Jerry Lewis byl prostě „šašek“ (jeden z možných překladů slova nerd). Jenže se jím stal v době, kdy to neznamenalo nic zlého a groteska vyžadovala přesně jeho atrofické pohyby a škleby
Lewisovi se dostává posmrtných poct, v něž mohl doufat naposledy Charlie Chaplin. Jenže je sklízí herec, jehož reputace třeba v Londýně odpovídá zhruba té, jakou má mezi českými intelektuály Luděk Sobota. Aby byla věc ještě zamotanější, Lewis je dodnes uctíván ve Francii jako geniální satirik (le roi du crazy) – francouzští intelektuálové si jeho hereckou pózu „vesnického idiota“ mylně vykládali jako parodii amerického způsobu života.
Jerry Lewis (16. března 1926 – 20. srpna 2017) jim tento omyl nevymlouval, neboť jako geniálního umělce chápal i sám sebe, byť plných 70 let naplňoval hlavně stereotypy už tak dost stereotypních rolí – ovšem s řemeslnou genialitou. Jeho Praštěný profesor (1963) byl takový „magor“ (jiný možný překlad slova nerd), až se nebetyčná klišé začala dotýkat hvězd a stávala uměním.
Jako kráva v obýváku
Lewisův vzestup se přesně kryje se čtvrtstoletím, během něhož se skoro každá americká rodina jednou týdně odebrala do biografu, nakoupila nůši popcornu a následující hodinu se deliriózně řehtala nad vylomeninami klaunů a padala pod sedačky nebo do nůše. Tandem komiků Jerry Lewis & Dean Martin jim k tomuto účelu připravil 17 filmů vysílaných od poloviny 40. do konce 60. let, v nichž se různě kočkovali, skákali do řeči a vráželi do věcí. Někdy v 60. letech z toho začali být rozpačití i sami Američané a rozpad tandemu se kryl s dobou, kdy kino přestalo být rodinnou záležitostí.
„Byl jsem asi tak decentní jako kráva, která vrazí do obýváku a vymočí se,“ přiznával později sám Lewis. V 60. letech již běžně své filmy psal, produkoval i režíroval, takže pro něj nebyl problém samostatně experimentovat s různými slaďáky, z nichž ten nejzajímavější dosud nikdo nespatřil. Film Den, kdy se šašek rozplakal (1972) pojednává o klaunovi, který svými ujetými pády rozveseluje děti jdoucí na smrt do plynové komory. Když snímek spatřili producenti, vstávaly jim vlasy hrůzou na hlavě, tvrdí legenda. Lewis film zamkl do trezoru a do smrti ukázal jen několika nejbližším přátelům.
To uvidíte něco!
Po klaunech už nebyla v 80. letech vůbec žádná poptávka, přesto Lewis zvládl s Martinem Scorsesem natočit pozoruhodný snímek Král grotesky, v němž Jerry hraje fakticky sám sebe a dělá si cynickou legraci z manýr hollywoodských hvězd. Vlastní manýry si přitom pečlivě pěstoval: „Mám IQ 190 a všem svým kritikům vzkazuji toto: nemusíte mě mít rádi, ale podstatné je, že se mám rád já. Jsem hrdý na své úspěchy.“ V té době vyučoval herectví a mezi jeho žáky patřili George Lucas a Steven Spielberg.
Lewis trpěl svalovou dystrofií a od 70. let do smrti nasbíral dvě miliardy dolarů pro děti trpící stejnou chorobou.
„Chcete si představit tu bolest? Postavte se vedle rolls-royce, otevřete dveře, dosáhněte erekce a přibouchněte si ji do těch dveří. Asi takhle.“ Rok před smrtí se svěřil, jak se baví představou, že po jeho skonu se někdo zmocní trezorového snímku o plakajícím klaunovi a konečně jej pustí světu. „To tedy uvidíte něco!“
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
