Comcast žádný bulvár nepotřebuje. Do amerických domácností se dostane po drátech, které sám vlastní
Rupert Murdoch bezesporu splňuje všechny parametry mediálního magnáta. Je opředen skandály, je bohatý i vlivný a vlastní noviny, které jsou schopné zlikvidovat život nevinným lidem jediným článkem. Měřeno penězi, které jeho firmy vydělávají, ale za skutečnou špičkou zaostává. Světovou mediální jedničkou je americká společnost Comcast. Poté, co letos v předjaří odkoupila od General Electric většinový podíl v televizi NBC a filmové studio Universal, vzniklo impérium s ročním obratem 55 miliard dolarů. A to je téměř dvakrát víc, než dokázala utržit News Corporation australského miliardáře Murdocha. Na prudkém vzestupu filadelfské firmy Comcast je pozoruhodná ještě jiná věc. Zatímco Murdochovo impérium se opírá o široce distribuované tituly, jako je bulvární čtivo The Sun, nebo naopak vlivný ekonomický deník Wall Street Journal, společnost Comcast se až do akvizice stanice NBC nemohla pochlubit jediným programem, který by přesáhl hranice regionu.
Včas vycítil šanci
Síla mediální jedničky, v jejímž čele stojí od založení rodina Robertsových, není v tom, jaké obsahy nabízí, ale jakými cestami se k uživateli dostanou. Comcast je opravdovým králem amerických domácností – do 23 milionů z nich dodává po kabelu televizní signál, dalších 17 milionů využívá dráty natažené Comcastem také pro připojení k internetu, osm milionů Američanů má u této firmy předplacené mobilní datové služby – většinou ve výhodném balíku „tři v jednom“, prodávaném pod obchodní značkou Xfinity.
Comcast přesto není telekomunikační společností, jak by se mohlo zdát. Po drátě totiž dodává především signál vlastních televizních kanálů. Programy jako E!Entertainment nebo Golf Channel Evropanům sotva něco řeknou (i když například česká verze golfového kanálu vysílá od loňska v satelitním balíčku Skylink), v Americe jsou ale klepy ze světa celebrit a tematické sportovní programy pevnou součástí nabídky již od počátku 60. let minulého století. Tedy od doby, kdy se paralelně s elektrickým vedením začaly natahovat kabely s desítkami televizních stanic až do bytu.
Právě tehdy vycítil šanci Ralph J. Roberts, zakladatel Comcastu. Půl milionu dolarů, které vydělal v módní branži, investoval v roce 1963 do kabelu, jemuž věštil budoucnost. Jeho první firma American Cable Systems začínala s 1200 předplatiteli a rychle se vyhoupla do statisícových čísel. Pak se ale zdálo, že místo boomu půjde spíš o konzervativní byznys. Poměrně agresivní akviziční politikou na trhu lokálních poskytovatelů a budováním nových kanálů se ale koncem 80. let Comcast přehoupl přes dva miliony. Nejvíc ale vydělal na telekomunikační společnosti AT&T, kterou ovládl téměř celou. Nejprve v roce 1999 za devět miliard dolarů koupil její kabelové sítě včetně dvou milionů zákazníků, o dva roky později přidal dalších třináct milionů Američanů, kteří prostřednictvím AT&T využívali vysokorychlostní internet.
Přestože Ralph Roberts vypadá a mluví trochu jako pohádkový dědeček, je to tvrdý vyjednavač. „Ralph byl vždy drsný bojovník,“ řekl o šéfovi Comcastu někdejší ředitel teleshoppingového kanálu QVC Barry Diller. Mluvil přitom ze zkušenosti – sám patří mezi ty, kterým dnes již 91letý kmet kdysi vypálil rybník. Když se dozvěděl, že Diller hodlá teleshopping zčásti odprodat CBS, aby mohl za odměnu nastoupit v této prestižní televizi, skoupil Roberts raději zbytek firmy sám a kariéru oblíbeného baviče zarazil.
Zůstane to v rodině
V roce 1990 přišel čas juniora Briana L. Robertse, čtvrtého z pěti Ralphových dětí, který v otcově firmě začínal od píky jako montážní dělník. „Všichni jsme věděli, že se otěží ujme snad už od jeho osmi let,“ zavzpomínal v listu The New York Times Julian Brodsky, někdejší spolumajitel Comcastu. Tak jako kdysi jeho otec vsadil na koaxiální kabel, vrhl se Brian na optická vlákna. A nezalekl se ani jejich obří kapacity. „Rozhodli jsme se, že když natáhneme nové kabely, bude skleněné vlákno napůl plné, ne zpoloviny prázdné. A o to šlo,“ popsal Roberts mladší listu San Francisco Chronicle strategické rozhodnutí. Comcast investoval v polovině 90. let do nového připojení pět miliard dolarů, a zajistil si tak náskok nad konkurencí, která sázela na satelit. „Vždy jsme o satelitních televizích říkali, že je to konkurence. A konkurence, jak známo, zvyšuje kvalitu služeb ostatních,“ pochvaluje si Brian Roberts.
Comcast se tak připravil na postupný přechod na digitální formát. Zatímco za časů Ralpha Robertse byl technickým výkřikem v domácnosti dálkový ovladač o velikosti i hmotnosti pálené cihly, junior proměnil televizi v multimediální spotřební zařízení, které podobně jako robot v kuchyni zvládá více úkonů v jednom. Kromě klasické nabídky televizních a rozhlasových stanic také stahuje filmy z virtuální půjčovny (včetně 3D), hledá zprávy o počasí a dopravních zácpách nebo umožňuje volání přes internet. Minulý měsíc Comcast představil svůj nový set-top box, který umí pracovat s facebookem a na němž aplikace fungují na bázi cloud-computingu, tedy internetového sdílení softwarového rozhraní.
