horu téměř čtyř tisíc kufrů, které zbyly po Židech, jež byli do tábora přivlečeni. Mnohé kufry jsou označeny jmény a adresou pro případ ztráty, protože oběti netušili, že jedou na smrt. Dalšími šokujícími exponáty jsou hory brýlí nebo bot.
Prohlídka muzea v Osvětimi je zkušeností, která v návštěvníkovi ještě dlouhou dobu bolestivě rezonuje. Přesto je potřebnou zkušeností, protože motivuje k aktivnímu odporu proti tyraniím současnosti.
