Ať žije král, už z Bukurešti nejspíš nezazní. Odešel poslední rumunský monarcha
Země se potáhla černým suknem a spolu s lidem krále oplakává i jeho pět dcer.
Ne, to není pohádka. Zemřel poslední rumunský král Michal I. Rumunský (25. října 1921 - 5. prosince 2017), princ hohenzollernsko-sigmaringenský, vévoda z Alby Iulia, prapravnuk královny Viktorie a bratranec Alžběty II. z třetího kolene. Na trůn nastoupil v necelých šesti letech, když v roce 1927 zemřel jeho dědeček a jeho otec pozbyl kvůli mimomanželskému vztahu s Elenou Lupescu právo na trůn, respektive se ho pod tíhou okolností vzdal. Svou zralost prokázal hned poté, co se dozvěděl, že z něj bude král. Nejdřív se ujistil, že tomu tak opravdu je, a pak si poručil kus čokoládového dortu. Co jiného by si ve svém věku měl přát?
Vlády prostřednictvím regentské rady ani dortů si neužíval dlouho, po třech letech se jeho otec Karel II. vrátil z exilu, odvolal, co slíbil, a domohl se jmenování králem. Michal byl rád, obtěžovalo ho nosit dlouhé kalhoty, klobouky a chodit tam, kam sám nechtěl. Na desetiletí vlády jeho otce Rumuni nevzpomínají rádi, i proto, že během něj začala válka. V roce 1940 generál Antonescu, kterého sám postavil do čela vlády, donutil Karla II. abdikovat a Michal I. se vrátil na trůn. Jako zřejmě jediný král vládl před svým otcem a zároveň i po něm. V devatenácti letech už nebyly čokoládové dorty jeho hlavní starostí a nenechal sebou manipulovat. Byl si vědom odpovědnosti za svou zemi, která se zmítala mezi Německem a Ruskem. Přestože jeho pravomoci byly spíše formální, sebral odvahu i státnickou rozvahu a v srpnu 1944 Hitlerova posluhovače generála Antonesca z funkce diktátora v čele vlády odvolal a nechal uvěznit. Rumunsko se přidalo na stranu spojenců a jeho tehdejší rozhodnutí prý uspíšilo konec války o několik měsíců a zachránilo mnoho lidských životů.
Komunisté, kteří převzali vládu v Rumunsku hned po skončení války, ale o populárního monarchu v čele státu z pochopitelných důvodů nestáli. Na konci roku 1947 obklíčili královský palác a donutili Michala I. k abdikaci. V předem připravené listině, kterou se vzdal trůnu, stálo mimo jiné: „Opouštím rumunský lid, který si svobodně vybral novou formu státu“ Sám si svobodně nevybral téměř nic, kromě své manželky Anny Bourbonsko-Parmské. Jen několik dní po abdikaci byl donucen svou zemi opustit, krátce žil v Londýně, pak ve Florencii a nakonec se natrvalo usídlil ve švýcarském Lausanne.
O své právo na život v Rumunsku musel bojovat i po pádu železné opony. Ve své zemi byl natolik populární, že se ho bál i nově nastolený režim. Rumunské občanství získal zpět až v roce 1996 poté, co mu několikrát bylo znemožněno svou rodnou zemi navštívit. Od té doby žil střídavě tam i ve Švýcarsku, kde před pár dny zemřel. Pochován bude v královské hrobce v Curtea de Arges po boku svých předků.
Král je mrtev a žádný další ho na rumunském trůnu nenahradí. #
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