Prestiž znamená zdarma
Dominance Comcastu a jeho Xfinity na americkém trhu není samozřejmě pro všechny výhodná. Malé televizní kanály, které se chtějí do nabídky jeho programů dostat, musejí počítat s tím, že několik prvních měsíců nedostanou nic. Teprve když peoplemetry zjistí, že je o ně zájem, je ochoten Comcast vyjednávat. Trpkou zkušenost s Comcastem má třeba někdejší šéf Viacomu Mel Karamzin, který měl pod sebou hudební kanál MTV nebo CBS, na němž běží mnohé populární seriály – třeba Teorie velkého třesku nebo Big Brother. Brian Roberts mu před čtyřmi lety nabídl, aby do videoarchivu Comcastu poskytl právě nejúspěšnější tituly CBS zadarmo. „Teď zavřu oči, položím hlavu na stůl, a než napočítám do deseti, chci, abyste vypadli z mé kanceláře,“ popsal Karamzinovu reakci na „neslušný návrh“ jeden z Robertsových manažerů listu The New York Times. Sám šéf Comcastu ale svoji strategii hájí. „Pokud se lidé chtějí dívat na starší díl seriálu, stáhnou si ho z netu. Každá televize by měla mít zájem na tom, aby jim ho nabídla sama,“ vysvětluje.
Comcast si ale praktiky, které leckdo považuje za vyděračské, může dovolit. Umí totiž držet prst na tepu doby a získat si mocné spojence. Brian Roberts dokázal třeba přemluvit Billa Gatese, že spojení internetu a televize má budoucnost. Microsoft v roce 1997 vložil do Comcastu miliardu dolarů, aby si otevřel zadní vrátka do amerických domácností. Výměnou za to používají set-top boxy Comcastu právě softwarové rozhraní Microsoftu a jsou osazeny čipy firmy Intel.
Gigant americké kabelovky si ale dobře podchytil i Gatesovu konkurenci. Xfinity plně podporuje všechny přístroje s logem nakousnutého jablka – iPad, iPhone a iPod.
Jágrův zaměstnavatel
Předání analogového impéria do rukou Robertse juniora, který z něj udělal digitální pevnost, se finančně vyplatilo. Měřeno hodnotou Comcastu dokázal Brian Roberts firmu nafouknout o 1200 procent. Nejde čistě jen o mediální projekty. Comcast je například většinovým vlastníkem hokejového klubu Philadelphia Flyers, kam zanedlouho nastupuje Jaromír Jágr.
Mediální gigant pamatuje i na svůj management. Třeba CEO firmy Steve Burke si loni přišel jen na platu a bonusech na 34,7 milionu dolarů. A žádné závažné rozhodnutí navíc nepadne za zády rodinného patriarchy, jak se jinde často děje. „Situace Robertsových je opravdu relativně neobvyklá. Mnoho podnikatelů jsou tajnůstkáři, ale Ralph Roberts se všemi dětmi o budoucnosti mluví otevřeně. Taková tichá dohoda jinde obvykle nepanuje,“ říká Leon Danco, předseda Centra pro rodinná studia.
Zatímco rodinná otevřenost vytváří příznivou image Comcastu, s jeho letošní akvizicí holdingu NBC Universal, díky níž narostl do největší mediální skupiny světa, se přílišná transparentnost nepojila. Samotný obchod, za nějž Comcast zaplatil bezmála čtrnáct miliard dolarů, byl odsouhlasen Federální komisí pro komunikaci (FCC). Neobešlo se to ale bez mocného lobbingu – podle výkazů kongresmanů zaplatil Comcast za poradenské služby zákonodárcům patnáct milionů dolarů. A dalších 78 členů bývalých amerických vlád je pak na výplatní pásce mediálního gigantu vedeného Brianem Robertsem.
A tak zatímco prezident Comcastu označil fúzi za „hrdý a vzrušující den“, nezisková organizace Free Press psala o „comcastrofě“. Podle ní například Comcast manipuluje s údaji o podílu lokálních zpráv, které podle zákona musí vysílat. Z pravidelných reportů, které má mediální rada FCC k dispozici, není jasné, kdo příspěvky vyrobil a kolik minut odvysílal. Až třetina pořadů deklarovaných jako lokální byla navíc placenou reklamou.
Free Press má ještě jeden pádný důvod, proč Comcastu nedůvěřuje. Bývalá radní FCC Meredith Attwell Bakerová, která fúzi s NBC obhajovala, totiž letos změnila práci a nastoupila jako poradkyně – překvapivě do Comcastu.
Nesplněné sliby
Lobbistické hrátky divák nijak nepociťuje. Zatím se podle všeho žádná monopolizace názorů v podobě čím dál stejnějšího programového obsahu šířeného Comcastem nekoná. Na druhé straně může být vznik nejsilnější mediální skupiny světa interpretován i jako další nesplněný volební slib Baracka Obamy. Jako prezidentský kandidát totiž v roce 2008 řekl, že by každý Američan měl mít přístup k co nejpestřejšímu výběru médií. „Tato země potřebuje znovuoživit pravidla proti vzniku trustů. Fúze, které by mohly poškodit zákazníka, je třeba zastavit. Nebo alespoň jejich dopady zmírnit,“ řekl tehdy prezidentský kandidát. Sám Obama mocnou fúzi nijak nekomentoval. Soudě podle toho, že letos v únoru jmenoval Briana Robertse svým poradcem pro pracovní příležitosti a konkurenceschopnost, nebude to s bojem proti trustům ale zas tak žhavé.
